Zdá se, že londýnská burza LSE (London Stock Exchange) si může na seznam svých úspěchů přičíst další významný zářez. A to přesto, že v posledních měsících se jí příliš nedařilo.
Kvůli neustále rozdmýchávaným spekulacím o negativních dopadech Brexitu na tamní finanční sektor zde totiž panovala spíše pochmurná nálada. Hlavní akciový index FTSE 100 od března vytrvale klesal, britská libra nadále oslabovala vůči všem významným světovým měnám a řada předních bankovních a investičních domů ohlásila svůj odchod na kontinent. Britská centrální banka Bank of England tak například odhaduje, že se zahájením Brexitu zmizí z londýnské City na 5000 pracovních míst.
Navzdory tomu se však zdá, že Londýn zůstane pro investory i nadále vyhledávanou burzou a udrží si svůj status finančního centra globálního významu. Jako důkaz neutuchajícího zájmu může sloužit například i nedávno ohlášené IPO kazašského státního monopolu Kazatomprom, jenž se rozhodl na burze příští rok upsat až 15 % svých akcií. Firma s odhadovanou hodnotou až 4 miliard USD okamžitě vzbudila zájem investorů z celého světa.
Uranový „zázrak“ z kazašské stepi
Proč si však Kazatomprom získal takový mediální zájem? O jakou společnost se vlastně jedná a co může nabídnout potenciálním zájemcům o nákup akcií?
Pokud se zamyslíme nad jejím předmětem podnikání, odpověď nám vyvstane celkem snadno. Jedná se totiž o kazašským státem vlastněný gigant, zabývající se těžbou, zpracováním a prodejem radioaktivního uranu.
K tomu má přitom naprosto ideální podmínky plynoucí nejenom z jeho monopolního postavení v rámci samotného Kazachstánu a bezprecedentní podpory státu, nýbrž i z faktu, že země je považována za největšího světového producenta této specifické komodity, jenž obstarává až 40 % roční globální poptávky. V podzemí jsou zde navíc dle kvalifikovaných odhadů ukryty až dvě třetiny známých celosvětových zásob, což z Astany činí primárního hráče na uranovém trhu.
Samotný Kazatomprom poté dle údajů z roku 2017 stojí až za 20 % uranové produkce, přičemž pozici světové těžební jedničky si dle údajů samotné společnosti drží již od roku 2011. K jeho nesporným silným stránkám patří i fakt, že se jako státní společnost může pochlubit předkupním právem na všechna budoucí objevená ložiska na kazašském území. Astana zkrátka stejně jako ostatní středoasijské republiky není zastáncem liberálního tržního kapitalismu západního střihu a svůj průmyslový klenot si pečlivě hlídá.
Zřejmě i proto ohlášené IPO mnohé překvapilo. Dle předběžných zpráv se totiž Kazatomprom rozhodl na londýnské burze upsat až 15 % svých akcií v cenovém rozsahu pohybujícím se v přepočtu kolem 15 USD za kus. Cenné papíry tak mají být přístupnější, přičemž celou transakci má mít na svědomí kazašský státní investiční fond Samruk-Kazyna. Ten si Londýn vybral pravděpodobně z důvodu vstřícnějších podmínek, které zde pro podobné ať již soukromé či státní giganty z rozvojových ekonomik panují. Je totiž všeobecně známo, že Británie je i díky své koloniální minulosti k těmto subjektům mnohem vstřícnějším místem než například Spojené státy.
Proč zrovna uran?
Zpátky však ke Kazatompromu. Čtenáře totiž jistě napadá otázka, proč je tato společnost zajímavá a jak dospěla ke své ohromné tržní kapitalizaci. Pravdou totiž zůstává, že o uranu se mezi komunitou komoditních investorů v posledních letech příliš nemluvilo.
Hned na počátku je nutno říci, že těžba uranu je náročným procesem, který probíhá v často extrémních podmínkách povrchových i hlubinných dolů. Nepřekvapí proto, že se touto činností po celém světě seriózně zabývá pouze několik desítek firem.
Největší využívaná naleziště se v současnosti nachází ve střední Asii, jmenovitě právě v Kazachstánu, Uzbekistánu a Rusku. Stranou však nezůstávají ani tradiční oblasti těžby jako jsou Kanada a Austrálie, následovaní africkými zeměmi v podobě Nigeru, Namibie či Malawi.
Pokud si však nejste vědomi, že byste cenový graf prvku s označením U238 běžně vídali v burzovních přehledech, nemýlíte se. Z výše zmíněných bezpečnostních důvodů je jakékoli nakládání s tímto kovem svázáno mnoha pravidly a probíhá prakticky mimoburzovně. Základem obchodu jsou přímé dohody mezi těžaři/zpracovateli a odběrateli v podobě 3 – 5 letých kontraktů, které mohou být obnovovány. Většinu klientů přitom tvoří energetické společnosti, které uran nakupují jako palivo do svých jaderných elektráren.
Nabídka uranu se však v posledních letech musela vypořádat s určitým nezájmem. Ten pramenil především z událostí spojených s havárií ve Fukušimě v roce 2011. Zmíněná tragédie totiž znamenala nejen omezení provozu jaderných zařízení v Japonsku a poměrně radikální rozhodnutí německé vlády o postupném ukončení provozu vlastních atomových elektráren, ale také vedla k negativnímu nazírání veřejnosti na jadernou energetiku obecně.
Prodejní cena uranu se proto propadla o více než 50 % a řada těžařů byla nucena přijmout drastická úsporná opatření včetně výrazného omezení těžby a snižování nákladů na svoji činnost. Kazatomprom přitom rozhodně nebyl výjimkou, nicméně sama společnost zarytě tvrdí, že se jí tyto těžké časy podařilo přestát se ctí a má před sebou profitabilní roky.
Časy se však mění a současný tlak globální občanské společnosti na boj se změnami klimatu vede opět k rapidnímu vzrůstu zájmu o tento čistý zdroj energie. Pro zajímavost uveďme, že v roce 2009 bychom na světě našli 436 aktivních reaktorů, přičemž dalších 115 mělo být vystavěno do roku 2020. Tahounem ve výstavbě nových elektráren jsou především asijské země, obecně pak nové rozvíjející se ekonomiky v čele s Čínou a Indií (odhadem až ¾ celkové výstavby), následované Ruskem.
Výstavbu nového jaderného bloku v hodnotě 18 miliard liber s názvem Hinkley Point v Somersetu však v září schválila i konzervativní britská vláda a ukázala tak, že ani v Evropě jaderné energetice zdaleka neodzvonilo.
Daný boom však současní těžaři nestačí pokrývat, neboť obnova činnosti po letech útlumu a finančních potíží probíhá pomalu. Analytici proto již v roce 2015 hovořili o globálním nesouladu mezi nabídkou a poptávkou po uranu o velikosti 2 %, přičemž tento rok by dané číslo mělo vzrůst na 3 %. Pokud by nedošlo k otevření nových nalezišť (což ovšem není příliš pravděpodobné) a asijský boom nadále pokračoval, údaje soukromé těžařské společnosti Cameco hovoří až o 57% tržní nerovnováze v roce 2025.
Rizika zůstávají
Očekávaný růst cen uranu tak dle mnohých může mít reálný podklad a úspěch jeho těžařů není vyloučen. Velmi ovšem záleží na tom, jak dlouho bude trvat globální konjunktura spojená s vyšší spotřebou elektrické energie. Ta je přitom dle některých analytiků a velkých investorů v ohrožení, přičemž právě rozvojové ekonomiky mohou zaznamenat poměrně drsný propad.
V případě Kazatompromu navíc existuje určité riziko spojené s charakterem těchto velkých státních kolosů ze zemí třetího světa, kde jsou standardy managementu, ekonomického chování a podrobného účetnictví přeci jenom na jiné úrovni než na Západě. Britské úřady samozřejmě firmu před vstupem na burzu prověřují, nicméně jak ukázala globální krize z roku 2008, nesrovnalosti v účetních knihách mohou mít i top americké korporace.
Drobní investoři, kteří považují kazašskou firmu za přílišné riziko, však mají řadu dalších možností, chtějí-li se pustit do uranové spekulace. Pro ně mohou být zajímavé futures kontrakty, které je pod symbolem UX možné obchodovat na New York Mercantile Exchange (NYMEX) či akcie soukromých společností, které uran těží a zpracovávají. Těch není mnoho, přičemž největší z nich je kanadské Cameco (CCJ). Jeho zákazníky jsou přitom především firmy provozující jaderné elektrárny a to nejenom v Severní Americe, ale rovněž v Číně či na Indickém subkontinentu. Právě z Asie v roce 2015 pocházelo 49 % jejích příjmů z prodeje uranu a 29 % z doprovodných služeb. Tento největší veřejně obchodovaný těžař radioaktivních materiálů si tak v daném období přišel na 2,75 miliardy USD, čím dále upevnil svoji pozici v celém segmentu.
Faktor rozvojových ekonomik
Vstup Kazatompromu na londýnskou burzu jistě znamená důležitý milník pro odvětví i samotnou City. Nicméně nelze říct, že by se jednalo o skvělou investici pro každého (zvláště drobného) investora. Rizik spojených s vlastnictvím akcií společností z rozvojových zemí je totiž poměrně mnoho a to navzdory potenciálně zajímavým ziskům. Naštěstí však investoři mohou zvolit i jiný způsob, jak se do trhu s uranem zapojit.
