Pro začátek si připomeňme hlavní principy DPH. Předmětem DPH je, a tedy DPH podléhá, mimo jiné dodání zboží nebo poskytnutí služeb, osobou povinnou k dani, s místem plnění v tuzemsku. Osobou povinnou k dani se zjednodušeně řečeno rozumí podnikatel. Zákon o DPH považuje za osobu povinnou k dani i právnickou osobu, která nebyla založena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. Ekonomickou činností se pak rozumí jakákoli samostatně prováděná výdělečná činnost, podnikání, ale i využívání majetku za účelem získávání pravidelného příjmu, tj. nájem.
Spolky obvykle provozují hlavní neziskovou činnost, pro kterou byly založeny, která bývá činností ve veřejném zájmu, a k ní někdy činnost vedlejší, výdělečnou, kterou získávají prostředky na svoji hlavní činnost.
Hlavními činnostmi spolků je např. působení jako profesní organizace hájící zájmy svých členů, provozování sportovní činnost, práce s mládeží, ochrana zvířat, kulturní, náboženské aktivity apod.
Vedlejší činnost spolků má obvykle charakter podnikání, a tudíž z hlediska DPH je třeba u ní sledovat kritéria pro případnou registraci k DPH stejně jako u podnikatelských subjektů, tj. obrat u tuzemských plnění, transakce se subjekty z jiných členských států EU apod. Vedlejší činností je třeba hospoda provozovaná fotbalovým klubem, reklamní činnost poskytovaná profesní organizací, placené přednášky nebo semináře, pronájem nemovitého majetku apod.
Složitější situace bývá u činnosti hlavní. Řadu činností nepodnikatelských subjektů zákon o DPH od této daně osvobozuje. Je však nutné zkoumat, zda všechny činnosti poskytované spolkem v rámci hlavní činnosti skutečně splňují podmínky pro osvobození od DPH či zda by se z nich DPH měla odvádět.
V dalších příspěvcích se zaměříme na spolky s konkrétními druhy činností a jejich posouzení z hlediska DPH.