Dr. Mary Gresham, psycholožka z Atlanty, přišla se zajímavou studií, podle ní přistupují lidé k bankovkám s větší nominální hodnotou jinak než k těm „drobnějším“ – z doslovné citace:
„Je velký rozdíl mezi tím, zda u sebe nosíme pět 20$ bankovek, nebo jednu 100$. U bankovky s větší hodnotou si dvakrát rozmyslíme, jestli ji chceme rozměňovat a zvážíme, zda je transakce bezpodmínečně nutná.“
Měli bychom tedy zvážit směnu drobnějších bankovek za tu přitažlivě zelenou, na kterou už každý z nás nahlíží s trochu větším respektem?
Proč se zdráháme utrácet velké bankovky?
Způsob, s jakým přistupujeme finančním operacím, je úzce spjat s asociacemi, jaké v nás peníze vyvolávají. Tyto asociace nejsou nutně racionální, tedy výhodné, ale můžeme jich využít v náš prospěch.
„K penězům vždy přistupujeme podle toho, kam si je zařadíme,“ vysvětluje Gresham:
„Spoustu bankovek menší hodnoty stále vnímáme jako „drobné,“ zatímco k bankovkám s velkou nominální hodnotou přistupujeme s respektem.“
Na základě výzkumu Consumer Research lze říci, že lidé se opravdu chovají jinak v situaci, kdy mají v peněžence spoustu různých drobnějších bankovek, než když mají jen jednu, ve stejné odpovídající hodnotě. Je to způsobeno právě asociací, díky níž vnímáme menší bankovky jako postradatelné.
Stejný přístup byl vypozorován i u „drobných mincí.“ Studenti, kteří dostali „čtyři čtvrťáky“ (řekněme pětikoruny) si koupili nějakou „sladkost“ spíše než studenti, kteří v rámci experimentu obdrželi dolarovou bankovku (dvacetikorunu.)
Výhody a nevýhody velkých obnosů
Lidé ve Spojených státech preferují platbu kreditními kartami před platbou hotovostí.
(V České republice trend platby kartou za posledních pár let raketově vzrostl, zásadní rozdíl je v tom, že zde není tolik rozšířen systém kreditních karet. Lidé obvykle platí jen dispozičními financemi – debetními kartami.)
Z průzkumu vychází, že více než 50 % obyvatel Spojených států u sebe ve většině případů hotovost vůbec nenosí. Pokud ji u sebe mají, 76 % respondentů uvedlo, že obvykle nemívají více než 50$ (cca 1000 Kč) a téměř polovina subjektů při sobě nosí méně než 20$ (méně než 500 Kč.)
Tento jev není nijak neobvyklý, lidé přistupují k platbě kartou a hotovostí rozdílně. Z psychologického hlediska nás platba hotovostí více „bolí,“ protože fyzicky vydáváme vlastní peníze, zatímco u platby kartou nemáme takovou tendenci nad transakcí přemýšlet.
Jeff Kreisler, spoluautor knihy Dollars and Sence: How We Misthink Money and How to Spend Smarter, tento jev podal následovně: „Moderní technologie značně zvyšují naši tendenci utrácet peníze, čím automatičtější a jednodušší proces je, tím spíše ho využijeme, což logicky není vždy nejlepší řešení.“ Citát je ještě příznačnější při představě, kolik lidí dnes platí mobilem nebo hodinkami, takže nemusí vůbec sáhnout po peněžence.
Strategie nošení velkých bankovek má samozřejmě i své stinné stránky. Obvykle vás „budou prodejci milovat“, když se jim pokusíte zaplatit dvoutisícovkou. Při ztrátě nebo krádeži peněženky se vám nošení velkých bankovek taky dvakrát nevyplatí. Zde jsou debetní karty rozumnější variantou.
Gresham v závěru své studie naznačila, že bychom měli zvážit jakýkoli možný způsob, který nás donutí se nad útratou zamyslet a přehodnotit ji.
„Vezměte si bankovku větší nominální hodnoty a omotejte ji kolem své platební karty, až budete příště chtít za něco platit, uvědomíte si spíše hodnotu transakce, kterou se chystáte provést,“ radí Gresham.
Moje rada na závěr je prostší, pokud nechcete utrácet, nemějte peníze.
#penize #bankovky #money #utraceni #finance #ekonomika #psychologie #vyzkum #USA #platebnikarty #hotovost
