Stejně jako se během historie řada panovníků v různých kontextech na vlastní kůži přesvědčila o tom, že vládnout důsledně příliš velkému územnímu celku je od určité chvíle téměř nemožné, zažívají dnes podobná zjištění i masivní globální korporace. Jejich velikost často znamená, že na drobné a mnohdy ve skutečnosti zcela malicherné problémy jednotlivců již nejsou schopny dostatečně zaostřit.
Zatímco pro manažery vše na grafech a výkonnostních reportech vše vypadá v naprostém pořádku, obyčejní konzumenti si mezitím klepou na čelo a mají pocit, že tuhle společnost už selský rozum navždy opustil. Jak ale ukazuje následující případ týkající se studia Disney, mohou to často být právě takovéto na první pohled malichernosti, jež v důsledku vaším PR dokáží pořádně zacloumat, a to nejen negativně, ale v případě správné reakce i pozitivně.
Abych vás stručně uvedl do kontextu: Na jedné ze základních škol v kalifornském Berkeley se zdejší sdružení rodičů a přátel školy (PTA) rozhodlo loni v listopadu uspořádat fundraisingovou akci pro žáky. Během ní byla mimo jiné účastníkům promítána moderní adaptace Lvího krále (2019). Ředitelka školy však na začátku února koukala, když jí v mailové schránce přistála zpráva od agentury Movie Licensing USA, jež studio Walt Disney i další velká filmová studia zastupuje.
Licenční agentura po škole za veřejné promítání filmu požadovala poplatek ve výši 250 dolarů (5700 Kč). Příběhu "Davida a Goliáše" se velmi rychle chytla velká media a nakonec se objevil až mezi nejčtenějšími texty listu New York Times. To jinými slovy znamenalo, že už o tom, jak se Disney pokusilo došlápnout si na jednu základní školu kvůli promítání Lvího krále pro děti, věděla obrovská část veřejnosti.
Než začnete podobně jako řada jiných studio kritizovat za to, že je chamtivé a řeší absolutní hlouposti, je na místě přiznat, že licenční agentura jednala zcela legitimně. Lokální zpravodajský web Berkeleyside citoval manažerku zabývající se autorským právem, dle které jednorázové povolení pro promítání podobného filmu stojí 250 dolarů, nebo je možné zakoupit celoroční licenci za 536 dolarů. Pokud si navíc někde v obchodě zakoupíte libovolný film na nějakém nosiči, je zpravidla určen pouze pro vaše soukromé užití. Rozhodně nemáte potřebnou licenci na to, abyste ho třeba ve stylu Pelíšku promítali na svůj dům pro všechny z okolí. A pokud jste učitel/manažer, nemáte de facto ani licenci k tomu, abyste jej pustili svým žákům/zaměstnancům.
Tato kauza "nelegálního promítání Lvího krále" se díky mediím nakonec dostala až k výkonnému řediteli studia Disney Bobu Igerovi. Ten naštěstí příliš dlouho a neváhal a vydal na svém Twitteru veřejnou omluvu zmíněné škole. Zároveň slíbil, že na sbírku peněz, v rámci které k promítání animovaného filmu došlo, osobně přispěje.
Proč je taková reakce to absolutně nejlepší, co mohl v danou chvíli udělat a rozhodně stojí za to si ji zapamatovat? Předně, Disney není žádný garážový startup, takže reálně studio Igerovo rozhodnutí včetně slíbeného finančního daru nebude stát vůbec nic. A za druhé, jde o perfektní způsob, jak potenciální trapas duchapřítomně proměnit v účinnou ukázku korporátní pokory a zároveň zajistit, že z celé situace všichni vyjdou jako vítězové.
Sdružení během akce dle svých slov pro školu vybralo 800 dolarů, takže zaplatit za licenci by teoreticky mohlo, byť by to výrazně snížilo jeho celkový zisk. V situaci, kdy však byla celá kauza již takto masivně medializovaná, by pro Disney byla hotová sebevražda jít proti rodičům a riskovat své PR kvůli částce, kterou v libovolném Disneylandu bez problém za odpoledne nechá jediný návštěvník.
Středobodem cílové skupiny studia Disney je již od nepaměti rodina a jeho jediným přáním je, aby bylo veřejností vnímáno jako ten, kdo rodinám na celém světě poskytuje nezapomenutelné zážitky skrz své kultovní pohádkové příběhy. V tomto případě však Disney od samého začátku v očích veřejnosti vypadal jako ten špatný. Veřejné školy napříč celými Spojenými státy se dnes potýkají s finančními problémy, a tak se často právě skrz aktivity PTA snaží na svůj provoz či potřebnou modernizaci získat nějaké peníze navíc.
Kdepak, tady na jakoukoliv argumentaci (byť by byla zcela v souladu se zákonem a maximálně opodstatněná) nebyl žádný prostor. Iger si tuto skutečnost nepochybně uvědomoval, a tak celou situaci elegantně vyřešil ukázkou selského rozumu a jedním stručným tweetem. Na pár řádcích v něm jednak všechny ujistil, že Disney rozhodně myslí na rodiny, a zároveň se nabídl v problematice financování školství skrz vlastní příspěvek osobně angažovat. Win-win.
Právě CEO studia Disney by ostatně měl lépe než my všichni vědět, že být v jakémkoliv příběhu hlavním záporákem není nikdy ideální pozice. Těmhle totiž nikdo nikdy netleská ani nefandí.
#osobnirozvoj #management #disney #bobiger #licence #autorskaprava #kauza #leadership #lidr #pr #selskyrozum
