2008 - 2016
Na pozici referenta správy majetku jsem nastoupil v roce 2008. Dnes vlastně ani nechápu proč, ale nemá cenu se v tom patlat. Výsledek byl, že jsem nastoupil. Bylo mi 21 a místo abych rostl v nějaké firmě jako obchodník, jsem měl svou kancelář a staral se o chod nemovitostí v jedné městské části. Povím vám to jedním slovem - zívačka - dneska mi žádný úředník nebude vykládat, kolik má práce a jak moc nestíhá. Jsou to jen kecy naooko, protože ví, že s tím stejně nic neuděláte. A pokud jsem plnil vše, jak sem měl, nechávali mě na pokoji. Nechtěl jsem tam zůstávat tak dlouho, ale systém vás semele, pokud se necháte. Já se nechal, protože to bylo pohodlné, peníze pravidelně chodily v podstatě za nic a já den po dni umíral (i když jsem to netušil).
Ani nevím kdy přišel ten zlom. Myslím, že po schůzce s mým mentorem. Tak jsem začal hledat, jenže ouha. Životopis s praxí státního úředníka v korporátu nikoho moc nezajímal. Vím proč :-D.
Jenže když něco moc chcete, tak si vás to najde a já chtěl z toho světa vypadnout. Seznámil jsem se se zetěm jedné naší nájemnice. Slovo dalo slovo a zjistil jsem, že pracuje jako šéf obchodních zástupců v jedné finské společnosti. No, prošel jsem kolečko pohovorů a vzali mě. Nevím jestli z protekce, ale dali mi šanci a vždy jim za to budu vděčný.
Nová kapitola
Tak jsem začal s prodejem rohoží nebo spíš s nabízením pronájmu. Super zkušenost, dnes vím, že bych k tomu přistupoval jinak. Jezdil jsem po Republice, každý den jsem potkával nové lidi. Prodej door to door je prostě to nejlepší pro začínající obchodníky, tam se pořádně otrkáte.
Zjistil jsem, že vše jsou jenom čísla - samozřejmě člověk musí mít nějaké prodejní dovednosti, ale na čem opravdu záleží je, kolik potenciálních klientů oslovíte. Zákon průměru vždy funguje, z oslovených lidí vznikne nějaké procentu kupujících a to se opakuje. Za chvíli víte, kolik lidí máte oslovit, abyste získali jednoho klienta. Tohle osvícení ale přišlo až ke konci mého působení ve firmě. Kvůli špatným výsledkům celého prodejního týmu se globální vedení rozhodlo spojit ČR a SK dohromady a my dostali ostrostřelce ze Slovenska. Svému oboru rozuměl, ale lidsky jsme si nesedli. Znáte to, prostě víte, že s tímhle člověkem to nejde a on ví, že to nejde s vámi. Nakonec jsme se dohodli na ukončení. Já dostal, co jsem chtěl, vzali mi auto, telefon, dali mi 2 měsíce výpovědní lhůtu a byl jsem doma. A teď co?
Co dál?
Sedíte doma na kanapi a probíráte se nabídkami. Obchod mě začal bavit, ale je to všude stejné: 22000,- fix plus provize. Najednou mě z letargie vytrhne telefon - známá z radnice. Tome, slyšela jsem, že jsi doma a nemáš co dělat. Hledám někoho, kdo by nám v kanceláři položil nové lino a spěchá to. Jo, proč ne, aspoň přijdu na jiné myšlenky. Položil jsem PVC, předal práci, spočítal čas materiál a viděl zisk. HEEEEEEJ tak to by šlo. A začalo to, spíš jsem byl hodinový manžel než nějaký velký řemeslník, ale šlo to. Jenže pořád tam máte tu myšlenku - "Chceš se sedřít?" "Šlo by to dělat jinak?"
Jo, v tomhle jsem prostě nezmar - dělej práci tak, aby zisk byl co největší a moc tě to nestálo. Manželka mi tenkrát říkala "Tak se nauč obkládat a můžeš dělat koupelny." Moje reakce jí však vzala vítr z plachet: "Chceš mít doma chlapa, který bude běhat od zakázky k zakázce, nebo někoho, kdo bude schopen zakázky sehnat a bude moct být doma s rodinou?" No nemusím vám říkat, jak to dopadlo. :-D
Když nevíš, tak se poraď a nemachruj
Tak jsem valil zakázky, našel jsem si pár firem, kterým jsem je za provizi prodával a ony odvedly dohodnutou práci. Jenže pak jsem slíbil bývalému spolužákovi, že mu udělám podlahu v bytě - no nebudeme to rozpitvávat, hamižnost mě zaslepila (bylo před Vánoci) a já to, co po mně chtěl, nikdy předtím nedělal a místo toho, abych si vzal k ruce profíka, jsem to udělal sám. Takže výsledovka 100 000 mínus, zničená podlaha a vytopený byt sousedů. Dneska se tomu směju, ale tenkrát.......
Investice do vztahů se vyplácí
Zachránil měl bývalý zaměstnanec mého táty. Začínal s tlakovým čištěním a už když jsem odcházel z radnice, tak mi nabízel, abych dělal obchodníka pro něj. Jeden telefonát stačil, plácli jsme si. Bez paušálu, jen za provize to byla kombinace, kterou bych si před pár měsíci nedokázal vůbec představit......... Ale když máte naději a víru, že to zvládnete, tak to prostě zvládnete.
Od ledna 2018 jsem každé ráno vstal, odvezl malou do školky sednul si v obchodním centru, dal si kávu a croissant a jel jsem jeden telefonát za druhým. Rozeslal jsem stovky emailů. Tohle jsem dělal 3 měsíce v kuse, jen tohle - dodnes z této aktivity čerpám, protože se mnou oslovené firmy ozývají zpětně. Což pro mě bylo další zjištění - zakázka přijde ne vždy od klientů, které jsem oslovil, ale často z míst, odkud bych to nečekal. Jen je důležité držet aktivitu v obrátkách a svět vás odmění.
Dnes si to s fixním platem nedokážu představit, je to svazující - jste tomu člověku, který vám ho dává, zavázáni poslušností. Nejste svobodní. Přitom svoboda je to nejkrásnější, co může být. Není to vždy snadné, ale to, že tady sedím v 11 hodin, popíjím kávu a píšu tenhle článek, značí, že to stojí za to.
Měj skvělý den a neboj se, vždycky vše dobře skončí. Aktivita, neustálý růst a vděčnost za každou maličkost.
