Od té doby už mám hromadu popsaných bloků. Proč? Co se stalo, co se změnilo v mém přístupu? Začal jsem ho psát jako myšlenkový záznam.
Všichni jistě dobře známe myšlenkové mapy od Tonyho Buzana. Mají za úkol nasměrovat naše myšlení určitým směrem a rozvíjet ho. Myšlenkový strom se větví a větví. Jenže někteří lidé přišli na to, že jednoduché zaznamenávání myšlenek je svádí k povrchnosti. Přednost dostane rychlost, ne kvalita. Patřím mezi ně.
Používám deník ne k zachycení minulosti, ale k zápisu toho, o čem přemýšlím."
Kdy je potřeba myšlení zpomalit
Většinou jsme přesvědčeni, že rychlost myšlení je předností. Vymyslíme toho přece víc, napadne nás hromada nápadů. Jenže mysl často nepádí kupředu, ale těká. A protože záznam je pomalejší (například řeč plyne pětkrát pomaleji než myšlenky, s psaním je to ještě horší), rychle se vzdalujeme od toho, co chceme řešit.
Při psaní deníku jsem si všiml, že text nutí mozek zpomalit. Nemůžeme myslet rychleji než píšeme, protože je nutné se na psaní soustředit. Zvlášť když to děláme ručně. Od jednoho, dvou slov v obláčku myšlenkové mapy se dá v mysli utéct kupředu, ale ne od celé, nejlépe rozvinuté věty. Nutíme tedy mysl zůstat tam, kde ji potřebujeme. U jednoho nápadu, potřeby, hledání řešení.
Vědci také prokázali, že existuje spojení mezi ručním psaním a oblastí v mozku, která má na starosti kreativitu. Jestliže tedy používáme tužku či pero (já nejraději tenký černý fix), nejenže pomalostí psaní udržíme myšlenku na jednom místě, ale ještě ji lépe zpracuje kreativní centrum v naší hlavě. Jak je vidět, ne všechno dokáže zařídit aplikace. I když už je máme i na myšlenkové mapy, ruka je ruka.
A pak jsou tu obrázky. I Tony Buzan doporučuje kreslit. Důvod je jednoduchý, obrázky jsou pro naši mysl, zvláště tu kreativní, stravitelnější. A vůbec nevadí, když někdo nekreslí jako akademický umělec. Obrázky jsou pro nás a pravděpodobně je nikdo jiný neuvidí. Ani my sami, s odstupem času, protože k záznamům není většinou potřeba se vracet. Už je to vymyšleno.
Ne záznam, ale přímá tvorba myšlenek
To je také odpověď, jaké deníky si píšu. Nejde o záznamy toho, co jsem ten který den prožil. Jde o tvorbu, hledání nápadů. Používám ho tedy ne k zachycení minulosti, ale k zápisu toho, o čem přemýšlím. I když i to je nepřesné, ve skutečnosti jde prostě o myšlenky, které mi v tu chvíli běží hlavou, vyvolané podle potřeby a zpomalené a ukázněné. Jde o tvůrčí proces, protože současně píšu a myslím.
Zachovávám sice označení podle dnů, ale to má jiný důvod než v případě deníku. Nutí mě k tomu, abych naplnil penzum dvou stránek denně, které jsem si uložil. Nebo se alespoň od něj příliš nevzdaloval.
Tou hlavní otázkou, která samozřejmě každého napadne, je, jestli to funguje. U mě rozhodně ano. Je to vidět i na mém webu. A nevidím žádný důvod, proč by to nemohlo fungovat i u vás.