Aby Mangano dosáhla takového úspěchu, nemusela prodat dům nebo si vzít velkou půjčku. Dokonce ani neskončila v práci. Moment, který definoval její kariéru, bylo vystoupení v televizi v roce 1992, kdy představila svůj samoždímací Miracle Mop na QVC. To bylo výsledkem roků tvrdé práce.
Ve své knize Inventing Joy Mangano píše, že jedna z největších chyb, kterých se lidé ve svých kariérách dopouštějí, je přesvědčení, že aby mohli následovat své sny, musí riskovat všechno, co mají.
„Někteří lidé věří, že aby mohli začít s něčím novým, musí dělat drastické změny. Ale to není pravda. Já zastávám filozofii, že když si za něčím jdete a opravdu se na to soustředíte, nějakým způsobem se vám to podaří.“
Podnikatelka pracovala jako asistentka rezervací letenek a také jako servírka po nocích a o víkendech. Přesně tak je to vyobrazeno i ve filmu, který byl založen na jejím životním příběhu, Joy, kde jí hraje Jennifer Lawrence. Ve volném čase pracovala na navrhování a vytváření prototypu jejího samoždímacího mopu.
„Začít ten nápad realizovat mi moc život nezměnilo. Pořád jsem brala děti do školy, vařila jim a uklízela po nich.“
Cesta za úspěchem trvala Mangano desetiletí. Ve skutečnosti se před přijetím nabídky QVC pokoušela prodat svůj mop v obchodech, ale dostávalo se jí jen odmítnutí. Proto se místo toho přesunula na parkoviště nákupních center a prodávala tam
Její inovátorství začalo už v období dospívání. Jako teenager vymyslela zářivě zbarvený obojek proti blechám pro domácí mazlíčky. Měl je v noci ochránit před sražením autem.
„Nepotřebujeme hned udělat něco šíleného, abychom mohli začít.“
– Joy Mangano
Ačkoliv se médii šíří mnoho příběhů podnikatelů, kteří zbohatli poté, co udělali velký krok do neznáma – prodali dům nebo skončili v práci, jiní podnikatelé tolik neriskovali.
Například Daymond John, módní magnát, vybízí lidi, aby neopouštěli svou práci. Místo toho doporučuje, aby svou vášeň dělali bokem. Zatímco budoval svou oděvní firmu FUBU – rozrostla se časem na značku za 6 miliard dolarů – usazoval lidi v podniku Red Lobster. Říká, že vzdát se finanční stability není moudré rozhodnutí.
Podle Mangano není myšlenka, že úspěch znamená udělat obrovskou životní změnu, jen neužitečná, je omezující.
„Existují cesty k následování snů způsobem, který je udržitelný pro nás a naše rodiny,“ píše Mangano. „Kreativita nemusí být všechno nebo nic.“
„Věřit, že musíte udělat krok do neznáma, je falešná překážka,“ dodává. „Existují způsoby, jak žít život plný naděje a kreativity, aniž bychom riskovali všechno.“
Pokud máte nápad, ale nevíte, jak ho uskutečnit, zvažte radu Jenny Blake, bývalé kariérní koučky pro Google. Povzbuzuje lidi, aby své kariérní ambice následovali jako koníčky nebo na setkáních s podobně laděnými lidmi.
Pokud se nacházíte v prostředí, ve kterém můžete svému šéfovi předkládat nové projekty nebo nápady, navrhněte si zajímané, ale realistické zadání, při jehož plnění získáte nové dovednosti.
Mangano upozorňuje, že je rozdíl mezi statečností, a bezohledností.
„Abychom mohli začít, nemusíme hned udělat nic bláznivého,“ píše. „Musíme si jen věřit a udělat první krůček.“
Moc hezky řečeno: "vzdát se finanční stability není moudré rozhodnutí." Tak jako i v mnoha jiných věcech je zbytečné vidět věci černobílé a myslet si, že jediná možnost hry je buď vše nebo nic...