Přiznávám bez mučení, vůbec jsem netušil, že podobná kniha existuje. Nikdy předtím jsem neslyšel název Semco či jméno Ricardo Semler. Až teprve nedávno jsem na Linkedin zaznamenal diskuzi, kde se směrem k tomuto dílu nešetřilo chválou.
A jeden z diskutujících byl naštěstí natolik vstřícný, že mi tuto jinak už nedostupnou knihu poslal poštou, abych se mohl na vlastní oči přesvědčit, jak se buduje opravdu demokratická firma, kde o všech krocích rozhodují ti, kterých se to opravdu týká.
Ten námět je opravdu zajímavý. Dá se v klasické firmě zavést natolik demokratický přístup, že i ti nejníže postavení zaměstnanci mohou rozhodovat o tom, kdy budou chodit do práce, jak se budou oblékat, jak bude vypadat jejich pracoviště, zda přijmou nového kolegu nebo dokonce jaká bude jejich výplata?
Dobře, možná že dnes, v době plné home office či zvířat na pracovišti, nám už to nepřijde tak radikální (tedy až na to rozhodování o platu), ale v osmdesátých letech minulého století se nejenom v Brazílii, kde se příběh odehrává, jednalo o něco naprosto nevídaného. Navíc ve výrobním podniku, kde se na dělníky vždy koukalo jako na pouhé nástroje, jejichž jediným úkolem je dělat svou práci a mlčet.
Ricardo Semler převzal řízení firmy po svém otci když mu bylo pouhých pětadvacet let, tedy v době, kdy se většina lidí teprve rozkoukává po škole. Mladý Ricardo navíc nezdělil žádný zářně fungující podnik, naopak, Semco bylo ve velké krizi a bylo potřeba okamžitě začít konat, aby se zabránilo katastrofě v podobě bankrotu. Pro mladíka bez větších zkušeností se tak jednalo o opravdový křest ohněm.
Ricardo se ihned pustil do drastických změn, když hned první den v čele firmy propustil všechny manažery. Následně rychle vybudoval nový tým a začal okamžitě tlačit na výsledky ve stylu "čísla, čísla, čísla!". Ty krátkodobě přicházely, jenže to stálo příliš mnoho - Ricardo se brzy psychicky zhroutil a v továrnách zuřila nespokojenost.
Mladý podnikatel si uvědomil, že to není cesta, po které by chtěl jít. Řekl si, že jeho firma bude věci dělat jinak. Tak, aby byl spokojený a psychicky v pohodě nejenom on, ale všichni zaměstnanci ve firmě. Znovu tak obměnil větší část manažerského týmu a neúnavné dravce nahradili rozumní diplomaté. Vznikly zaměstnanecké výbory, které se začaly účastnit všech firemních jednání a spolurozhodovat o dění ve firmě.
Jenže jak už to tak ve světě byznysu bývá, nic nakonec není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Pokud by tomu tak bylo, kniha by končila na 80. straně. Vyprávění tak pokračuje samotným procesem demokratizace celé firmy, což se neobešlo bez mnohých překážek, slepých uliček a bolestivých chyb.
To všechno je tak skvěle popsáno, že si čtenář dokáže představit, co se děje v mysli všech zúčastněných stran (majitele, manažerů i dělníků) a díky tomu snadněji přemýšlet nad tím, co z toho by mohl uplatnit ve svém vlastním byznysu a jaké by to pro něj mohlo být následky. O užitečnosti díla tak netřeba pochybovat.
Když se však dnes dívám na stránky Semco, vypadá to, že už firma opustila od veškeré výroby a soustředí se pouze na služby, konkrétně na joint venture s firmami, které chtějí vstoupit na brazilský trh. Zda to znamená pozitivní posun kupředu, nebo spíše krizové řešení, to už nedokážu posoudit. Je však vidět, že na příběhu o revoluční kultuře a zdánlivě podivínském majiteli firma staví svůj brand dodnes.
Hodnocení: 8/10
Podivín: Příběh nejneobvyklejšího pracoviště světa
Autor: Ricardo Semler
Vydává: Peoplecomm
Čas čtení: 10 hodin
#recenze #kniha #osobnirozvoj #management #inspirace #tipy #semco #semler