Experty na tuto otázku jsou především zastánci hnutí FIRE, kteří se snaží o dosáhnutí finanční nezávislosti. Kombinací investic a snižování výdajů „odcházejí do důchodu“ podstatně dříve než zbytek populace (více o hnutí FIRE si můžete přečíst zde). K správným počtům jim pomáhají především 2 základní pravidla, která v cestě za finanční nezávislostí hrají zásadní roli.
Obě pravidla jsou si v lecčem podobná a zvolená čísla nejsou ani zdaleka náhodná. Hlavní rozdíl nalezeme v jejich využití. Pravidlo 25 se vám hodí při výpočtu celkové částky, které chcete dosáhnout. Pravidlo 4 % naopak využijete ve chvíli, kdy se rozhodnete odejít do důchodu, a to bez ohledu na váš věk. V takové chvíli vám pravidlo 4 % pomůže zjistit, kolik z celkové částky můžete pravidelně vybírat, tak, aby vám finance nikdy nedošly. A jak pravidla přesně fungují?
Pravidlo 25
Pětadvacítka je v tomto případě jednoduchá. Pokud svůj vysněný roční důchod vynásobíte 25, získáte částku, kterou potřebujete nahromadit. V praxi je to ovšem trochu složitější, jelikož nesmíte zapomenout na vliv inflace. Ukažme si to proto na příkladu Radima, který své peníze začíná investovat u Portu.
Radimovi je 44 let a do důchodu plánuje odejít klasicky v 65 letech. Ví, že nějaké peníze dostane od státu, ale rád by si své stáří užíval aktivněji. Bojí se ovšem, že mu na to nebudou stačit peníze. Rozhodl se proto, že bude investovat tak, aby si v důchodovém věku mohl každý měsíc vybrat 15 tisíc ze svého účtu. Spolu se státním důchodem by mu tímto způsobem měly peníze vystačit třeba na výlety s rodinou a přáteli.
Plán má Radim dobrý, neví ovšem, kolik bude potřebovat a kolik by měl investovat. V takové chvíli mu přijde vhod pravidlo 25násobku. Nejdříve spočítá svůj požadovaný roční příjem – ten je v tomto případě 180 000 Kč (12 x 15 000). Ten následně vynásobí 25 a získá tak cílovou částku: 4 500 000 Kč.
Vliv inflace:
Radim ovšem ví, že patnáct tisíc „dnešních“ korun se liší od 15 000 Kč za 20 let. Vlivem inflace by si přišel reálně na mnohem méně a musel by tak výrazně omezit své chystané aktivity. Přestože inflace není neměnná, lze ji alespoň odhadovat na základě cílování České národní banky. Ta se (stejně jako většina vyspělých centrálních bank) snaží udržovat inflaci pohybující se okolo 2 %. Lze proto odhadovat, že i v následujících letech se bude inflace pohybovat okolo této hodnoty.
Pokud se Radim chystá do důchodu za 21 let, musí vynásobit cílovou částku 1,02ˆ21, kde první číslo znázorňuje 1 + očekávanou inflaci a druhé číslo počet let zbývajících do důchodu (zde se nemusí jednat o státem stanovenou hranici důchodu – spíše se jedná o váš plán na odchod z pracovního prostředí). Radim tak dojde k zjištění, že za 21 let bude potřebovat 6 822 000 Kč (1,516 x 4500000). Díky tomu bude moci každý měsíc vybrat 22 740 Kč, které budou přičiněním inflace odpovídat dnešním 15 000 Kč. O tom, proč mu tato částka bude stačit (a to bez ohledu na to kolika let se dožije), se dočtete více v části zabývající se pravidlem 4 %.
Reálný cíl?
Může Radim bezmála 7 miliónů nahromadit? Nebo bude ze svých nároků muset ubrat? To zjistí díky jednoduché plánovací kalkulačce, kterou má k dispozici ve svém Portu účtu.
V cestě za jeho cílem mu pomůže to, že má aktuálně našetřeno 400 000 Kč. Ty mu leží na běžném účtu, kde podle jeho slov stejně nic nevydělávají. Aby tak dosáhl svého cíle, bude muset každý měsíc investovat 8 000 Kč. V takové chvíli by měl svého cíle dosáhnout, a to i se stotisícovou rezervou. Samozřejmě se jedná o investici a nic není jisté. Radim ovšem ví, že až jeho děti dostudují, bude mít k dispozici nějakou tu tisícovku navíc a svoje šance na dosáhnutí cílové částky tak výrazně zvýší.
Pravidlo 4 %
Druhé pravidlo úzce souvisí s pravidlem 25. Možná jste si během čtení článku položili otázku, na jak dlouho vám nainvestované peníze vystačí. Pokud se budete řídit pravidlem 4 %, tak navždy. Jak je to možné? Pravidlo 4 % vychází z proslulé Trinity study. Ta se snažila zjistit, jak velkou část portfolia (složeného půl na půl z amerických dluhopisů a akcií) může klient ročně vybrat, tak, aby peníze během následujících 30 let nevyčerpal. Časem se ovšem ukázalo, že rozdíl mezi 30letým a delším horizontem prakticky neexistuje a pravidlo se tak stalo použitelným i na nekonečné období.
Pravidlo 4 % pracuje se třemi základními hodnotami:
- 7% růst investice (zde záleží na složení portfolia – například americký index S&P 500 rostl za posledních 60 let v průměru o 8 % ročně)
- 3% inflace (pravidlo operuje s 3% inflací, která se pro naše podmínky může zdát být nadsazenou, ale alespoň nám nechává dostatečnou rezervu)
- 4% míra výběru (růst investice – inflace = část, kterou můžete každý rok vybrat)
Důležité je zmínit, že pravidlo pracuje s fixními hodnotami, které nereagují na aktuální vývoj – nezáleží tak na tom, jestli inflace jeden rok dosáhne rekordních hodnot, nebo zda na trzích převažuje medvědí sentiment – hodnoty pro výpočet zůstávají neměnné.
V případě, že trh se bude pohybovat okolo nastavených hodnot, nemůžou získané peníze nikdy dojít. Ukažme si to znovu na příkladu Radima, který je tentokrát o 21 let starší:
Radim odešel ve svých 65 letech do důchodu a místo hromadění začíná své peníze vybírat. K dispozici má 6 900 000 Kč, z nichž každý měsíc plánuje využít 15 000 Kč. Aby si ušetřil práci, vybere na začátku každého ledna peníze na zbytek roku. Stejně tak pro tento příklad zjednodušíme růst trhu a inflaci, které budou odpovídat modelovým hodnotám.
- Na začátku prvního roku vybere Radim 276 000 Kč. Zbytek nadále investuje a během roku jeho investice vydělá 7 %. Rok proto zakončuje s 7 087 680 Kč ((6900000-276000) x 1,07).
- Následující rok se vlivem inflace zvýší ceny o 3 %. Radim proto vybere 284 280 Kč (276000 x 1,03). Zbytek opět nechává investovaný, kde jeho finance rostou o 7 %. Rok zakončuje s 7 279 640 Kč ((7087680-284280) x 1,07).
- Pro ukázku ještě třetí rok, kdy Radim opět vybere o 3 % více než v předchozím roce, aby reagoval na vyšší ceny. V tomto případě 292 800 Kč. Zbytek opět nechává zainvestovaný s výnosem 7 % a rok tak zakončuje s 7 475 920 Kč.
Jak na následujícím příkladu vidíte, Radim vybírá stále vyšší částky (aby pokryl vliv inflace), ale na jeho portfoliu zůstává více a více peněz. Alespoň tedy nominálně – s přihlédnutím k inflaci je částka téměř neměnná. Radim vybírá stále obdobnou část peněz, a to i přesto, že 4 % nevypočítává z aktuální hodnoty portfolia, nýbrž z prvního výběru. Svým způsobem tak Radim dosáhl situace, kdy vybírá peníze, které si naplánoval, ale zároveň nepřichází o peníze na své investici. Nemusí se proto bát, že mu peníze dojdou a zároveň ho hřeje pocit, že odkáže slušnou sumu svým potomkům.
Problémy
Obě pravidla mají mnoho zastánců, ale také řadu kritiků. Zatímco v teorii fungují pravidla bezchybně, v praxi mohou narazit na těžko překonatelné překážky. Za zmínku stojí alespoň 2 body, které jsou kritiky nejčastěji zmiňovány:
- Vývoj trhu (a inflace) je nepředvídatelný – Například americký trh rostl v posledních 60 letech v průměru o 8 % ročně. Neznamená to ale, že bude podobným způsobem růst i v budoucnosti. Je to sice pravděpodobné, ale ne jisté. Následujících 20 let můžou americké akcie posilovat v průměru jen o 3 % ročně, ale klidně také o 15 %. To ovlivňuje jak naakumulovanou částku, tak také možnost, že své portfolio v důchodovém věku vyčerpáte.
- Pravidlo 4 % nebere v úvahu poplatky – Většina investičních platforem si za své služby účtuje poplatky. V případě Portu se jedná o jediný poplatek v podobě 1 % z hodnoty investice za rok. Přestože jde o velmi nízký poplatek, je potřeba s ním v budoucnu kalkulovat. V našem modelovém případě lze využít rezervu u inflace, kde jsme počítali s vyšší hodnotou 3 %.
Přestože obě pravidla mají své mouchy, jde bezesporu o zajímavý náhled na investování a finanční nezávislost. K investování nejsou potřeba žádné složité výpočty a nejedná se ani o výsadu několika z nás. Díky Portu může investovat každý, a to jednoduše a hned. Nejdůležitější je začít.