O tom, zda bylo etické a morální provést atomové bombardování Japonska, se historici přou dodnes. My tuto diskuzi necháme stranou (nebo do komentářové sekce níže) a zaměříme se místo toho na způsob, jakým o svržení bomb rozhodlo americké velení v čele s tehdejším prezidentem Harry Trumanem.
Než se pustíme do konkrétních záležitostí, pojďme si na úvod stručně představit historický kontext, který předcházel shození 1. a 2. atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki 6. a 9. srpna 1945.
Leden 1945: Americký prezident Franklin D. #Roosevelt skládá slib na prahu svého rekordního čtvrtého volebního období ve funkci prezidenta. Tentokrát má však po boku nového viceprezidenta. Harry S. #Truman je bývalý senátor z Missouri, ale prezidenta vlastně příliš nezná. Ve skutečnosti se s ním setká jen párkrát před tím, než o čtyři měsíce později Roosevelt po návratu z Jaltské konference umírá na mozkovou mrtvici.
Duben 1945: Po Rooseveltově smrti se prezidentem Spojených států v klíčové fázi moderních dějin stává Truman. Ten nikdy předtím nebyl o projektu atomové bomby informován a úplně poprvé se o něm i o existenci jaderné bomby v rámci briefingu dovídá až na konci dubna.
Květen/Červen 1945: Německo kapituluje, ale válka pokračuje, neboť Japonsko se nadále urputně brání. Vojenští plánovači Trumanovi oznamují, že invaze domovských ostrovů Japonska bude dle odhadů stát život 1 milion amerických vojáků.
Červenec 1945: Armáda provede úspěšný test první jaderné bomby v Novém Mexiku. V druhé polovině měsíce letí Truman do německé Postupimi na konferenci, kde se má setkat s Churchillem a Stalinem. Jde v podstatě o schůzku s cílem rozdělit si území okupovaného Německa a dohodnout, jak bude Evropa po dalších 50 let vypadat. Truman je v Postupimi jasným outsiderem, neboť je prezidentem sotva 3 měsíce a ještě nikdy s žádným ze svých houževnatých protějšků nejednal.
A právě v Postupimi nedaleko spojenci obsazeného Berlína, který v té době tvořily především trosky a rozbombardované domy, Truman obdržel první tajný briefing o výsledcích historicky prvního testu jaderné bomby v Novém Mexiku s názvem Trinity. Prezident o celém projektu Manhattan nebyl příliš informován a navíc měl zrovna v Postupimi plné ruce práce.
Ze zprávy se dozvěděl, že armáda má v plánu použít bombu proti Japonsku, přičemž první útok je naplánován na 6. srpna. Truman se armády v reakci zeptal, jaký je "rozvrh" pro další útoky. Jako odpověď dostal telegram, ve kterém stálo:
"První bomba testovaného typu by měla být na tichomořské základně připravena 6. srpna. Druhá připravena zhruba 24. srpna."
Americká armáda skutečně první jadernou bombu na Hirošimu shodila 6. srpna. Je ale dost dobře možné, že když o tři dny později svrhla na Nagasaki druhou bombu, neměl Truman ani ponětí, co se právě děje. Veškeré předchozí diskuze byly totiž vedeny především o plánování prvního použití jaderné bomby.
O jejím druhém použití ve skutečnosti nerozhodl ani Truman, ani tehdejší ministr války Henry Stimson, ani vedoucí projektu #Manhattan Leslie Groves. Rozhodnutí shodit druhou bombu provedli níže postavení lidé z armády na obsazeném ostrově Tinian.
Argumentem pro prezidentovu nevědomost, který zastává i řada historiků, je skutečnost, že armáda Trumanovi v telegramu podala informace pouze o "testované" zbrani. Neřekla mu ale nic o tom, že existoval ještě druhý typ jaderné bomby, který testován nebyl. Truman si tak mohl myslet, že po Hirošimě bude mít dva týdny času, aby se rozhodl ohledně druhé bomby.
Což ale bylo fatálním omylem a znakem kompletního nepochopení mezi stále se rozkoukávajícím prezidentem a představiteli armády. Důkazem budiž i fakt, že když na druhý den Truman dostal od Grovese zprávu, že další bomba bude připravena přibližně do týdne, prezident obratem vydal rozkaz, na základě kterého osobně převzal kontrolu nad plánováním shozu dalších jaderných bomb. V rozkazu stálo, že žádné další jaderné bomby nebudou nad Japonskem svrženy bez výslovného zmocnění samotného prezidenta.
Ke shození druhé bomby tak rozkaz nedal, ale po jejím shození okamžitě vydal rozkaz, kterým jakékoliv další použití jaderných bomb v podstatě zakázal. Truman byl údajně rovněž zděšen množstvím civilních obětí, které za sebou bomby zanechaly.
Groves později přiznal, že prezidentova role ve finálním rozhodnutí o použití jaderné bomby byla založena především na tom, aby zbytečně nezasahoval do již existujících plánů. Mnoho plánů mu podle všeho bylo sděleno, ale není jasné, zda je skutečně chápal a znal všechny detaily. Jak už bylo podotknuto, v té době toho měl na talíři opravdu hodně.
Truman posléze tvrdil, že se "rozhodl" použít obě bomby. Historická fakta však ukazují, že šlo spíš o výmysl, který měl použití bomb udělat v očích veřejnosti a světa mnohem úmyslnější, než ve skutečnosti zřejmě bylo. O použití bomb učinilo důležitá rozhodnutí mnoho lidí, sám Truman se však reálně podílel jen na několika z nich.
Až do konce své prezidentské funkce v roce 1953 ještě několikrát posílil moc prezidenta nad jadernými zbraněmi. Dokonce jejich vlastnictví americké armádě doslova zakázal. A tak veškeré jaderné hlavice vyrobené během začínající studené války ve skutečnosti neměla pod kontrolou armáda, nýbrž tehdejší civilní Komise pro jadernou energii (AEC). Toto rozhodnutí zrušil až jeho následovník Dwight #Eisenhower.
Zdá se to neuvěřitelné, že ano? Ta představa, že by americká armáda svrhla druhou jadernou bombu jen proto, že její hlavní velitel vůbec netušil, že by k tomu mohlo dojít - a tak jí nepřikázal, aby to nedělala.
Jde zároveň o historickou lekci, z níž se dnes mohou poučit všichni, kdo vedou nějaké týmy lidí, nebo mají na starosti konání velkých, důležitých rozhodnutí.
Každý dobrý lídr by měl svým podřízeným pravidelně opakovat, že neexistuje nic jako hloupá otázka. Jinými slovy je vyzývat, aby se nebáli přijít za ním s jakýmkoli dotazem. Cíl je jasný - zlepšit komunikaci a zajistit, aby všichni zúčastnění byli na stejné lodi a plně chápali, jaký je další postup.
Ne každý lídr si ale na druhé straně stejným způsobem dovolí ptát se na cokoli svého týmu. Ne každý lídr se zajímá i o malé věci a detaily. Možná se dokonce navzdory své pozici nadřízeného bojí zeptat, aby jej tým nevnímal jako naivního nebo méně kompetentního. Nebo má zkrátka jen pocit, že by své zaneprázdněné svěřence zbytečně otravoval.
Jaká je jedna nejdůležitější věc, o níž si váš tým myslí, že ji plně chápete, zatímco vy ji ve skutečnosti vlastně nechápete? Nebo si nejste jistí, zda ji chápete. Jasně, v dnešním byznyse je většinou v sázce méně než během otevřené války. Ale myslím si, že velcí lídři si vždycky udělají čas, aby se ujistili, že ve vzduchu nevisí žádná vzájemná nepochopení.
#osobnirozvoj #leadership #jadernebomby #hirosima #nagasaki #rozhodovani
