Lekce z jedné z nejrovnějších ekonomik světa
Když se norský podnikatel Borger Borgenhaug dívá z lucernské vily na švýcarské jezero, přemýšlí o tom, zda mu útěk před rostoucí norskou wealth tax stál za odloučení od rodiny. Je jedním z mnoha, kdo v posledních dvou letech opustili zemi v reakci na zvýšení majetkových daní.
Norsko však na wealth tax staví už od roku 1892 a patří mezi nejrovnější společnosti světa. Zkušenosti této země jsou dnes cenným precedentem — hlavně pro státy, které uvažují o vlastním modelu, ať už jde o Británii, Francii, Itálii či americká města.
Hlavní závěr? Wealth tax skutečně vyhání část milionářů. Ale pokud je dostatečně široká a stabilní, stát na ní stále může dobře vydělávat.
Jak vypadá norská wealth tax v praxi
V Norsku odvádí wealth tax zhruba 12 % populace. Sazby od roku 2022 vypadají takto:
- 1 % z čistého majetku mezi 1,76–20,7 milionu NOK (cca 174 tis.–2 mil. USD)
- 1,1 % nad tuto hranici
Základ se upravuje:
- primární bydlení se oceňuje jen na 25 % hodnoty,
- akcie a komerční nemovitosti jen na 80 %,
- započítává se veškerý majetek v zahraničí,
- dluh se odečítá.
Důležitou roli hraje i exit tax – až 37,8 % z nerealizovaných kapitálových zisků při odchodu ze země, bez možnosti neomezeného odložení. Po jeho zpřísnění v roce 2024 výrazně vzrostl počet emigrantů z řad bohatých.
Exodus milionářů sílí
Podle dat think-tanku Civita odešlo 261 bohatých Norů v roce 2022 a 254 v roce 2023, což je více než dvojnásobek běžného tempa z minulých let.
Norský magazín Kapital navíc uvádí, že více než 100 z 400 nejbohatších obyvatel už žije v zahraničí.
Argumenty pro: rovnost, příjmy a stabilita systému
Proponenti wealth tax zdůrazňují:
1) Vyšší progresivita daňového systému
Podle Ministerstva financí jde o klíčový nástroj, který doplňuje příjmové daně a brání kumulaci extrémního bohatství.
2) Zvyšující se daňové příjmy navzdory odchodům
Wealth tax dnes přináší 0,6 % norského HDP, což je v evropských poměrech nezanedbatelný příspěvek. Pro porovnání: Velká Británie hledá úspory podobné velikosti, aby naplnila své fiskální cíle.
3) Dopad na ekvivalenční ekonomiku
Norsko patří ke světovým lídrům v míře rovnosti i v podnikatelském prostředí. Studie navíc ukazují, že:
- nejbohatší mají dostatek likvidity na placení daně,
- wealth tax výrazně nebrzdí investice firem,
- může podporovat investice do lidského kapitálu.
Veřejnost je zatím z velké části pro zachování daně – 39 % Norů ji chce udržet nebo zvýšit, jen 28 % je pro zrušení (Aftenposten).
Argumenty proti: únik kapitálu a oslabení startupové scény
Odpůrci wealth tax se obávají dlouhodobých ekonomických škod.
1) Odliv zakladatelů a investorů
Až 40 % emigrantů jsou podnikatelé či vlastníci firem.
Výzkumy uvádějí, že poslední zpřísnění může snížit norský output až o 1,3 %.
2) Startupy platí daň dřív, než vydělají
Zakladatelé musí danit „papírové“ hodnoty akcií ještě předtím, než firma začne generovat zisk.
To vede k tomu, že talentovaní podnikatelé míří raději do USA, Švýcarska či Singapuru.
Příkladem je Are Traasdahl, který říká:
„To, co jsem vybudoval v USA, bych v Norsku postavit nedokázal.“
3) Nízké množství venture kapitálu
Norsko má jednu z nejnižších úrovní VC investic v Evropě (polovina švédské úrovně). Wealth tax podle kritiků zhoršuje domácí akumulaci kapitálu.
4) Ohrožení rodinných firem
Někteří dědicové odcházejí ze země ještě před převzetím kontroly nad firmou, aby se vyhnuli vysoké daňové zátěži.
Je norský model přenosný do jiných zemí?
V praxi zatím žádná další země norský přístup nekopíruje.
Francie se vzdala návrhu na 2% wealth tax a přijala jen úzké zdanění holdingových společností.
Velká Británie wealth tax odmítá, byť plánuje více tlačit na nejbohatší.
Itálie nechce zvyšovat dědickou daň, ale zpřísňuje režim pro bohaté cizince.
USA a Británie zároveň zažívají masivní odliv milionářů; jen Británie letos očekává 16 500 odchodů.
Norsko je navíc výjimečné díky:
- obrovskému státnímu fondu,
- silné sociální kohezi,
- vysoké důvěře ve stát,
- kultuře daňové transparentnosti.
To výrazně zvyšuje toleranci obyvatel k wealth tax — a tím i její udržitelnost.
Nepřehlédněte: Velké banky sází na Evropu. Začíná nová éra evropských akcií?
Co z toho plyne pro investory a tvůrce politiky?
Norská zkušenost ukazuje, že wealth tax je politické rozhodnutí s ekonomickým trade-offem:
Bez wealth tax → roste nerovnost a stát hledá peníze jinde.
S wealth tax → dochází k odchodu části kapitálu, ale rozpočty silně profitují.
Jak říká profesor Robert Iacono z NTNU:
„Nezavést wealth tax znamená větší nerovnost. Zavést ji znamená méně kapitálu pro startupy. Politici musí najít rovnováhu.“
Pro investory je zásadní sledovat, zda se trend rozšíří i do více trhů. Každý posun směrem k širšímu zdanění majetku může změnit atraktivitu jednotlivých jurisdikcí — a také rozhodnout o tom, kde bude v příštích letech kapitál vznikat a kde bude mizet.
