Pod povrchem růstu, rekordních trhů a solidní spotřeby se totiž formuje hrozivý trend, který se vrací do ekonomických debat: K-tvarová ekonomika. Tedy situace, kdy bohatší Američané dál utrácejí a táhnou HDP nahoru, zatímco lidé dole zažívají něco, co připomíná recesi — jen bez oficiální nálepky.
Tlak na dně příjmového žebříčku sílí
„Co mě opravdu znepokojuje, je situace na spodní části příjmové distribuce, kde je tlak skutečně značný,“ varoval Mohamed El-Erian, hlavní ekonomický poradce Allianz, během rozhovoru na konferenci Yahoo Finance Invest.
Podle něj sice nejnižší příjmové vrstvy ještě v recesi nejsou — ale jsou k ní nebezpečně blízko. A tento vývoj se odehrává bez podpůrných polštářů, které lidem pomáhaly během šoku z pandemie.
Pandemie pomohla. Současnost ne.
Během covidových let fungovaly „tlumiče“:
- rozsáhlé vládní podpory
- rychle rostoucí mzdy
- přehřátý trh práce, na kterém přechod k jinému zaměstnavateli znamenal okamžitý platový skok
Dnes ale Američanům s nízkými příjmy dochází sílící tlak bez jakýchkoliv kompenzací. Inflace se zasekla kolem 3 % a reálné mzdy nestíhají držet krok. Výsledkem je krize dostupnosti, která se z ekonomické roviny přesouvá i do politické debaty.
Data o trhu práce znepokojují
Situaci komplikuje i fakt, že kvůli vládnímu shutdownu chybí už dva měsíce oficiálních vládních dat o zaměstnanosti. A ta neoficiální jen zvyšují nervozitu.
Propouštění v říjnu vyskočilo na nejvyšší úroveň za více než 20 let, ukazuje report firmy Challenger, Gray & Christmas.
Firmy v říjnu zrušily přes 150 000 pracovních pozic, což je 183% nárůst oproti září.
Soukromý zpracovatel mezd ADP vykázal jen 42 000 nových míst, tedy velmi slabý růst.
I když některé ukazatele nejsou katastrofální, jejich dynamika je znepokojivě nízká. A to je přesně moment, kdy se u nízkopříjmových domácností začínají lámat poslední finanční rezervy.
Efekt dominové kostky
Podle El-Eriana je riziko zřejmé: pokud nejnižší příjmové vrstvy přestanou utrácet ne z vůle, ale z nutnosti, negativní impulz se začne přelévat vzhůru ekonomikou.
„Pokud nízkopříjmové domácnosti přestanou utrácet nikoliv proto, že nechtějí, ale protože nemohou, začne se to šířit dál do celé ekonomiky,“ dodal.
Tento „kontaminační efekt“ je přesně to, co z K-tvarové ekonomiky dělá systémový problém. Nezáleží totiž jen na tom, že bohatí utrácejí. Pokud se zastaví masový spotřebitel, utrpí maloobchod, služby, menší podniky – a dopad se nakonec dostane i k velkým hráčům.
Hrozí recese shora… nebo zdola?
Oficiální „velká“ recese zatím nehrozí. Ale „malá recese“ pro miliony Američanů už probíhá. A jak říkají ekonomové, recese není jednorázová událost — je to proces. Ten může začít na dně a postupně se rozlévat celým systémem.
V tuto chvíli tedy nejde o to, zda spotřebu utlumí bohatší Američané. Jde o to, zda lidé s nejnižšími příjmy dokáží dál držet krok s cenami. Pokud ne, ekonomika dostane zcela jiný impuls, než jaký dnes oceňují trhy.
