Věda má dnes poměrně jasno: Lidé, kteří se více socializují, jsou šťastnější. Studií na toto téma už je poměrně dost (např. tady, tady nebo tady) a slyšíte o nich velmi často, protože panuje všeobecná obava z toho, že z budoucích generací se jednoho dne stanou čistí asociálové bez zájmu o kamarády, sex či vycházení z domu.
Takže dnešní dogma zejména směrem k mladým lidem je jasné: "přátelé, vztahy, trávení času s lidmi, které máme rádi - to vše nás dělá bez diskuze šťastnějšími."
Jenže všeho moc škodí a každodenní vysedávání s kamarády na kávě nebo pivě nemusí být vždy řešením nedostatečného pocitu štěstí či uspokojení. Existují totiž lidé, kteří místo společenského života vyhledávají spíš samotu, ve které mohou nerušeně dumat. Snažit se tyto jedince socializovat by naopak mohlo být na škodu. Mezi lidi, kteří milují, když mohou být o samotě, se totiž řadí i ti nejinteligentnější géniové.
Mám tady ještě čtvrtou studii. Ta na účastnících ve věku 18 až 28 let prokázala, že čím více se jednotliví lidé socializovali, tím byli šťastnější. Má to ale jeden háček. Tvůrci studie zjistili jednu zajímavou skutečnost - u vysoce inteligentních lidí byl účinek přesně opačný - socializace s přáteli nejenže u nich nijak nezvyšovala spokojenost s životem, ale v některých případech ji dokonce snižovala.
Ano, čtete dobře. I když se neustále opakuje moudro, že člověk je tvor společenský a potřebuje kontakt s druhými lidmi, existují tací, pro které znamená kontakt s druhými méně uspokojení a ve skutečnosti může snižovat jejich pocit štěstí.
Proč jsou vysoce inteligentní lidé takoví? Vědci mají pro toto chování dvě teorie:
1. Evoluční adaptace
První teorie se na problematiku dívá čistě z pohledu evoluce a tvrdí, že vysoce inteligentní lidé se jednoduše mnohem snáze adaptovali na moderní svět, kde už výhody plynoucí z života v blízkosti sociální skupiny (tlupy), jako je potrava, přístřeší, ochrana atp., prakticky zcela ztratily svůj evoluční význam.
2. Dlouhodobé cíle nadevše
Druhá teorie bere v úvahu ambice inteligentních lidí a jejich schopnost jít si za svým. Čím jste chytřejší, tím důrazněji se budete soustřeďovat na své dlouhodobé cíle - což znamená odložení krátkodobých radovánek, které mohou být místo nápomocné spíš rozptylující, jako je trávení času s přáteli, stranou. Stručně řečeno mají tito lidé pocit, že když jsou někde venku s kamarády, stojí jim doma rozdělaná práce.
Pozn. Zajímalo by mě, jestli se vědci zamýšleli nad možností, že jde o kombinaci obou teorií.
-------------------------------
To by byla teorie a nyní trochu praxe. V první řadě jde o jednu studii, z které je nutné vyvozovat nějaké všeobecnější závěry jen velmi opatrně. A také musíme brát v potaz to, že vztah mezi inteligencí a vyhledáváním samoty zcela určitě nefunguje opačně - tedy že pokud vyhledáváte samotu, nesvědčí to automaticky o tom, že jste nadprůměrně inteligentní.
Pokud patříte mezi ty, kteří jsou raději sami a dělají si "to svoje", lze poměrně dost usoudit z toho, jak čas o samotě trávíte. Pokud pracujete na svých projektech, učíte se něco nového, hledáte možnosti, jak posunout svůj byznys nebo se jinými způsoby snažíte získat potřebné prostředky pro dosažení svých cílů, nemusíte se nutně považovat za samotáře. A už vůbec ne za někoho asociálního.
Možná existuje mnohem lepší odpověď: Možná jste jenom mnohem chytřejší než my ostatní.
#osobnirozvoj #samota #asocialove #inteligence #socializace #pratele #ambice #evoluce
Yes - nejsem asociál. Pracuji pro sebe a na sobě ???