Lidské pokolení je geniálními lidmi zaujato už nějaký ten pátek. Celé vědecké týmy, jednotlivé vědce ale i zvědavce z řad běžně společnosti odjakživa zajímalo, jestli se lidé jako géniové už rodí, nebo se některým "šťastnějším" jedincům během života podaří vypěstovat si nějakou konkrétní vlastnost či schopnost k takové dokonalost, že náhle dokáží ve své hlavě uchopit i neuvěřitelně komplexní problémy a témata.
Kdybyste ale mohli třeba s Einsteinem zajít na kávu a prohodit s ním pár slov, možná by vás překvapilo, že nejste z věcí, o kterých by mluvil, pro jejich složitost kompletně zmateni. Například držitel Nobelovy ceny Richard Feynman tvrdil, že jednou z výjimečných schopností géniů je umění vysvětlit i ty nejsložitější věci tak, že jim porozumí i malé dítě.
V roce 1915 šestatřicetiletý #Einstein žil ve válkou zmítaném Berlíně, zatímco jeho odloučená žena Mileva pobývala s jeho dvěma syny Hansem Albertem a Eduardem "Tete" v relativním bezpečí ve Vídni. 4. listopadu toho roku Einstein zrovna dokončil své dvoustránkové mistrovské dílo s názvem "Teorie relativity", které o 19 dní později představil a odprezentoval při zasedání Pruské akademie věd. Zřejmě v přestávce mezi prací napsal dopis svému 11letému synovi Hansi Albertovi.
Přečíst si celé znění dopisu je fascinující z mnoha různých důvodů, nabízí třeba pohled na méně známou stránku Einsteina jakožto starostlivého otce. Jedním z nich je však i způsob, kterým Eistein svému synovi (a nám všem, kteří to po více než 100 letech čteme) v druhé části svého psaní vysvětluje a radí, jak má následovat svou vášeň a jak se věcem učit rychleji. Nelze si nevzpomenout na Feynmana - géniové nepotřebují hovořit ve vznešených termínech či hádankách, naopak umí vše říct neobyčejně pochopitelně. Nyní už ale samotný dopis:
Můj drahý Alberte,
včera jsem dostal tvůj dopis a velice mě potěšil. Začínal jsem se bát, že už mi vůbec nebudeš psát. Když jsme se viděli v Curychu, říkal jsi, že je to divné, když za tebou přijedu do Curychu. Takže asi bude lepší, když se sejdeme na jiném místě, kde nás nikdo nebude vyrušovat. Každopádně budu trvat na tom, abychom spolu každý rok mohli strávit celý jeden celý měsíc, abys viděl, že máš otce, který tě má rád a který tě miluje. Můžu tě rovněž naučit celou řadu užitečných a nádherných věcí, což ti jen tak někdo jiný nemůže tak snadno nabídnout. Vše, čeho jsem skrz hromadu své usilovné práce dosáhl, neexistuje pouze pro cizí osoby, ale zejména pro mé chlapce. Zrovna v těchto dnech jsem dokončil jednu z nejkrásnějších prací mého života. Až budeš větší, tak ti o ní povyprávím.
Jsem velmi rád, že tě baví hra na klavír. Toto a truhlářství jsou podle mě ve tvém věku nejlepší činnosti, které svými přínosy předčí i školu. Protože mladému člověku, jako jsi ty, takové věci velmi prospívají. Snaž se na klavír hrát především věci, které tebe samotného těší, i když ti je učitel nedá za úkol. To je způsob, jak se naučit nejvíc, když něco děláš s takovým zájmem, že si ani neuvědomíš, jak plyne čas. Já sám jsem někdy tak ponořen do své práce, že zapomenu na polední jídlo...
Líbám tebe i Teteho
Tatínek.
Posílám pozdrav mamince.
Není zřejmě žádným překvapením, že postupem let se Einsteinova intuice o tom, že vášeň, "flow" nebo smích jsou při studiu mnohem lepšími pomocníky než zvýrazňování textu nebo tvoření barevných kartiček, potvrdila i ve vědě.
Ještě by to chtělo, aby se nějaký dětský psycholog podíval na to, jaké zajímavé výhody dětem přináší, když se věnují truhlařině. Tento Einsteinův tip na ideální činnost pro 11leté dítě mě na dopise opravdu zaujal.
Aby se přece naučil manuální zručnosti a přesnosti. Proto truhlařina.