Když si přečtete výčet Feynmanových (1918-1988) úspěchů pouze v jeho hlavním oboru fyzice, dojdete k přesvědčení, že to byl nesmírně úspěšný vědec. Feynmanovy diagramy pomáhají teoretickým fyzikům dodnes, podílel se i na sestrojení atomové bomby a v roce 1999 jej časopis Physics World jmenoval jako jednoho z 10 největších fyziků lidské historie.
Jenže Feynman toho uměl mnohem víc a některé dovednosti byste do něj rozhodně neřekli. Jeho touha po vědění a učení byla tak velká, že nikdy nepřestal studovat a učit se novým věcem. Jak poznamenal jeho životopisec James Gleich:
"Žádnou schopnost nevyzdvihoval nad ostatní, naučil se hrát na bicí, masírovat, vyprávět příběhy, balit ženy v barech a všechny považoval za řemesla, u nichž jde jen o to naučit se jejich pravidla."
Feynman sice byl génius, ale široká škála dovedností a vědomostí, kterými disponoval, nepramenila pouze z této skutečnosti. Pro učení nových věcí používal metodu, které dnes můžeme říkat třeba "Feynmanova Technika". Ta má bez ohledu na to, co se zrovna chcete naučit, vždy stejné 3 hlavní kroky:
1. Naučte to dítě
Jedním z nemalých Feynmanových přínosů společnosti byla i skutečnost, že dokázal vrcholnou a nesmírně složitou vědu vysvětlit i laikům, čímž ji mezi běžnými lidmi výrazně zpopularizoval. A vždy trval na tom, že i ty nejsložitější vědecké či myšlenkové koncepty lze přeložit do slov, kterým porozumí každý.
Pokud k vysvětlení čehokoliv potřebujete pouze vznešené a odborné výrazy, jde o znamení, že jste daný předmět ještě tak úplně nepochopili. Proto je prvním krokem Feynmanovy techniky kus papíru (dnes už možná spíš tablet), na který věc nebo schopnost, kterou se snažíte naučit, popíšete tak, jako byste mluvili s ne zrovna bystrým osmiletým dítětem.
Pokud jste schopni myšlenku popsat od začátku do konce tak, aby ji pochopilo i dítě, nutíte sami sebe k hlubšímu pochopení konceptu, čímž zjednodušujete vztahy a spojení mezi myšlenkami. Pokud s tím máte problém, poměrně dobře na svém popisu uvidíte, kde máte ještě mezery, neboli kde se ještě skýtají příležitosti k učení.
2. Sledujte chyby a upravujte
Buďte v klidu, zpočátku vám popis nového zájmu v laické řeči příliš nepůjde a je to tak správně. Vždy, když se u popisu zadrhnete, jen si to poznačte, abyste věděli, u kterých částí je zapotřebí více studia. A až tady se můžete doopravdy začít něco učit, protože víte, kde jsou vaše zádrhely.
Jakmile se zdokonalíte, je dobré vzít si nový list papíru a na něj se pokusit vysvětlit pouze tu konkrétní část, se kterou jste před tím měli problém.
Tento proces je nesmírně důležitý, neboť vám v první fázi ukazuje hranice vašeho chápání, limituje počet chyb, kterých byste se mohli dopustit a zvyšuje vaši šanci na úspěch při využití nově nabytých znalostí v praxi.
3. Kontrolujte a zjednodušujte
Poslední krok nastává ve chvíli, kdy se dostanete do fáze, ve které jste schopni pomocí obyčejných, jednoduchých slov svůj předmět studia komplexně popsat. Nyní je načase všechny jednotlivé popisky správně zorganizovat do jednoho uceleného popisu, který vysvětluje vše od A do Z. A poté nastává fáze kontroly. Přečtete si svůj popis nahlas. Pokud vám nepřipadá dostatečně laická, nebo je místy matoucí, rozložte slabá místa na ještě víc polopatický popis. I zde můžete efektivně nacházet slabá místa ve vašem chápání celku.
Tento proces korektury můžete teoreticky opakovat donekonečna. Postupně vám z něj vznikne slušná složka plná popisů různorodých věcí. Pokud si najdete dvakrát do roka čas, abyste si jednotlivé popisy prošli, můžete si ověřit, kolik takto naučených vědomostí vám utkvělo v hlavě.
4. (Dobrovolný) Sdílejte
Pokud si chcete být opravdu jistí tím, že celou věc chápete správně, zkuste svůj popis někomu ukázat (nejlépe někomu, kdo se v daném tématu aspoň trochu orientuje... nebo zkuste najít to 8leté dítě). Finálním a opravdovým testem vašeho umu je totiž schopnost předat jej někomu druhému.