Znáte to, čeká vás přednáška před naplněným sálem, jste napjatí, očekáváte všechno možné, snad i to, že diváci na vás opravdu začnou házet rajčata. Jakmile vystoupíte na pódium před ten ohromný dav 15 lidí, jste v absolutní extázi, teď je váš moment. Jenže co to, projektor nefunguje? Začnete trapně drmolit, lidé se nudí, čekají, vaše sebevědomí se propadá hluboko pod bod mrazu...ne tohle nebude váš den. Ale mohl by být!
Jak píše autor Ben Lyttleton ve své knize Twelve Yards: The Art and Psychology of the Perfect Penalty Kick, právě takové vypjaté životní i byznysové situace mají mnoho společného s pokutovými kopy ve fotbale.
Stejně jako u rozbitého projektoru, i v penaltách se dlouhá léta tradovalo, že to je pouze loterie, kterou člověk příliš neovlivní. Jak vy byste mohli ovlivnit funkčnost projektoru, že? Lyttleton však objevil několik základních zákonů, které mohou významně rozhodovat o tom, zda v penaltách uspějete či nikoli.
A za pravdu mu dal trenér Gareth Southgate, který vedl anglickou reprezentaci na loňském Mistrovství světa. Tak, jako se dlouhá léta považovaly penalty za loterie, tak se i anglické národní mužstvo považovalo za penaltové nešťastníky. Žádné z národních mužstev nevypadlo z finálového turnaje právě na penalty tolikrát, jako mužstvo Anglie. Samotnému Southgateovi musí ještě dnes vstávat hrůzou vlasy na hlavě při vzpomínce na neproměněný pokutový kop v semifinále Eura 96 s Německem.
Jenže se Southgatem na lavičce přišla změna a nové myšlení, které si i dnes úspěšný trenér musel během let osvojit. Dnes už jsou podle něj totiž penalty nikoli loterií, ale „ukázkou schopností pod tlakem“, tedy něčím, co člověk ovlivnit může. A také že se tak stalo, Anglie vyhrála penaltový rozstřel ve čtvrtfinále s Kolumbií a díky tomu postoupila až do semifinále.
Pokud chcete stejně jako fotbalisté před mnohatisícovým publikem zvládat vypjaté situace se suverenitou a klidem, osvojte si těchto 5 důležitých pravidel.
1 Trénink v odpovídajících podmínkách
Ti všichni, kteří vždy tvrdili, že penalty jsou pouhá loterie, je samozřejmě na tréninku zkoušeli. Kopnout do míče a trefit branku patří k základním povinnostem všech hráčů v poli. Jenže přesto to v kritické chvíli nestačilo. Proč?
Anglický tým vedený Southgatem tentokrát trénoval penaltové rozstřely už dávno před samotným turnajem. Ani nikoli tak ledabyle, jako se to na trénincích dělává, ale jako by se jednalo o finále Mistrovství světa. Hráči se postavili doprostřed hřiště a po jednom chodili k penaltovému puntíku. Snažili se v sobě navodit pocit, že stojí proti skutečnému soupeři a v hledišti se na ně dívají desítky tisíc diváků.
Není sice snadné navodit opravdový stres, který nastane, když se přihlíží „okamžik pravdy“, ale dá se k tomu přiblížit. Dříve, když chodili fotbalisté Anglie na penaltu, měli v hlavě jediné – „nesmím minout“. Tím sami sebe dostávali pod tlak a myšlenky na ostudu v případě neproměněné penalty je během cesty z poloviny hřiště k brance psychicky ničili. Neproměněná penalta byla jen důsledkem toho všeho, co se dělo během těch pár vteřin před kopem.
Tentokrát však fotbalisté Anglie dělali jen to, co mnohokrát na tréninku. Nemysleli na ostudu, na zklamané fanoušky, naštvané spoluhráče…prostě se jen soustředili na každý další krok v rámci tak často trénovaného procesu. A jelikož byl tento proces dost podobný tomu z tréninku, hráči z kolébky fotbalu byli tentokrát úspěšní.
Až si tedy budete příště připravovat prezentaci, vytvořte si co nejrealističtější podmínky, klidně včetně přátel jako diváků. Zaujměte pozici, jakou chcete zaujmout během prezentace, mluvte k divákům tolik, jako k nim budete chtít mluvit při akci. A připravte si i variantu, kdy nebude fungovat projektor. S takovou přípravou budete nejen prezentace, ale veškeré vypjaté situace zvládat s chladnou hlavou.
2 Hluboký nádech
Ačkoli je samotná příprava v co nejreálnějších podmínkách základním bodem úspěchu ve vypjatých situacích, existuje několik dalších bodů, které mohou celkový výsledek ještě zlepšit.
Nepovedené penaltovém kopy anglického mužstva v dřívějších letech byly podrobeny mnohým studiím, zejména ze strany vlasteneckých vědců, kteří chtěli svému mužstvu pomoci tuto překážku překonat. A jedním ze specifik bylo, že ve všech předchozích penaltových rozstřelech byli angličtí hráči příliš rychlí. Ne rychlí, spíše zbrklí. V průměru uběhlo mezi hvizdem rozhodčího a rozeběhem hráče pouhých 0,28 sekundy. Žádný jiný tým tak nízký průměr neměl. Vypadalo to, jako by to hráči chtěli mít rychle za sebou a prostě skočili po hlavě. To může fungovat, když se člověk učí plavat, ale ne v rozhodujících momentech.
Pokud vás čeká důležitý okamžik, zastavte se na chvilku, zhluboka se nadechněte a teprve až potom začněte realizovat jednotlivé kroky procesu tak, jak je máte naučené. Klidná mysl je ve vypjatých situacích rozhodujícím faktorem, protože vám umožní nejen bezchybně realizovat naučený proces, ale zároveň případně reagovat na neočekávané skutečnosti.
3 Na reakcích záleží
Vědci z Univerzity v Groningenu přišli se zjištěním, že hráči, kteří proměněnou penaltu oslavovali zdvižením jedné či obou rukou, dodali svým spoluhráčům mnohem větší sebevědomí při dalších kopech. Pokud hráč naopak proměněný kop výrazněji neoslavoval, jeho spoluhráči následně častěji selhávali.
Řeč těla je velmi důležitá a platí to i pro vypjaté situace. Pokud se vrátíme k našemu příkladu s prezentací, můžete si vhodnou řečí těla naladit své obecenstvo. Pokud na pódium vstoupíte jako usměvavý a veselý člověk, dočkáte se úsměvů také od diváků a to může snadno veškerou nervozitu odehnat.
Nebo jestli vás brzy čeká nějaký extrémně důležitý projekt, na kterém budete pracovat s týmem, zkuste nejdříve dokončit nějaký menší úkol, který byste mohli společně oslavit. To dodá týmu kuráž a energii do větší výzvy.
4 Moc přemýšlení škodí
Vědci z Cambridge udělali pokus s golfisty. Nejdříve nechali všechny hráče puttovat (odpalování do jamky z krátké vzdálenosti) ze stejné vzdálenosti. Potom měli hráči pětiminutovou přestávku, během které byli rozděleni na dvě skupiny – jedna skupina sepisovala všechny aspekty svých odpalů, druhá skupina si prohlížela obrázky pláží a aut. Potom šli znovu puttovat.
Výsledek? Ti hráči, kteří se i během přestávky soustředili na svou hru, se oproti druhé skupině výrazněji zhoršili. Jedná se o jasný důkaz toho, že když člověk nad něčím přemýšlí až příliš, začne chybovat.
Pokud vás tedy čeká jakákoli významná situace, nenechte svou mysl přemýšlet nad všemi možnými souvislostmi a zabíhat do zbytečných fantazií. Soustřeďte se pouze na svůj naučený proces. A pokud by vám to nešlo, noste u sebe pro jistotu obrázek vysněného auta. Proces přijde sám.
5 Sebevědomí negarantuje úspěch
Kopou penalty lépe hráči z první nebo ze druhé ligy? To zajímalo německého sportovního psychologa George Froeseho, který uspořádal malý penaltový turnaj mezi 40 hráči z různých německých soutěží – od Bundesligy až po osmou nejvyšší soutěž. Každý hráč nejdříve vyplnil osobnostní dotazník a poté dva dny kopal spolu s dalšími penalty, dokud Froese neměl vítěze.
Očekávali byste výherce z řad ostřílených borců z první či druhé ligy? Ale kdeže, všechny porazil hráč ze šesté ligy. Podle Froeseho se ukázalo, že výsledky nemají tolik společného se sebevědomím, jako spíše se schopností osobnosti udržet klidnou mysl a nestresovat se. Zkušení hráči byli jednoduše nervózní z toho, že by je mohli porazit amatéři a začali chybovat.
Proto také italský kouč Marcello Lippi ve finále Mistrovství světa v roce 2006 neurčil na rozhodující penaltu ve finále proti Francii nikoho z dvojice útočných sniperů Luca Toni a Vincenzo Iaquinta, ale vsadil na obránce Fabia Grossa, který ještě dva roky předtím hrál pouze druhou ligu. Jak se však ukázalo, byl to tah mistrovský, Grosso zachoval chladnou hlavu a bezpečně pokutový kop proměnil.
To je další důležité poučení pro vaše vypjaté momenty. Pokud si například budete vybírat členy do týmu nebo na projekt, nesnaže se vždy brát ty nejhlasitější nebo nejznámější. Může se totiž stát, že právě oni budou těmi, kdo tlaku podlehnou. Občas může být nějaký nevýrazný introvert tím, koho potřebujete.
Troufnete si?
Každý důležitý a vypjatý okamžik není nic jiného, než proces. Proces, který se dá naučit. Věnujte tedy dostatečný čas přípravě a tréninku, vytvořte si takové podmínky, aby vás v „Den D“ nic nepřekvapilo.
Až okamžik pravdy nastane, zhluboka se nadechněte a vystupte na pódium. Uvidíte, že tentokrát vás čeká nadšený potlesk.