Když ke mně přicházejí lidé, hlavně ženy, aby uspořádaly svůj život, vidím u nich většinou 1 ze 4 životních scénářů.
⠀
1 - Život ve stínu.
Projevuje se u žen, které se skoro 100% věnují rodině. Často se rozdávají úplně, zapomínají samy na sebe, po několika letech takového života už nevědí, co samy chtějí. Jsou mnohostranné osobnosti, ale ztratily cestu k sobě. A když se stane nějaký problém ve vztazích, nemají se o co opřít, mají velký strach a cítí, že se jim propadá půda pod nohama.
2 - Život v boji.
Taková žena neustálé pracuje, buduje kariéru, je často velmi úspěšná. Princip – vše udělám sama. Problém je v tom, že se neumí uvolnit, jede na nejvyšší rychlosti a nemůže se zastavit. Má pocit, že za chvíli praskne od návalu zodpovědnosti. I když má vztah, i tam vše drží pod kontrolou a často si stěžuje, že partner má pasivní postoj. Táhne vše na sobě a nevidí z toho cestu ven. Když v tomto scénáři přichází o práci nebo její projekt přestává fungovat, neví jak žít dál.
⠀
3 - Život na houpačce.
Scénář, ve kterém je absence jasných cílí a životních vizí. Je jenom permanentní pocit nespokojenosti a myšlenky typu «musím rychle něco podniknout». Žena žijící na houpačce, nenachází v sobě sílu vybudovat svůj život jako celek. Cítí se mizerně, závidí jiným, snaží se něco podniknout, ale síla a energie jí rychle dochází a nevidí z toho cestu ven. Chybí jí systém a motivace.
⠀
4 - Život v stagnaci.
Scénář, ve kterém ženy mají všechno – vztahy, děti, dům, práci, ale chybí jim jedna věc – radost ze života. Hledají radost a nemohou pochopit v čem přesně ta radost je. Pochopily, že ani vztahy ani materiální věci nejsou jejím permanentním zdrojem. Bojovaly v životě tak dlouho, že už to nechtějí. Hledají samy sebe a smysl svého života.
Každý se může stát součástí podobného životního scénáře. Občas se k němu přivedeme sami, někdy se v něm ocitáme vinou okolností a jindy nám to může být souzeno už od narození.
Důležité je jedno — nejsme nijak povinni setrvat v tomto scénáři po celý svůj život. Vždycky můžeme všechno změnit a pokud se k tomu rozhodneme, dokážeme špatný scénář opustit.
Co je potřeba proto, aby člověk opustil tyto scénáře?
V každém z těchto případů je potřeba pochopit, co uvnitř nutí člověka, aby se choval právě takto a co mu brání v tom přestat.
Uvnitř nás jsou určité mechanismy, které vznikají v dětství nebo jako výsledek životních situací, ve kterých přijímáme rozhodnutí, že budeme dál jednat určitým způsobem. Tyto scénáře vznikají kvůli strachům – strachu se projevit, strachu nevyhovět někomu z rodiny, strachu pustit kontrolu, nebýt ideální, strachu z toho, co se stane a co na to řeknou lidé, a tak dále.
Je jich hodně, ale mají stejné kořeny. Každý z těchto strachů nás drží v určité šabloně jednání a dokud se mu nepodíváme do očí, zůstáváme ve svém scénáři, i když se nám nelíbí a nevyhovuje.
