Včera byla zveřejněna data o české inflaci za červenec. Meziroční růst spotřebitelských cen zrychlil rychleji, než analytici očekávali. Meziroční růst inflace v české ekonomice totiž v červenci dosáhl 3,4 % po 2,8 % v červnu. I nadále se tak česká inflace pohybuje výrazně nad 2% inflačním cílem České národní banky. Přitom podle odhadů některých ekonomů by na konci letošního roku mohla míra inflace vzrůst až na 4 %.
Silně rostoucí inflace není rozhodně pouze český fenomén. Inflační tlaky velice výrazně rostou v celé světové ekonomice. Agentura Bloomberg měří průměrnou globální míru inflace od roku 2015. Její vývoj můžeme pozorovat na grafu níže. Na začátku loňského roku dosáhla průměrná globální míra inflace cyklického dna na úrovni 2,0 %. Od té doby nicméně globální inflace prudce roste, mimo jiné v důsledku bezprecedentních objemů nákupů dluhopisů klíčovými centrálními bankami. Jde o tzv. programy kvantitativního uvolňování (quantitative easing – QE), v jejichž rámci se do finančního systému dostávají obrovská kvanta nových peněžních jednotek.
Aktuálně tak činí průměrná globální míra inflace 4,2 %, což je mnohaleté maximum. Představitelé nejvýznamnější centrální banky, amerického Fedu, se přitom v posledním období vyjadřovali v tom smyslu, že zvýšená inflace bude americkou ekonomiku trápit déle, než původně očekávali, a že by míra inflace mohla ještě dále růst. Toto je přitom globální fenomén a nemůžeme proto do příštích kvartálů zcela vyloučit scénář tzv. globální stagflace, tedy kombinace slabého ekonomického růstu a zároveň zvýšené inflace výrazně nad inflačními cíli centrálních bank. Podle předstihových makroekonomických indikátorů, např. PMI, se nyní skutečné zdá, že dynamika světové ekonomiky je aktuálně na svém cyklickém vrcholu a nejpozději od letošního čtvrtého kvartálu by mohlo přijít citelné zpomalení.
