Centrální bankéři Fedu i ECB v posledních dnech intenzivně komentovali nárůst dluhopisových výnosů do doby splatnosti. Nárůst dluhopisových výnosů se jim příliš nelíbí. Zejména představitelé ECB zdůrazňovali, že v případě dalšího růstu vnosů by mohla ECB zasáhnout, aby podle jejich slov nebylo ohroženo křehké ekonomické oživení a finanční podmínky v eurozóně.
Centrální bankéři by podle mého názoru i nadále rádi viděli dluhopisové výnosy co nejnižší. Byť to centrální bankéři veřejně nepřiznají, rekordní nízké dluhopisové výnosy, udržované na těchto minimálních úrovních masivním kvantitativním uvolňováním, primárně slouží k udržitelnosti rekordní vládní zadluženosti.
Přitom ovšem centrální bankéři svoji ultra uvolněnou měnovou politikou výrazně podkopávají nohy investorům, kteří musí již delší dobu čelit tzv. finanční represi. Ta označuje stav na globálních dluhopisových trzích, kdy jsou reálné inflačně očištěné dluhopisové výnosy do doby splatnosti záporné. Tento stav globálních dluhopisových trhů má za následek to, že reálná hodnota a kupní síla kapitálu investorů investovaných do dluhopisů v čase paradoxně klesá.
Proto se musí investoři čím dál více zaměřovat na rizikovější dluhopisové segmenty, především korporátní dluhopisy s neinvestičním spekulativním ratingem (high-yield), aby dosáhli výnosových cílů svých investičních portfolií. Přitom ovšem zároveň přijímají korespondujícím způsobem vyšší investiční riziko.
