Je proto dobré, aby se všeobecně zvyšovalo povědomí o tom, kdo vlastně kouč je, v čem a jak může pomoci, a jak vypadá profesionální přístup. Nevhodné koučování může přinést více škody než užitku a nezkušený nebo neeticky jednající kouč může svého klienta i poškodit.
K nejdůležitějším potřebám organizací a jejich manažerů patřilo a patří zejména:
- umět řídit lidi k dosahování cílů organizace;
- vytvořit prostředí, kde by se lidé mohli neustále měnit, aby organizace měla v našem rychle se měnícím světě vůbec šanci těchto cílů trvale dosahovat;
- a nakonec se neustále rozvíjet, aby těchto cílů bylo možné dosahovat rychleji a efektivněji.
Problémem současného přístupu k managementu je, že se často pokouší člověka řídit, měnit a učit především zvnějšku. Avšak často se setkává jen s velmi malým ohlasem, už vůbec nemluvě o konkrétních praktických efektech. V hlavách mnoha manažerů ještě vždy převládá přesvědčení, že lidi je třeba neustále ponoukat a kontrolovat, neboť sami jsou v podstatě nekompetentní. Moderní management chápe lidi spíše jako plně kompetentní bytosti, a tvrdí, že za splnění určitých předpokladů je možno jim dát maximální prostor pro jejich aktivitu.
Právě koučování ve své nedirektivní podobě je jednou z možných nabídek k řešení, jak respektovat kompetentnost lidí, a zároveň s nimi dosahovat definovaných cílů. Koučování důsledně pracuje s přesvědčením, že klíčové zdroje máme jako jednotlivec či organizace již k dispozici a naší prvotní potřebou není získat radu, ale především odbornou pomoc k tomu, abychom začali co nejefektivněji využívat svého vlastního potenciálu. Koučování lidem pomáhá k nalezení jejich vlastních zdrojů a učí je jich dále optimálně využívat.
Hlavním nástrojem kouče nebo koučujícího manažera k dosažení těchto a dalších cílů je individuální nebo skupinový rozhovor pracující především formou cílených otázek zaměřených na zdroje partnera. Profesionální kouč dokáže vést tento rozhovor tak, aby koučovaný nezabředl do další analýzy problému, ale naopak hledal nové, často neobvyklé možnosti řešení.
K základní etické zásadě této formy práce patří, že kouč zachovává vůči všemu, co probíhá mezí ním a koučovaným klinický režim důvěrnosti. Probíhá-li koučování na základě objednávky či zadání někoho jiného, než je koučovaný (například ve firemním kontextu jeho nadřízeného), nadřízený se o obsahu a výsledcích koučování dozvídá především přímo od samotného koučovaného. Vyžaduje-li nadřízený zprávu či hodnocení a doporučení kouče, je o tom před zahájením celého procesu koučovaný informován, a je-li koučem vyžadována i nějaká forma písemné zprávy, je s jejím obsahem koučovaný seznámen jako první.
Bohužel, ne vždy to tak vypadá. Aktuální problémy s koučováním na českém trhu je v současné době - podle mých zkušeností – možné charakterizovat zejména následujícími praktickými příklady:
1. Za koučování se vydává něco, co jím není – nejčastěji poradenství nebo mentoring.
2. Kouč neumí rozlišit hranice mezi koučováním a poradenstvím a pod názvem koučování realizuje s klientem něco jiného a tím poškozuje pověst koučování v ČR.
3. Za kouče se prohlašuje někdo, kdo jím není – nemá odpovídající výcvik ani praxi.
4. Kouč pomlouvá či jinak poškozuje dobré jméno ostatních koučů nebo subjektů na trhu.
5. Kouč pracuje příliš dogmaticky a sektářsky a činí klienta závislým na své formě koučování a na předávaném způsobu vnímání světa.
6. Kouč nepracuje s profesionálním zadáním od zadavatele koučování, případně neumí řešit konflikt mezi přáními a potřebami koučovaného a požadavky třetích stran, např. jeho zaměstnavatele, který koučování platí (sponzora).
7. Kouč své setkávání s klientem zbytečně prodlužuje, co se týká počtu setkání, když by proces mohl se stejnými efekty trvat kratší dobu a být pro klienta levnější.
8. Kouč se hlásí ke koučovací asociaci, které není členem, k výcviku, který nedokončil či dokonce vůbec neabsolvoval, k akreditaci či profesnímu standardu, u kterého k tomu není oprávněn, nebo vydává své zkušenosti, praxi a výcviky za něco jiného, než čím ve skutečnosti byly.
9. Kouč přeceňuje své síly a pouští se i do zakázek, na jejichž řešení nemá odpovídající profesní přípravu ani zkušenosti a neumí rozlišit, kdy je profesionálnější klienta předat jinam – zejména se to týká hranic mezi koučováním a psychoterapií.
10. Kouč využívá informace z koučování ke svému vlastnímu ekonomickému nebo jinému prospěchu.
Jaké jsou možnosti řešení těchto problémů? Konkrétního porušovatele etického kodexu či neeticky jednajícího kolegu zřejmě od takového jednání neodradí nic jiného, než fungující tržní prostředí a zveřejnění prokazatelných porušovatelů přijatých standardů. Za tímto účelem byla už v roce 2003 ustavena Česká asociace koučů, která se později sloučila s EMCC Global (www.emccglobal.org) a dál funguje pod hlavičkou EMCC Czech Republic (www.emcc-czech.cz). Tato profesní sdružení mají ve svém poslání právě kultivaci tržního prostředí v oblasti koučování, mentoringu a supervize. Etický kodex EMCC je k nahlédnutí zde: http://www.emcc-czech.cz/standardy-etika/eticky-kodex/.
Pokud vás téma koučování zajímá více, chtěli byste si rozšířit své kompetence, pracovat na svém růstu, nebo s tím pomáhat ostatním – otevíráme další běh akreditovaného výcviku koučů. Rádi Vás přivítáme mezi sebou…
Milan Bobek
projekt manažer a lektor výcviku koučů FBE, s.r.o. Praha
Naprosto souhlasím. Dodám jen, při výběru kouče by měl klient přihlédnout nejen k tomu, zda je dotyčný členem asociace koučů, získal akreditaci, či délce praxe, ale i k referencím jeho klientů...