"Můžu si tady hlát?", obrátil se asi tříletý chlapec s dotazem na otce. Ten mu odpověděl, že je to samozřejmé, ať si vytáhne hračky z batůžku a ukáže je také našemu synovi. Jeho otec byl klidný, vyrovnaný a zdravě sebejistý. Bylo vidět, jak je na svého syna hrdý.
...
Co tomu předcházelo?
Těsně po Vánocích jsme měli doma návštěvu. Dlouho jsme se s nimi nemohli dohodnout a na den, kdy "to klaplo", jsme se moc těšili. Otec s malým synkem, naši přátelé.
Chlapec po příchodu pozdravil "dobly den", zůstal stát v chodbě a rozhlížel se. I přesto, že jsme mu nabídli, že si může nechat botky na sobě, chtěl se vyzout. Po krátkém, srdečném přivítání s oběma "chlapy" jsme přešli dál a vyslechli si pochvalná slova o bytě, který obýváme.
"Vodu, plosim", byla chlapcova odpověď na moji otázku, co si dá k pití. Sklenici uchopil do rukou a klidně pil. Odložil ji na stůl, na který tak tak dosáhnul a poděkoval. Posadil se vedle svého tatínka a dobrých deset minut poslouchal, jak se bavíme a koukal po očku po našem dvouletém synovi, který mu seděl naproti.
Jak to dokázal? Vycvičil syna jako psa a celé tři roky mu doslova "vtloukal do hlavy", jak se má chovat na návštěvě?
Ne. Zde je námět, jak to zvládnout >> https://lnkd.in/e3Y-8n-B a k tomu test, zda-li k tomu máte v rodině předpoklady či nikoli.
