18.08.2020 2 minuty čtení

Až, až, až...

Další klient potvrdil můj zvláštní postřeh z koučinku. Pro některé z nás je naprostý standard žít v modu „těším se, až … bude za mnou. Děsivá představa, že bych takto trávila celé dny, týdny...

Na nic se netěšila nebo se spíše už ani nedokázala z něčeho a na něco těšit a jen si v diáři „odškrtávala“ aktivity, které už chci mít za sebou. Je to taková životní jízda na neutrál.
Pokud tito lidé něco radikálně nezmění, s největší pravděpodobností budou obdobně fungovat ještě dalších 20 let, či do prvního bypassu. 
Je to opravdu život, který si přejete mít? A je to vlastně vůbec život? Nebo jen jistý způsob přežívání a odškrtávání všech „musím“.
Osobně mi to přijde jako scénář k hororu nebo trpké komedii, kde se člověk zasekne na jednom místě a stále prožívá to stejné dokola. Rutina, stereotyp. Nic mu neudělá radost a možná ani pro nikoho nežije. Neumí mentálně odpočívat. Nedokáže si často ani představit, že by to mohlo jít jinak. Natož pak nastartovat proces změny.
Našli jste se v něčem výše uvedeném?
Nebudu zde dávat žádnou „univerzální radu", protože jako neurokouč vím, že univerzální rady prostě nefungují a každý si musí najít svou odpověď a řešení pro sebe, na míru své situaci, hodnotám atd. 
A co vy? Dokážete se těšit z každého okamžiku? Teď a tady?

Hodnocení: +2
Pro přidání komentáře se přihlaste nebo zaregistrujte.