10.08.2020 3 minuty čtení

Úrokové sazby jsou extrémně nízké

Negativní úroky je třeba vnímat jako historickou anomálii, která je v rámci posledních 5000 let zcela výjimečná a do budoucna se může ukázat jako škodlivá. Lidé přestávají být odměňováni úrokem za odkládání spotřeby do budoucnosti.

Problematiku nastavení úrokových sazeb lidé řeší již zhruba 5000 let. Například archeologické nálezy z Mezopotámie, které jsou z doby přibližně 3000 let před naším letopočtem, hovoří o nastavení úrokové sazby ve výši dvaceti procent. Ve stejné výši nastavoval úrokové sazby i Chammurapiho zákoník v Babylónii, který pochází z období 1800 až 1600 let před naším letopočtem.

S nastavením úrokových sazeb měli zkušenosti i starověcí Řekové, kteří přibližně 500 let před naším letopočtem využívali úrokovou sazbu ve výši deseti procent. Starověcí Římané kalkulovali s úrokovou sazbou kolem osmi procent. To alespoň dokládají záznamy z období Punských válek, které probíhaly v letech 264 až 146 před naším letopočtem.

Krátce po narození Ježíše Krista se v Římě snížila úroková sazba až k úrovni čtyř procent. Nicméně takto nízká úroková sazba dlouho nevydržela. Za vlády Konstantina Velikého v Byzantské říši kolem roku 325 našeho letopočtu byla stanovena maximální velikost úrokové sazby na přibližně třináct procent. Tento limit byl následně roku 528 snížen na osm procent v rámci Justiniánova zákoníku.

Italská města kolem roku 1150 pracovala s úrokovou sazbou o velikosti dvacet procent. V Benátkách se takto vysoká úroková sazba dochovala zhruba do první poloviny 15. století. V době Leonarda da Vinci úroková sazba klesla. Záznamy z roku 1490 dokládají výši okolo úrovně šesti procent.

Na počátku Osmdesátileté války roku 1568, kdy Nizozemci bojovali za nezávislost proti španělské nadvládě, byla úroková sazba nastavena ve výši osmi procent. Podobné to bylo i v Anglii na počátku 18. století, kde záznamy hovoří o úrokové sazbě ve výši přibližně deseti procent. Ve Spojených státech na počátku 19. století se pracovalo s úrokovou sazbou ve výši kolem osmi procent.

Ke snížení úrokových sazeb došlo za Velké hospodářské krize z konce 20. let 20. století. V té době existoval zlatý standard, který bránil expanzivní měnové politice. Například Francie kvůli tomu zvýšila úrokové sazby, aby přilákala zlato od investorů z celého světa. Na to musely reagovat ostatní státy, což bránilo snižování úrokových sazeb. K poklesu úrokových sazeb přesto došlo a nízké úrokové sazby se udržovaly do konce druhé světové války. Například ve Spojených státech se pohybovaly ve výši kolem dvou procent.

Vysoké úrokové sazby doprovázely vládu amerického prezidenta Ronalda Reagana. Počátkem 80. let přesahovaly patnáct procent. Následně však již docházelo k trendu postupného snižování úrokových sazeb s mírnými výkyvy v ekonomicky úspěšných obdobích. Vyvrcholení celého historického exkurzu prožíváme nyní, kdy jsme v některých zemích svědky záporných úrokových sazeb.

Na dané téma si můžete poslechnout více v podcastu:

Hodnocení: +1
Pro přidání komentáře se přihlaste nebo zaregistrujte.
  • Možná to tu téměř 5.000 let nebylo, ale teď to tu s námi zůstane asi na dlouho. Při současném nastavení monetární politiky a exponenciálně se zvyšujícím státním i korporátním dluhům mám obavu, že se k normálu (tj. 2 - 4% základním sazbám) hned tak nevrátíme. Nejspíš nás tak čeká období nejrůznějších bublin, hlavně na nemovitostech, akciích a drahých kovech. A zřejmě i vyšší inflace :-(

    0
    • rovněž nevidím žádnou cestu, jak z období nízkých úrokových sazeb ven, především díky rostoucímu zadlužení "všech"... očekávám spíš, že bychom se mohli dočkat "Helicopter money", jak o nich hovořil už v roce 1969 Milton Friedman... 

      0