Vždy když přijdu na nové pracoviště, začínám školení tím, že se ptám posluchačů, co čekají, že se dnes dozvědí, proč se vlastně tímto zabýváme. A je to v mnoha případech strašné zjištění. Zjišťuji, že se průběh školení, kterými zaměstnanci prochází, dost často shoduje v jedné linii - „bezpečák“ pustí prezentaci v Power Pointu, prvních X stránek je výčet legislativy kterou daný obor řeší, to celé čte přednášející z této prezentace, uspávacím hlasem, tichým hlasem, není mu rozumět, a po tomto „energickém“ úvodu již při minimální pozornosti stihnou posluchači zaznamenat maximálně nějaká, výjimečně puštěná videa. Taková videa si ale dnes a denně můžeme prohlédnout kdykoliv si otevřeme sociální sítě atp., kde jde většinou o sekci legrace, co se těm protagonistům děje. S tímto systémem, ukázat realitu souhlasím, ale aby splnila svůj účel v řešení problematiky daného školení, musí být doprovozena komentářem, popisem, co tam bylo špatně, čeho se dopustil „herec“.
A to je jádro problému, který v těchto způsobech školení vidím. Strohý výčet legislativy, tedy nějakých čísel a znění zákonů, nařízení vlády, paragrafů a jejich odstavců - to víme, že mají mnohdy problém napoprvé pochopit i právníci (něco pravdy bude na rčení: co právník, to názor), natož běžný pracovník jako ten dotčený uživatel, který více než název zákona a jeho čísla, potřebuje vědět praktické využití pravidel z tohoto „cizího jazyka“ vycházejících. Upřímně, když se je potřeba evakuovat z budovy, zaměstnanci potřebují vědět JAK, a ne podle které části požárního zákona.
Určitě je namístě, aby legislativa byla důrazně zmíněna, a to hlavně kvůli pochopení dotčených pracovníků, že veškeré směrnice, pracovní postupy, řády atd., nejsou výmyslem zaměstnavatele, a cílem pracovníky zdržovat, trápit různými nařízeními, ale že tato pravidla ze zákona vycházejí, tedy je potřeba je brát vážně. Ale proto jedůležité o všem, co posluchači slyší, mluvit se souvislostmi, vysvětlit „laikům“ význam toho pravidla, postupu. Umět zařadit vše do jejich konkrétní situace, do jejich pracovního prostředí. Ne slepě „odklikat“ univerzální prezentaci, nechat si zaměstnance podepsat a hotovo.
Školení, pokud má být přínosné, a dopadnout na úrodnou půdu, nemůže být v žádném případě jednostrannou přednáškou. Mělo by to být školení, které se dá spíše nazvat diskuzí. Popravdě, kdo jiný zná problematiku daných pracovišť a jejich nebezpečí lépe než ti, kteří jsou na něm dnes a denně. Školitel nemá být ten, kdo bezpodmínečně nařizuje, ale v jeho nastavovaných pravidlech se musí odrazit skutečnosti z reálného provozu. Tedy přímo zkušenosti od zaměstnanců. Školitel, chcete-li, odborně způsobilá osoba, musí být pak ten prvek, který dá do souladu praktické věci s legislativními nařízeními.
Nikdo mě nepřesvědčí o opaku, že správná cesta jak zajistit bezpečnost na pracovištích, není o výčtu čísel a obrázků v nekonečné prezentaci na zdi, ale o správném pochopení těch, co na pracovišti pracují. Školení by nemělo být ukázkou toho „podívejte se co já jako odborník všechno znám a vy ne“, ale „podívejte se, není to tak složité“… Stačí užívat selský rozum a respektovat to, co vám říkají pravidla pracoviště, pracovní postupy, řády. Jenže to nikdy nebude fungovat přístupem TAK TO JE. Aby to fungovalo, zaměstnanci prostě musí vědět, PROČ TO TAK JE.
V dnešní době nefungují nařízení slepě, účastníci musí chápat jejich význam. Je moc důležité, aby si každý uvědomil, že součástí bezpečnosti na pracovišti je úplně každý z nás. I jeden náhodný kurýr, který přivezl zásilku na recepci může způsobit například požár neodpovědným chováním, stejně tak kamenný zaměstnanec nebo generální ředitel… bezpečnost na pracovištích je zkrátka ovlivněna úplně všemi kdo na něm jsou, a co hlavně, nesmíme býti sobečtí. Každý si musí uvědomit, že na pracovišti nemůžu dělat vše, tak jak jsem zvyklý doma, ale že každý můj krok může ovlivnit celé mé okolí. To má být smysl školení. Zaměstnanci, pracovníci si nemají pamatovat čísla zákonů, ale mají být školeni tak, aby pochopili reálný provoz s důsledky špatných rozhodnutí. Aby se školení setkala s pochopením, musí být vysvětlena debatou, nevysvětlená nařízení nefungují.
Pracoviště zpravidla nebývají nebezpečná, nebezpečí na nich vzniká naší přítomností, a bezpečná budou v té míře, jak zodpovědně se na nich budeme chovat my.
Více článků o historii, komerční bezpečnosti, BOZP a obranném průmyslu najdete na securitymagazin.cz
Autor: Martin Valouch