Dobrá firma myslí na region. To platí i pro liberecké architekty Mjölk

Architektům ze studia Mjölk není lhostejné místo, kde žijí. V Liberci organizují běžecké závody, stojí za vznikem filmového festivalu KI-NO, oživují prostor okolo sebe a vytváří komunitu. V roce 2018 byli za své aktivity nominováni na Cenu Via Bona.

Letos jste byli za své aktivity v kraji nominováni na filantropickou Cenu Via Bona v kategorii Dobrá firma. Jaká by podle vás měla být taková dobrá odpovědná česká firma?

Jan Vondrák: Součástí společenské zodpovědnosti každého z nás by měla být snaha pomáhat ostatním. Naše firma je malá, nemáme dostatek finančních prostředků pro velkorysé dary. Co však můžeme nabídnout, je náš vlastní čas, elán a vytrvalost.

Je pro vás důležité, kde a pro koho tvoříte? Máte nějakou vazbu na místo, odkud pocházíte?

Jan Vondrák: Ano. Liberec je pro nás velmi důležitý. Má jednu velikou výhodu a tou je jeho velikost. V menších městech je často mnohem jednodušší prosazovat některé věci. Změny se dějí rychleji a jsou více vidět. To je důležité. Klienty si vybíráme. Nezajímají nás pouze čistě rezidenční projekty, ale také projekty, které mají širší společenský přesah.

Před osmi lety jste na Liberecké přehradě přes noc tajně a bez povolení postavili saunu pro veřejnost, abyste upozornili na možnosti kultivace veřejných míst. Jaký byl její další osud? Jak se k vaší akci tehdy postavilo město?

Jan Vondrák: Povodí Labe nám tehdy nakázalo saunu odstranit. Pod hrozbou vysoké pokuty jsme saunu po třech úspěšných měsících bezproblémového fungování rozebrali a odvezli ke starému koupališti v Kateřinkách, kde úspěšně funguje do dnes. Klíče se stále dají vyzvednout v nedaleké restauraci U dobráka. Předali jsme oficiálně saunu městu, které ji však odmítlo.

Změnila se od té doby nějak vstřícnost města k podpoře veřejných aktivit?

Jan Vondrák: Myslím, že ano. I skrze komplikovanou politickou situaci se nám daří získávat podporu našich projektů. Nepochybně nám pomáhá i zaběhnuté jméno naší firmy, které nám často otevírá dveře.

Už pět let každoročně probíhá v centru města filmový festival KI-NO, který vznikl z vaší iniciativy. Jak na oživení Pražské ulice reagují její stálí obyvatelé? 

Jan Vondrák: Reakce jsou převážně pozitivní. Myslím, že význam festivalu není jen v samotném konání akce, ale také v aktivování lidí, kteří už přestali přemýšlet o místě, kde žijí, o svém městě.

Máte dojem, že se mění přístup obyvatel, města nebo firem k veřejnému prostoru od té doby, co jste se začali zapojovat do veřejného života?

Jan Vondrák: Myslím, že ano. Masívní propagací magického slovního spojení „veřejný prostor“ (mnoho lidí ani přesně neví, co si pod tím představit) se strhla vlna zájmu o prostředí, ve kterém se lidé každodenně pohybují. Souvisí to také se stoupající životní úrovní a obecným zvýšeným zájmem o životní styl.

A jak podle vás vypadá ideální stav života v komunitě?

Jan Vondrák: Pokud komunita funguje, je to bezva. Důležité je společné vnímání lidí, že patří do jedné a té samé komunity. Stav současné společnosti jde však spíše opačným směrem. Lidé jsou diverzifikováni do menších skupin, které se proti sobě někdy až zbytečně vymezují. Přál bych si, aby si lidé uvědomili, co jsou opravdové problémy a více táhli za jeden provaz.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Jan Mach, Jan Vondrák a Lukáš Holub založili čerstvě po završení studia na liberecké Fakultě umění a architektury studio Mjölk. Svými aktivitami dlouhodobě přispívají k oživení kulturního života v Liberci. Zrealizovali již pátý ročník filmového festivalu KI-NO Liberec, který každý podzim oživuje libereckou tepnu - Pražskou ulici. Do skomírajícího centra města se tak opět vrací život, přičemž festival dává prostor i lokálním podnikatelům, umělcům či designerům. Aby měli Mjölk základnu potřebnou pro organizování koncertů, přednášek či promítání filmů, znovuotevřeli v minulosti zaniklou hospodu Vokno, která kolem sebe vytvořila komunitu. Organizují sérii běžeckých závodů Divočina, a aby upozornili na zanedbaný veřejný prostor v okolí přehrad, na vlastní náklady postavili guerilla saunu na hladině Harcovské přehrady. Sami o sobě říkají, že je charakterizuje severská koncepční jednoduchost, materiálová pravdivost a mladická rozvernost. 

V roce 2018 je poslala veřejnost svými hlasy do finále filantropického ocenění Cena Via Bona Nadace Via v kategorii Dobrá firma, která byla zaměřena na lokální formy pomoci. 

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.