Na úvod jedna poznámka pro pořádek a jistotu:
Autor textu i tázaný prohlašují, že tento slouží pouze ke vzdělávacím a historickovědným účelům a jsou si vědomi protizákonnosti při jejich použití pro podporu a propagaci hnutí, směřujících k potlačení práv a svobod člověka ve smyslu § 260 tr. zák., či pro hanobení národa, rasy a přesvědčení a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod ve smyslu § 198 tr. zák. Autor i tázaný se zároveň zříkají odpovědnosti za zneužití tohoto materiálu třetí osobou a prohlašují, že jejich texty a vyjádření nepropagují nic ve smyslu výše uvedených zákonů.
V dnešním - pro mě vzhledem k tomu, že faleristika patří k mým koníčkům i oborům, do kterých tu a tam investuji, velmi zajímavém - rozhovoru jsem se na investiční potenciál i možné nástrahy tohoto sběratelského oboru zeptal Mgr. Marka Charváta.
Ten se konkrétně druhoválečné faleristice Třetí říše věnuje již přes 28 let a je dle mého úsudku jedním z mála lidí u nás, na jehož odborný posudek řádů a vyznamenání z tohoto historického období je spolehnutí.
Jak lukrativním trh s těmito historickými předměty konkrétně z tohoto období u nás i ve světě je? A je pro vstup do něj nutno zalézt si někam do sklepa a roky studovat odborné knihy plus mít ideálně po kapsách pár zbytečných milionů? Budete se divit, ale vůbec ne:
------
Dobrý den, Marku, na úvod bych začal obligátní otázkou. Jak se to stalo, že se vaší odborností stala faleristika a proč zrovna z období let 1933 - 1945 v Německu? A je to vaše hlavní pracovní náplň?
Faleristika není mojí hlavní pracovní náplní, mým celoživotním oborem je hudba – aktivní hraní v orchestrech (mj. v orchestru muzikálu a operety Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni) a zároveň hudební pedagogická činnost. Tento vámi zmíněný, nesouvisející obor mě však provází od mých čtrnácti let. Ke sběratelství mě inspiroval tehdy můj otec, numismatik, nezanedbatelný vliv měl i můj zájem o historii, který se postupem času vyprofiloval k užšímu zaměření na novodobou historii, zejména druhou světovou válku, dějiny Protektorátu Čechy a Morava a dějiny poválečného Československa. Osudovým okamžikem, pomyslným odrazovým můstkem k mému sběratelství, se stal den, kdy mi otec ze sběratelské burzy přinesl Železný kříž 1. třídy 1939. Od té doby jsem, jak se říká, „ztracený“. Mimochodem, ten první kus svojí sbírky stále mám, je to citová záležitost.
Máte přehled, kolik lidí se v rámci ČR, případně Evropy, specializuje na faleristiku Třetí říše stejně intenzivně jako vy? Jde z většiny o soukromníky, nebo velkou část tvoří i instituce jako muzea atp.?
Začal bych trochu obecněji o tomto oboru. Dá se říci, že jsem byl u zrodu sběratelského odvětví „Faleristika Třetí říše“ v České republice, protože jsem se k němu dostal v raných devadesátých letech minulého století. Zatímco v západní Evropě tento obor vzkvétal nepřerušeně, prakticky od konce 2. světové války, ve východní Evropě byla možnost jeho výraznějšího rozvoje dušená propagandou komunistického režimu. Každý předmět, na kterém byl hákový kříž, byl špatný, spojený s dobou útlaku nacistickým Německem. Byla zde absence objektivního náhledu na tyto dochované artefakty jako na němé svědky tragické, ale nesmazatelné součásti našich dějin (tento přístup, očištěný od jakékoli ideologie, je nutný i v dnešní době). Je dobře známo, jak byla před listopadem 1989 historie překrucována a o řadě nepříjemných věcí se v dobách budování „světlých zítřků“ nemluvilo. Pokud tedy tehdy vznikaly sbírky německých militárií z let 1933 – 1945, tak spíše tajně a rozhodně v daleko menší míře, než je tomu dnes.
Nezanedbatelnou skutečností je, že na našem území prakticky skončila 2. světová válka v Evropě a v květnu 1945 zde byla obrovská koncentrace Němců – vojáků Wehrmachtu, ale i civilistů, členů policejních složek, úředníků okupačního aparátu atd. Jak známo, nacistický režim byl velmi štědrý a rozmanitý, co se týče různých stejnokrojů, vyznamenání, propagačních předmětů apod. Obrovské množství tohoto „materiálu“ zůstalo před odchodem Němců na našem území a mohlo se po svém „znovuobjevení“ po listopadu 1989 stát základem pro tvorbu soukromých i státních sbírek.
A teď již k vaší otázce: Přesný výčet sběratelů, zabývajících se více či méně intenzivně německou faleristikou, samozřejmě není možné podat (jde o čistě soukromou iniciativu), a i když se již řadu let zabývám poradenskou a publikační činností (právě vychází dvojdílný Katalog německých vyznamenání 1933 – 1945, který připravuji s mým kolegou Bc. Hynkem Blahou) a moje jméno je v tomto oboru díky tomu poměrně známé, troufám si tvrdit, že s větší částí českých sběratelů v kontaktu nejsem. Nicméně na základě svých zkušeností mohu říci, že se obecně jedná o velkou skupinu lidí, neboť po sametové revoluci zažilo sběratelství německých militárií obrovský boom a je stále velmi atraktivním oborem. Sběratelskou majoritu rozhodně tvoří soukromníci, nezanedbatelné a velmi kvalitní sbírky se však nachází i ve státních či soukromých muzeích.
Zmíněný dvoudílný Katalog německých vyznamenání
Jak je na tom faleristika Třetí říše z pohledu poptávky a případné likvidity držených řádů/vyznamenání? Platí i zde, stejně jako například v kultuře či dějepisu, že jistá forma celospolečenské cenzury z ní dělá takové „zakázané ovoce“, o nějž je v důsledku celosvětově větší zájem?
O cenzuře ve smyslu minulých dob, jak jsem ji zmiňoval, se dnes již naštěstí hovořit nedá. Nacistická symbolika má však v sobě stále jakousi skrytou magickou přitažlivost (její systém byl v tomto směru velmi dobře promyšlený) a stále bohužel oslovuje i skupiny lidí vyznávající extrémistické, xenofobní ideologie. Aby bylo možné věnovat se sběratelství historických předmětů s touto symbolikou, je nutné stávající legislativní vymezení jejich použití – na legální bázi pro sběratelské a vědecké účely, na té nelegální pak pro podporu zakázaných hnutí, potlačující lidská práva.
Jelikož jsem sám sběratelem, sleduji stále náš i zahraniční trh. V dlouhodobém horizontu zaznamenávám neutuchající a, nebojím se říci, stále rostoucí zájem o militárie Třetí říše. Na tento trend samozřejmě trh reaguje kontinuálním růstem cen.
Z vlastní zkušenosti vím, že německé druhoválečné řády a vyznamenání velmi dobře drží hodnotu a jejich cena během let postupně roste. Jelikož se na trhu s těmito předměty pohybujete už řadu let, máte nějaký odhad toho, jak hodně/málo se aktuálně každý rok zhodnocují?
Pokud má být sbírka budována pouze s investičním záměrem, nemusí být koncipována obvyklým způsobem a nemusí ji ani tvořit člověk znalý problematiky, ale pověřenec, nebo můžeme říci "kurátor sbírky", který na základě svých zkušeností zohlední nákup sbírkových kusů s ohledem na následnou reálnou možnost rychlejšího finančního zhodnocení. Bude tedy doporučovat nákup kusů z vyššího hodnotového spektra, tedy vyznamenání, vyskytující se na trhu vzácněji, z důvodu méně udělených (případně vyrobených) kusů, nebo menší obvyklosti konkrétní výrobní varianty, často dále i s ohledem na kvalitu použitého materiálu, tedy exempláře z dřívějšího produkčního období, vyrobené z tombaku, bronzu, stříbra apod.
Nezanedbatelným faktorem je rovněž zachovalost vyznamenání, která musí být samozřejmě co nejlepší. Z vlastní zkušenosti vím, že například v německých sbírkách je kladen velký důraz na vzácnost a kvalitu a sběratelé jsou ochotni za ni dobře zaplatit. Cena takových kusů pak v souvislosti s tím roste výrazněji, než například u běžných druhů vyznamenání, případně vyznamenání vyrobených v pozdějším produkčním období z méně kvalitních náhradních materiálů (zinek, železo, cupal apod.). Takové exempláře si hodnotu uchovají, ale její nárůst je výrazně pomalejší. Možnost finančního zhodnocení mohou dokonce skýtat i vzácnější druhy etují či udílecích dekretů, u kterých má vliv na hodnotu například i jméno a hodnost nositele, jednotka, u které sloužil, případně osobnost na dekretu podepsaná.
Pro srovnání: klasický sběratel, pro kterého není hlavní prioritou finanční zhodnocení, tvoří sbírku koncepčně. Obeznámí se s celým spektrem existujících řádů a vyznamenání a pak se snaží kompletovat smysluplný celek ze sběratelského hlediska (mnohdy jsou sbírky koncipovány na základě osobních zájmových preferencí sběratelů - sbírky výhradně vojenských nebo naopak civilních vyznamenání či sbírky ještě užším směrem zaměřené, např. pouze na vyznamenání pozemní armády, letectva či námořnictva).
V souvislosti s touto otázkou mohu zmínit, že pomoc a odborný dohled při budování sbírek je jedna z činnosti, kterými se rovněž zabývám a mohu ji nabídnout případným zájemcům.
V jakých cenových relacích se zmíněné předměty z tohoto historického období pohybují? Jde o oblast, v které se mohou angažovat i menší investoři?
Militárie nacistického Německa poskytují široké, neomezené spektrum možností investice finančních prostředků. V případě faleristiky může pěknou sbírku základních druhů vyznamenání vytvořit prakticky každý. Pokud bude sběratel nenáročný na vzácnost jednotlivých druhů vyznamenání, použitý materiál a zachovalost (existují i sbírky odznaků v horších nálezových stavech, případně vykopávek apod.), může se jednat o finanční vklad v řádu tisíců či maximálně desetitisíců korun. Na druhou stranu je možno vytvořit sbírku i za miliony korun. Zde se již nachází i příležitost pro případné investory.
Zaznamenal jste už v rámci aktuálně probíhajících ekonomických turbulencí nějaký nárůst nabídky ze strany sběratelů, kteří náhle nečekaně potřebují hotovost a volí rozprodání části/celé sbírky? A stalo se něco takového během poslední větší recese v roce 2009?
Mnohokrát za svoji praxi jsem se setkal s nabídkou rozprodeje větších sbírkových celků nebo i kompletních sbírek (v některých případech i těch, které jsem sám pomáhal budovat). Nikdy jsem se však nezabýval otázkou, zda je tomu tak z důvodu nějaké globální ekonomické krize. Finanční problémy, které mohou takové situace přinést, mohou samozřejmě vést i k masivním rozprodejům, může se však jednat i o řadu jiných, individuálních důvodů, jako jsou například rodinné problémy, nemoc či ztráta zájmu o obor. Pokud dochází k rozprodeji sbírky z důvodu osobní finanční krize, kdy důležitým faktorem je rychlost získání peněžních prostředků, dochází v těchto případech mnohdy k poskytování výrazných slev prodejcem a na druhé straně k zajímavým příležitostem pro kupujícího.
Jelikož vám rukama každý rok procházejí stovky různých řádů a vyznamenání, určitě jsou mezi nimi i takové, které byly vyrobeny až po druhé světové válce, ale jsou vydávány za dobové originály. Jak rozšířené jsou aktuálně kopie a falzifikáty německých druhoválečných vyznamenání, vydávané za originály?
Dotknul jste se nejpalčivějšího problému sběratelů německých vyznamenání. Atraktivita tohoto oboru je přímo úměrná aktivitě výrobců padělků i jejich vědomých prodejců. Kopie jsou skutečně velice rozšířené, narazíte na ně prakticky na každém kroku a v řadě případů jde o padělky velmi zdařilé, pro méně zkušené sběratele prakticky neodhalitelné. Z tohoto důvodu je bez potřebných znalostí a zkušeností nákup na vlastní pěst velice riskantní. Vyzrát nad kopiemi je běh na dlouhou trať. Nejsnazší metodou, jak se jim vyhnout, je nákup ze seriózních prověřených zdrojů, kde jsou odznaky podloženy znaleckým posudkem (expertizou), případně již zmíněná tvorba sbírky s pomocí kurátora.
Metoda „pokus – omyl“ při nákupech na sběratelských burzách či inzertních a aukčních portálech je velice nákladná a dobrý investiční záměr se může velmi snadno proměnit ve vyhození peněz za bezcenné kusy kovu. Realita je bohužel navíc taková, že získání peněz zpět je mnohdy velmi obtížné a příliš velkou šanci na úspěch nemají ani soudní spory, neboť je velmi obtížné nepoctivému prodejci prokázat podvodný úmysl či např. v případě nákupu na burze podložit důkazem, že inkriminovaný padělek pochází od něj.
Vy sám na základě svých dlouholetých zkušeností, během kterých vám rukama prošly, předpokládám, tisíce odznaků, vyhotovujete expertizy pravosti těchto předmětů, a pokud je mi známo, jste u nás jediný, kdo aktuálně něco takového dělá. U řady sběratelských oborů je nějaká forma certifikátu pravosti pro další úspěšný prodej nutností, platí to i zde?
Ano, princip snazšího prodeje sbírkových předmětů se znalecky ověřenou pravostí je samozřejmě platný i v tomto oboru. Navíc příjemně hřejivý pocit, že držíte v ruce kus skutečné historie, případně že jste svoje peníze investoval smysluplně a bez rizika, vám přinese pouze sbírkový kus, u kterého máte jistotu originality. Sběratelé ji mohou nabýt díky svým znalostem a zkušenostem, které je však možné získat až po dlouhých letech aktivní sběratelské činnosti a nezbytného studia odborné literatury (já studium německé faleristiky často přirovnávám ke studiu medicíny – podobně obsáhlé je spektrum potřebných vědomostí o dobové produkci německých odznaků a vyznamenání z let 1933 – 1945). Snazší a časově nenáročnější cestou k sběratelskému uspokojení je nechat si ověřit pravost vámi zmíněnou expertizou. Avšak i zde je na místě varování. Na trhu se setkáte s expertizami a „expertizami“. Ty druhé, v uvozovkách, vystavují například nepoctiví prodejci, kteří jimi posvěcují prodávané falzifikáty. Je tedy třeba rovněž dbát na to, aby za expertizou stálo jméno člověka, který se opírá o skutečné znalosti a zkušenosti v oboru.
Zmínil jste moje expertizy, které vystavuji pod chráněnou značkou „WARCROSS“ od roku 2013. Ukázky těchto expertiz, společně s dalšími potřebnými informacemi je možno najít na mém webu www.warcross.cz.
Ukázka odborné expertízy Německého kříže ve zlatě + udílecí etuje; foto: Warcross
Řekněme, že jsem středně velký investor, který má aktuálně volný kapitál v řádu stovek tisíc korun, jež by rád diverzifikoval mimo jiné i do oblasti faleristiky Třetí říše. Kam by takový člověk měl zamířit, aby se mohl podívat, jaká je aktuálně nabídka na trhu a jaké jsou investiční možnosti?
Rozhodně na konzultaci se zkušeným sběratelem. Investice ve specializovaném oboru se nedá srovnat například s investicí do zlata. Jak jsem již zmínil v odpovědi na vaši čtvrtou otázku, investor bez odborných znalostí potřebuje pro tvorbu sbírky kurátora. Na českém trhu je ve srovnání s trhem v západních zemích nedostatek renomovaných prodejců a soukromé nabídky přebytků ze sbírek, tvořených nezřídka nákupy na výše zmíněných nechvalně známých burzách a aukčních portálech, s sebou nesou i značné riziko falzifikátů. Navíc investora budou zajisté zajímat spíše vzácnější kusy, které nabízejí zajímavější zhodnocení a takových je na našem trhu poměrně málo. Je možné je například najít v nabídkách renomovaných zahraničních obchodníků, avšak z většiny za velmi vysoké ceny, které neodpovídají dobré investiční strategii se zhodnocením v časově přijatelném horizontu. Dobrý odborný konzultant však většinou mívá řadu kontaktů s jinými zkušenými sběrateli (i zahraničními), kteří při procesu rozšiřování a obměny vlastních sbírek stále nabízejí zajímavé věci za rozumné peníze. Nákup sbírkových předmětů v prostředí vzájemných nabídek seriózních sběratelů pod odborným dohledem je tedy z mého pohledu nejlepší strategií.
Díky za rozhovor i váš čas!