Včera, když jsem si přečetl status, který sdílela @Monikazverinova, výjimečně jsem se vytrhl z obvyklé pracovní rutiny a dal jsem se do čtení. Obsahem statusu byl článek Hospodářských novin, který porovnává cenu bytů v Praze a v metropolích okolních států v přepočtu na průměrnou mzdu. Nemovitostní situace v Praze se mě osobně dotýká, každou novou zprávu jsem v minulosti hltal se zvědavostí a postupem času jsem otupěl. Zjistil jsem, že se z podobných zpráv nedozvím nic moc nového.
Nepopiratelným faktem je, že omezená nabídka pražských bytů drží ceny nemovitostí výše, než by si zasloužily. Na druhou stranu mě už unavují řeči o tom, že si mladí lidé a začínající rodiny nemohou vlastní bydlení dovolit. V Praze nikdo nikoho bydlet nenutí, v České republice je mnoho krásných míst…
Jsou pražské nemovitosti drahé? Pravděpodobně ano
Z článku Hospodářských novin vyplývá, že průměrný Pražan musí vydělávat na nákup 70metrového bytu dvojnásobnou dobu oproti průměrnému Vídeňanovi. Zvláštní, dle dat Statisty patří Rakousko spolu s Německem mezi dvě země s nejvyšším podílem nájemního bydlení. Proč může v Rakousku bydlet téměř polovina populace v pronájmu a u nás si to dovede představit pouze 20 % lidí?
Nejsem sociolog, demograf, psycholog ani ekonom, nicméně si myslím, že kámen úrazu leží v setsakramentsky vysokých nájmech (Vídeň disponuje obrovským bytovým fondem a přibližně 60 % obyvatel žije v bytech s regulovaným nájemným), které nutí Pražáky přemýšlet o vlastním bydlení. Komu by se taky chtělo sypat peníze do kapes nenasytným vlastníkům nemovitostí?
Díky vysokým nájmům, které jsou šroubovány vzhůru mnoha faktory, jež asi nemá smysl na tomto místě vyjmenovávat, roste cena nemovitostí do nesmyslných výšek. Nicméně, pojďme se dostat k pointě.
Kdo chce, hledá cestu, kdo nechce, výmluvu si najde vždycky
Sám jsem se stal obětí vysokých nájmů, které mi bylo proti srsti platit. Proto jsem se rozhodl před více než třemi lety k velmi „uváženému“ kroku a koupil jsem si v Praze vlastní byt. Vtipné na příběhu je, že jsem ještě dodělával vysokou školu a neměl jsem pravidelný příjem.
Jak jsem asi mohl dostat hypotéku?? Možná to znáte, když vám přicházejí na účet nějaké příjmy, vaše banka vám nabídne předschválené úvěrové limity a já ten hypoteční využil ke koupi nemovitosti. Mé tehdejší příjmy pocházely ze zahraniční brigády, kam jsem každý rok v létě na 3-4 měsíce jezdil. Ano, každé léto jsem si odpíral letní pařby s přáteli, protože mi v hlavě delší dobu uzrával konkrétní plán.
Hodí se taky poznamenat, že mi banka už tehdy nabídla pouze 80% hypotéku. Odhad ceny nemovitosti byl oproti tržní ceně také o něco nižší, takže veškeré úspory (ze zmíněné brigády) padly na zaplacení rozdílu mezi výší hypotéky a tržní cenou nemovitosti (přibližně 30 % ceny). Uznávám, byt jsem si koupil menší, ale v celkem dobré lokalitě.
První měsíce splácení byly bez pravidelného příjmu poměrně krušné, protože jsem ale CHTĚL, zvládl jsem si na hypotéku prostě vydělat. Navíc mě uklidňovalo vědomí, že mohu byt kdykoliv prodat nebo pronajmout a jít bydlet na kolej.
Bez plánu ani ránu
Dnes stále na růžích ustláno nemám, kromě příjmů ze zaměstnání mám i vedlejší příjem, protože si odkládám stranou peníze, kdybych se náhodou měl přesunout do většího. Připravuji se na budoucnost, protože plánuji, než abych za 10 let naříkal, že si nemůžu dovolit zaplatit 20 % ceny vysněné nemovitosti. Možnost budování vedlejšího příjmu a kontinuálního spoření/investování má každý.
Všechno se točí kolem uspořádání priorit. Kdo chce 4x v týdnu objevovat „neomezené“ možnosti náplavky a noční pražské scény nebo tráví čas sledováním sitcomů, nic proti tomu nemám. Možná by ale stačil i jeden den v týdnu a zbylé tři se věnovat budování vedlejšího příjmu. Kdo podobný režim nechce podstupovat a raději si užívá více volna, je to jeho volba. Pak si ale může dotyčný koupit nemovitost v levnější lokalitě a neměl by naříkat na vysoké ceny nemovitostí v Praze, když je s touto situací dlouhodobě obeznámen a není to žádná novinka.
Text jsem napsal jako zástupce mladé generace, který je současnou nemovitostní situací přímo ovlivněný. Můžete se mnou souhlasit, nebo nemusíte, každopádně budu rád za vaše ohlasy.
