Jak vznikla americká hypoteční krize, která vedla ke globální finanční krizi? Zjednodušeně řečeno tak, že banky se snažily udat co nejvíce úvěrů a tak půjčovaly na bydlení doslova každému, kdo si o to řekl. To vedlo k tomu, že i střední a chudší vrstvy obyvatel si kupovaly často předražené nemovitosti díky půjčkám s extrémně vysokými úroky.
Logicky se pak čím dál více obyvatel začalo ocitat v platební neschopnosti a banky začaly zaúvěrované nemovitosti zabavovat, aby je mohly znovu zpeněžit na trhu. Jenže jak tyto nemovitosti přibývaly, začala nabídka výrazně převyšovat poptávku a tak jejich ceny zamířily směrem dolů. To vedlo ke zvyšování úroků a dalším lidem neschopným splácet.
Banky tak přicházely o ohromné množství peněz, až nebyly samy schopné dostát svým závazkům. A zbytek už je historie…
Automobilové déjà vu?
Po krizi se finanční instituce začaly rozhlížet po nové oblasti, ve které by bylo možné vydělávat na úvěrech. A oko jim padlo na automobilový trh. Ve Spojených státech nefunguje veřejná hromadná doprava tak, jak jsme na to zvyklí v Česku. V menších městech je automobil často jedinou možností, jak se dostávat do práce či za rodinou. Automobil je proto pro Američany doslova nezbytností.
Finanční instituce této situace využily a začaly poskytovat úvěry na automobily nejdříve střední třídě a postupně čím dál méně bonitnějším obyvatelům. Situace dokonce došla tak daleko, že už několik finančních institucí dostalo pokutu za poskytování úvěrů nesolventním klientům, například americká pobočka španělské banky Santander.
A stejně jako v zárodku hypoteční krize, tyto finanční instituce v rámci svého krytí poskytují úvěry s extrémně vysokými úroky, které se často pohybují ve výši přes 20 procent. To opět vede k tomu, že mnoho obyvatel si koupí vůz, který by si reálně neměli dovolit, a jakmile na ně dolehne tíha ekonomické reality, se splátkami nastanou problémy.
A tyto problémy nyní nabírají nepřehlédnutelné rozměry. Podle nejnovějších čísel je totiž už více než 7 milionů Američanů opožděno se svou splátkou auta o více než 90 dnů. To jsou sama o sobě rekordní čísla, přidáme-li si však k tomu velmi nízkou nezaměstnanost, můžeme v tom spatřit zárodek nepříjemných problémů. Pokud tolik lidí není schopno splácet v době, kdy se ekonomice daří, jak to bude vypadat, až ekonomika ochladne a nezaměstnanost vzroste?
Není auto jako dům
Mnoho odborníků na tento problém upozorňuje soustavně již od roku 2015, kdy se doslova roztrhl pytel s úvěry pro méně bonitní obyvatele. V roce 2016 pak například šéf investiční banky JP Morgan Jamie Dimon řekl, že je tento segment trhu přespříliš napjatý a že „někdo utrpí škodu“.
Mnozí analytici jsou však s takovými tvrzeními opatrnější a poukazují na to, že trh s půjčkami na automobily se nemůže tomu hypotečnímu rovnat. Ten totiž v době propuknutí hypoteční krize dosahoval výše 9 bilionů dolarů, zatímco na své automobily mají Američané rozpůjčováno „jen“ 1,2 bilionu dolarů. I dluhy za školné jsou vyšší, konkrétně 1,5 bilionu dolarů. Tito analytici navíc dodávají, že zabavení automobilu a jeho další prodej je mnohem jednodušší, než stejný proces s nemovitostí.
Odpovědí jim je to, že automobily ztrácí i bez ekonomických vlivů na své ceně, pokud bychom použili známe rčení, pak je to „20 % hned po dosednutí za volant“. S rostoucím tlakem na bezuhlíkovou ekonomiku může navíc zájem o klasické spalovací motory výrazně klesat. K tomu připočtěme fakt, že auto na půjčku má kolem 110 milionů Američanů, takže 7 milionů z nich není zrovna malý podíl v době ekonomického blahobytu.
Bude to tedy ona „rozbuška“ další krize? Nebo se opravdu jedná jen o marginální problém? Jednoznačnou odpověď nyní nenajdeme, ale bude zajímavé sledovat souvislosti.
