V roce 1981 přistálo na letišti v Los Angeles letadlo, ze kterého vystoupili také jihokorejští manželé. Stejně jako ostatní imigranti sem přiletěli i Do Won Chang a Jin Sook uskutečnit takzvaný americký sen. Prchli před chudobou, aby zde nalezli bohatství. Nenechali se zastavit nulovými financemi či svou špatnou angličtinou a rychle se vrhli do plnění svého plánu.
Aby našetřili na svůj první obchod, Do Won pracoval ve třech zaměstnaní, kde trávil běžně 19 hodin denně. Při své práci na čerpací stanici zjistil zajímavý detail, který jemu i rodině změnil život a Do Won Chang dosáhl svého amerického snu, po kterém zatoužil již dávno během chudobou ovlivněného dětství.
Velký sen
Do Won Chang se narodil v roce 1954 do strádající jihokorejské rodiny, která se opravdu sotva uživila. Ještě než měl Do Wong Chang věk pro školní docházku, už se musel zapojit do vydělávání peněz. Během dětství tak třeba pracoval jako kurýr kávy, kterou roznášel po okolních vesnicích. Než dospěl, stal se z něho téměř odborník na všelijaké typy kávy. Nanosil se tolik množství, že byl již podle kávových zrnek či aroma schopen poznat druh.
Do Wong Chang byl situací opravdu rozrušen, chtěl pro sebe i svou rodinu něco lepšího. Již od dětského věku tak žil představou, že sedí v letadle do Ameriky, kde si na základě zkušeností s kávou otevře pražírnu nebo kavárnu. Vždy slýchal od ostatních Korejců, že Spojené státy jsou rájem, kde dostane každý příležitost. Proto také dlouhé roky tvrdě pracoval, aby i nakonec jednoho dne, už jako dospělý, odletěl naplnit americký sen.
Štěstí na dosah
Samozřejmě nechtěl letět sám a tak odcestoval za oceán i se svou manželkou a svými rodiči. Všem v hlavě běžela myšlenka brzkého lepšího života.
Po vyčerpávajícím letu dosedli na letišti v Los Angeles a mohli tak už reálně začít plánovat jejich velký sen. Když se usídlili ve svém skromném bytě, Do Won na nic nečekal a našel nejbližší kavárnu, tedy spíše zaprášené bistro, kde chtěl použít své dlouholeté zkušenosti s kávou. Ač neuměl pořádně anglicky, nakonec byl přijat a začal tak konečně plánovat, jak si jednoho dne pořídí vlastní podnik.
Do Won si ale rychle uvědomil, že se 3 dolary na hodinu se ke svému cíli neposune. V tu chvíli se taktéž musel dočasně starat o rodiče a ženu, a proto byla vidina amerického snu opravdu jen vidinou.
Úspěch za jakoukoliv cenu
Chvilkové stavy zoufalství se střídaly s chvílemi euforie, že když je v zaslíbené zemi, pak tedy musí jednou jasně uspět. Začal tedy věřit ještě silněji, že jeho sen se stane skutečností. Aby si vydělal více peněz, našel si ještě další zaměstnání jako pumpař na čerpací stanici. Zde dennodenně obsluhoval bohaté Američany přijíždějící v luxusních vozech, a to v něm vybičovalo ještě větší odhodlání snášet cokoliv. Musel uspět za jakoukoliv cenu.
Do Won si tak přibral ještě třetí zaměstnání, resp. jako ‘‘podnikatel‘‘ na svou firmu uklízel kanceláře. Celý dosavadní život byl zvyklý dřít až do krve a ani toto šílené tempo ho nesmělo zastavit. Jeho běžná pracovní doba tak někdy dosahovala i 19 hodin. Takto dlouhé „směny“ by ho bez víry ve svůj plán jistě zničily. V hlavě se mu ale stále přehrával film, ve kterém jsou on, jeho žena a rodiče šťastní a bohatí, a to mu dodávalo při každé pochybnosti neskutečnou sílu ustát jakékoliv útrapy.
Každé ráno, po několika málo hodinách spánku, začal Do Won prací v bistru, kde kromě úklidu připravoval jídla a smýval špinavé nádobí. Po dlouhých hodinách na nohou pokračoval rovnou na čerpací stanici, kde doslova létal jako hadr na holi. Neustále přijíždějící vozy BMW nebo Mercedes ho nenechávaly v klidu a Do Won se tak řidičů sem tam nenápadně zeptal, čím se živí.
K vlastnímu překvapení neslyšel od řidičů těch nejluxusnějších vozů, že by prodávali kávu, ale místo toho slýchal, že jsou prodejci oblečení. Pro Do Wona se to stalo jasným signálem, že má na čerpací stanici skončit a najít si práci v prodejně oblečení, aby se zde vše naučil a později si sám obchod otevřel.
Štěstí na dosah
Do Won se tedy naplno pustil do práce prodavače oblečení. Jeho nadšení neuniklo pozornosti manažera prodejny, který se s Do Wonem dal do řeči o tom, co ho tak motivuje. Když mu Do Won sdělil své plány, manažer se nezdráhal Do Wona zasvětit do chodu obchodu. Viděl, že Do Won je jiný a chtěl mu informacemi pomoci. Vysvětlil mu tak marketing, objednávání zboží apod. Do Won tak velmi brzy poznal, jaké pro a proti retail obnáší.
Když byl Do Won připravený, se svou ženou Jin Sook, která pracovala již jako kadeřnice, sebral veškeré úspory a začali bez okolků jednat. V roce 1984, tři roky od vstupu na americkou půdu, s 11 000 dolary Do Won založil nedaleko svého jednopokojového bytu pod názvem Fashion 21 svůj první obchod s oblečením. Do Won se nezalekl ani faktu, že ve stejných prostorách zkrachovalo během tří let šest obchodů.
Do Won zkusil taktiku, jakou viděl u ostatních – začal nakupovat oblečení za výprodejové ceny a ve svém obchodě je prodával za velkoobchodní. Netrvalo dlouho a jejich jméno se šířilo po celém Los Angeles, do obchodu v Koreatownu tak přijíždělo čím dál více lidí. To zapříčinilo nárůst tržeb na neuvěřitelných 700 000 dolarů. Během 12 měsíců tak zamilovaná dvojice migrantů konečně zažila opravdu šťastné chvíle.
Forever 21
Po tomto úspěchu pár změnil název na Forever 21 a pod tímto ustáleným názvem otevřeli během následujících několika let další prodejny. Své jméno si během let udělali např. tím, že dokázali doslova chrlit jeden nový kus za druhým. Běžným firmám by to trvalo měsíce, ale ne tak neskutečně odhodlaným Korejcům. Než se stačilo zboží ohřát na výstavních policích, už tam bylo nové. Pro lidi se tak stalo nakupování jejich módních kousků skutečným potěšením. Tento pocit zákazníky neopustil ani po více než 30 letech.
Z jejich oblečení se pro zákazníky časem stalo luxusní zboží, které si už dnes drží své výsadní místo na trhu. Značka Forever 21 je ve Spojených státech opravdovým fenoménem, tedy především mezi dívkami a ženami, které zaplavují internet fotkami právě v kouscích od Forever 21.
Pro své kampaně mj. využili Paris Hilton či Demi Lovato a díky tomu se stali mezi dospívajícími dívkami více než milovanou značkou. Opravdové uznání si získali i tím, že z tržeb odvádějí veliké množství peněz na dobročinné účely. Značnou část vkládají také do jejich nadace Starlight, ze které financují těžce nemocné děti, nebo lidi zasažené přírodními katastrofami.
‘‘Do podnikání nemůžete vstoupit s myšlenkou, že už za rok nebo dva budete úspěšní.‘‘
Do Won Chang
Po dlouhých letech tak Do Won s partnerkou a rodinou mohou uznat, že dokázali téměř nemožné. To nemožné se nakonec změnilo v dokonalý americký sen, po kterém Do Won Chang tehdy jako malý chlapec toužil.
Svou pracovní morálkou a odhodlaností tento manželský pár dosáhl majetku ve výši přes 5 miliard dolarů. Na svou firmu jsou navíc tak hrdí, že celé dlouhé roky odmítají nabídky ke koupi a dnes tak stále vlastní 100 procent firmy. Co vzešlo z rodiny, to v rodině také zůstane. Jejich dvě děti tak jednoho dne firmu podědí a povedou ji stejně hrdě jako jejich odhodlaní rodiče.
