John Paul DeJoria – král hebkých vlasů a luxusní tequily, který byl dvakrát bezdomovcem

Tento dnes již multimiliardář prošel opravdu trnitou cestou. Selhal v nespočtu zaměstnání a nakonec dvakrát skončil na ulici i se svým dítětem, aby nakonec dokázal bez peněz a přespávající ve svém voze rozjet svůj miliardový podnik.

Až budete příště v kadeřnickém salonu, zkuste se zeptat, zda mají vlasovou kosmetiku značky Paul Mitchell. Proč? Protože tím podpoříte nadaci samaritána, který díky svým drsným zkušenostem dává velikou část zisku z prodeje zpět lidem. Selhal snad v každém aspektu života, dokázal to překonat a svými firmami nakonec vydělal miliardy, které používá pro zlepšení světa.

Bývalý bezdomovec, filantrop, investor a jeden z nejuznávanějších podnikatelů ve Spojených státech – to je John Paul DeJoria. Jeho cesta vzhůru byla skutečně plná nepříjemných zvratů a selhání, o to více je jeho příběh inspirující. A jak sám pozitivně říká, selhání je pro dosažení úspěchu potřeba.

Pokud se vám zrovna nedaří, nevěšte hlavu a při překonávání těžkostí se zkuste inspirovat právě tímto nezlomným gentlemanem.

Těžké dětství, které se počítá

Když se 13. dubna roku 1944 na předměstí Los Angeles narodil John Paul Jones DeJoria, jeho matka s otcem se radovali, že jako imigranty je v Americe potkalo konečně štěstí. Tehdy válkou zruinovaná ekonomika však nebyla k přistěhovalcům zrovna pohostinná a vysněný americký sen se rychle rozplynul. Nedostatek financí a časté neshody se jasně podepsaly na vztahu temperamentních rodičů s řecko-italským původem.

Rodiče se nakonec rozvedli a malý John tak zůstal sám se svým bratrem a matkou, která dlouhé roky sama financovala chod domácnosti. Když už byla situace neúnosná, devítiletý John se se svým bratrem rozhodli, že zkusí něco přivydělat prodejem novin a vánočních přání.

Počátkem 60. let situace zašla tak daleko, že mladá matka musela syny předat do péče státu. Tato dlouholetá zkušenost s těžkostmi nakonec Johna zocelila, a právě to se stalo základem jeho budoucího úspěchu.

Dospívající John chtěl své zklamání někde ventilovat, a proto se na střední škole přidal k drsnému pouličnímu gangu. Procitnutí nastalo až ve chvíli, kdy měl dlouhý a hluboký rozhovor s učitelem, který v něm viděl naději. Tento učitel mladému Johnovi vysvětlil, že jsou i lepší cesty, na které lze vykročit. Snažil se mu předat myšlenku, že jednoho dne může dosáhnout čehokoliv, jen se nesmí nechat strhnout do podsvětí.

John učitele poslechl, zpřetrhal s gangem vazby a poctivě studium dokončil. Rovnou po škole se rozhodl nastoupit službu u námořnictva Spojených států, kde byl dokonce oceněn několika vyznamenáními.

Další rána osudu

V roce 1964, po dvou letech u námořnictva, se dvacetiletý John chtěl vrátit ke studiím, ale jelikož neměl na školné, musel si začít vydělávat prací. Začal tedy pracovat jako prodejce encyklopedií. Současně si našel partnerku, se kterou začali plánovat početí dítěte. John postupně pracoval na všelijakých pozicích, u kterých si myslel, že pro jeho budoucího potomka a dívku přinesou dostatek peněz. Během tohoto období zkoušel prodávat snad úplně všechno – faxy, šampóny, pojištění.

Jednoho dne roku 1966, když se ani ne třiadvacetiletý John vrátil domů z předváděcí akce, zde našel jen dítě a vzkaz od své ženy, že už takhle dál nemůže a odchází. Na situaci bylo nejhorší to, že jeho žena utekla s veškerými úsporami a také s penězi, které měly již dříve sloužit na zaplacení nájemného a elektřiny. John tak nedostal ani šanci nějaké peníze sehnat a o několik dnů později byl i s dvouletým synkem nemilosrdně vystěhován, aby skončil na ulici, sám a bez peněz.

Jediné, co mu zůstalo, byl vůz, ve kterém chvíli pobývali. Naštěstí byl již dospělý John v kontaktu se svou milovanou matkou, která dvěma nešťastníkům poskytla pokoj k přečkání hrůzných chvil.

Úspěšný ‘‘neúspěšný‘‘ prodejce

Během následujících let se John živil opět jako prodejce všelijakého zboží. Nakonec získal slušně placenou pozici prodejce vlasové kosmetiky u společnosti Redken. Zde pracoval od roku 1971 až do roku 1975, kdy byl vyhozen kvůli neshodám týkajícím se prodejní strategie.

John byl již zkušený prodejce, a proto si našel práci u firmy Fermodyl, kde měl na starost školení prodejního týmu. Ač se díky Johnově školení prodejcům dařilo, bylo mu oznámeno, že musí skončit, prý totiž nezapadal do konceptu společnosti.

Na konci 70. let tak John zkusil štěstí i u společnosti Institute of Trichology, kde se opět zabýval prodejem vlasové kosmetiky. Znalosti a skvělé výsledky Johnovi nakonec přinesly měsíčně 3000 dolarů a ještě něco navíc na provizích. Aby však těch neúspěchů nebylo málo, po roce byl John propuštěn kvůli částkám, které mu firma musela vyplácet.

John tak opět zažil vskutku nepřející situaci, tentokrát až paradoxní. Ač měl ve všech třech společnostech prokazatelné výsledky, nikdy mu nebylo dopřáno si jich užít. Z Johna se tak doopravdy stal skvělý, leč „neúspěšný“ prodejce.

Opět bez domova

John se tak zamýšlel nad situací a rozhodl se, že už chce od života něco víc. Nebavilo ho neustálé zaměstnanecké dohadování se, a tak se rozhodl, že by mohl zkusit spustit vlastní „šamponovou“ firmu. Shodou náhod měl John kamaráda kadeřníka, který zažíval podobné nepřející období.

John tak Paulu Mitchellovi nastínil svou vizi. Společně se nakonec domluvili na konceptu firmy a vypočítali, že je potřeba mít kapitál 500 tisíc dolarů. John věřil v úspěch firmy a tak se rozhodl prodat svůj dům a veškerý majetek, který během finančně úspěšných let nahromadil, aby mohl rozjezd zafinancovat.

Peníze z prodeje majetku ale dočasně svěřil člověku, který s penězi utekl. John tak musel zavolat Paulovi a sdělit mu zdrcující zprávu. Další problém byl v tom, že byl opět bez domova. Již dospívajícího syna tedy nechal přespávat opět u své mámy a on sám pobýval znovu v automobilu.

Aby měl alespoň nějaké drobné, sbíral láhve. Jeho několikaleté snažení a šetření se během chvíle zhroutilo. John, od dětství zvyklý na nepřízeň osudu, si nechtěl připustit tento obří pád a rozhodl se chtě nechtě pokračovat.

John a jeho společník Paul Mitchell

John Paul Mitchell Systems

Během několika dnů se John s Paulem sešli a téměř ze setrvačnosti se rozhodli firmu zkusit rozjet, a to pouze s vypůjčenými 700 dolary a třemi produkty. Oproti 500 tisícům dolarů se jednalo o opravdu zoufalý pokus, který však pohádkově vyšel. Vznikla společnost John Paul Mitchell Systems, která začala produkovat šampony a balzámy výhradně pro kadeřnické salony. Než se prodal dostatek produktů, John žil stále několik týdnů v autě s jedním dolarem v kapse.

Když se firma uchytila, trvalo ještě přes dva roky, než přišel opravdový zisk. Veškeré čekání tehdy vynahradil až třetí rok, kdy se najednou s jejich produkty roztrhl pytel a s firmou se tak ke konci třetího roku dopracovali k obratu 1 milionu dolarů. John s Paulem začali konečně slavit, jejich vlasová kosmetika byla vychvalována snad každou ženou a z obou mužů se tak staly hvězdy.

Patrón tequila

Šťastné chvíle na čas ustaly v roce 1989, kdy Johnův společník Paul Mitchell zemřel na rakovinu slinivky břišní. John se po smrti přítele rozhodl, že by rád, i tak trochu na počest Paula, založil firmu na výrobu jemné tequily. S přáteli se tak vydal na obhlídky do Mexika, kde se domluvili s místní továrnou na výrobě. Ač neměl John s partnery tušení, do čeho se pouští, tak se nenechali odradit a firmu založili.

Vznikla tak prémiová tequila Patrón, která je dnes odborníky považována za jednu z těch nejluxusnějších. Tento fakt „potvrdil“ i lihovinový gigant Bacardi, který tento rok koupil od Johna a partnera Martina Crowleyho jejich Patrón Spirits za více než 5 miliard dolarů. John tak touto akvizicí korunoval svou celoživotní odhodlanou cestu na vrchol, ve které ani na okamžik nepolevil.

Muž cti

Na většině lidí se dlouhodobé útrapy projeví opravdu neblahými následky, opačným příkladem je však právě John Paul DeJoria. Díky chudobě, nešťastnému dětství a dalším životním složitostem, se z Johna stal skutečný muž zásad. Již v roce 1980 se zavázal, že nebude své produkty testovat na zvířatech.

Skrze svou nadaci JP’S Peace, Love, Happiness financuje opravdu tucty pro společnost a přírodu prospěšných projektů – např. organizace chytající pytláky či starající se o bezdomovce. Také investuje do obnovy lesů a dětského vzdělání.

Kromě nespočtu charitativních aktivit se stal také členem iniciativy „Giving Pledge“, skrze kterou se zavázal darovat alespoň polovinu majetku – stejně jako Bill Gates či Warren Buffett. Svůj charakterní a tzv. old-fashioned styl podtrhuje i tím, že prý nepoužívá smartphone a další technické vymoženosti.

John je také velikým motivátorem – přes rozhovory a TV pořady se snaží nabádat lidi, aby sdíleli své příběhy. Jen tak se prý mohou ti další něco naučit o životě a úspěchu, a se svým typickým úsměvem dodává, že nesdílený úspěch je selhání.

Jaké jsou jeho rady pro úspěch se můžete podívat v tomto videu:
Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.
Řadit podle: oblíbenosti nejnovější

Vystřelte své investice ke hvězdám!

Staňte se členem komunity Warengo a naučte se pracovat se svými financemi jako Warren Buffett. Je nás už 11 572.

Zaregistrovat se