Nejde jen o to, že mentálně silné děti jsou lépe připraveny na to, aby se až někdy v budoucnu přijde další koronavirus, nesesypaly už jenom z toho, co se dozví ve zprávách a na internetu.
Ale i pokud žádná pohroma nepřijde, budou mít odolnější jedinci větší šanci uspět při studiu a ve své následné práci, což potvrzují i sociologické studie.
Jenže to má jeden háček - pro rodiče je mnohdy náročné vyhýbat se během výchovy častým chybám, jež v jejich dětech nejenže žádnou odolnost nebudují, ale mnohdy způsobují pravý opak. O jaké chyby jde?
1) Bagatelizujete pocity svého dítěte
Dítě by si mělo co nejdříve ve svém životě uvědomit, že vyjadřovat navenek své emoce a hovořit o nich je zdravým způsobem, jak se s nimi poprat. Když proto rodiče svým dětem (v domnění, že z nich tím pádem nebudou strašpytlové nebo "bábovky) říkají věty typu "nebuď smutný" nebo "proč brečíš, vždyť se nic nestalo", mimoděk jim naznačují, že na tom, jak se člověk cítí, vlastně nezáleží a je lepší v sobě tyto pocity raději potlačit.
Příklad: Když se dítě během právě probíhající bouřky očividně bojí, je lepší mu místo shazování jeho pocitů říct: "Já vím, že se té bouřky bojíš," a zeptat se ho, co by mu zlepšilo náladu. Tím mu jednak dáte zpětnou vazbu, že jeho pocity vidíte a chápete, a také ho učíte zvládat a vyrovnávat se se svými emocemi pomocí vlastních sil.
Cílem je donutit ho zamyslet se nad tím, jak svůj aktuální strach řešit a pomoci mu najít něco, co bude fungovat.
2) Neustále za ním stojíte a chráníte ho před selháním
Pro rodiče je zcela přirozeně nesnadné sledovat, jak se jejich potomek trápí s problémem, který by za něj velmi snadno mohli vyřešit.
Jenže je tady i druhá stránka mince: Pokud se vašemu dítěti nedaří ve škole, pak tím, že mu řeknete správné odpovědi do domácího úkolu, situaci jen zhoršíte. Až bude totiž muset stejné vědomosti z tohoto úkolu ukázat naostro ve škole, nebudete moci být ve třídě, abyste mu u testu zase pomohli.
Obrovskou součástí úspěchu je vždy selhání. Pokud dětem nikdy v útlém věku není dána příležitost poučit se z lekcí, jež s sebou selhání přináší, nebudou mít rovněž příležitost začít si v sobě budovat vytrvalost a odhodlanost hledat jiné cesty, které jsou pro zvládnutí nezdaru klíčové.
3) Staré dobré rozmazlování
Děti zbožňují hračky (každý týden jiné) a rodiče jim moc rádi pravidelně vykouzlí na tváří úsměv tím, že jim jejich vytoužené věci kupují. Nic se ale nemá přehánět. Výzkum totiž ukazuje, že děti, jež od svých rodičů dostávají cokoliv, co zrovna chtějí, si v dětství vůbec neosvojí celou řadu vlastností spojených s mentální odolností, jako je třeba sebe-disciplína.
Je na místě chtít, aby vaše děti vyrůstaly s vědomím, že je možné dosáhnout v životě toho, co chtějí - ale jen pokud pro to budou ochotny přiložit ruku k dílu. Naučit toto vaše ratolesti je přitom z pozice rodiče poměrně snadné. Lze toho docílit pomocí jednoduchých pravidel, jako nejdřív domácí úkoly, pak mobil/tablet/PC. Anebo třeba dohodou, že za vynášení koše a vytření domu si váš potomek může tento měsíc na kapesném odnést víc než normálně (takže si konečně může koupit tu věc, s kterou vás už dva měsíce otravuje, avšak s vědomím, že toho dosáhl díky jeho vlastnímu úsilí).
4) Nesmyslně vysoká očekávání
Je zcela přirozené chtít, aby vaše dítě bylo ambiciózní a mělo chuť vytyčit si velké cíle. I zde ale existují limity - pokud svým dětem schválně neustále posouváte laťku nesmyslně výš a výš v domnění, že tím z nich děláte schopnější a ambicióznější dravce, kteří budou v životě vždy ve všem o 10 % před ostatními, chyba lávky. Zakládáte jim maximálně na to, že budou v budoucnu trpět problémy se sebevědomím či pocitem méněcennosti.
Mentální odolnost lze paradoxně mnohem efektivněji budovat tím, že dětem stanovíte realistické cíle. A pokud jich náhodou nedosáhnou, budou nuceni čelit následkům, jež jim poskytnou cenné lekce mimo jiné o tom, jak příště postupovat, aby úspěchu dosáhli.
5) Ani na krok z komfortní zóny
Když se do světa narodí nový člověk, jedna věc je vcelku jistá - na cestě k dospělosti a mentální zralosti jej čeká nepřeberné množství nepříjemných a diskomfortních událostí. Zpravidla jde téměř o všechno, co je pro dítě zcela nové: vyzkoušení nového jídla, hledání si nových přátel, učení se nového sportu nebo stěhování a nutnost přejít na jinou školu.
Ale stejně jako v případě neúspěchu, i přijímání nepříjemných situací může posilovat mentální odolnost. Nebojte se proto své děti podporovat pokaždé, když dostanou chuť zkusit něco nového. Pomozte jim v úplných začátcích, protože ty jsou vždy nejtěžší. Jakmile ale udělají prvních pár krůčků, možná jim samotným dojde, že to vlastně není tak náročné, jak si mysleli - a že by se jim to nakonec možná i mohlo líbit, nebo by se v tom mohli stát dobrými!
6) Nenastavujete žádné pevné hranice
Chtít, aby se vaše dítě samo rozhodlo, co zrovna chce, nebo nechce, je zcela samozřejmý rodičovský pud. Zároveň by však mělo velmi dobře vědět, že vy jste ti, kteří mají poslední slovo, přes které nejede vlak. Opět jednoduchý příklad: Pokud svému 12letému dítěti dáte v konkrétní hodinu večerku, měli byste ji každý večer vyžadovat stejně důsledně, jako chcete, aby ji dítě dodržovalo.
Mentálně odolné děti mohou vyrůstat jen v prostředí, kde rodiče plně chápou důležitost jasně stanovených mantinelů a konzistentnosti. Pokud nedokážete držet své slovo a necháte se pokaždé svým dítkem ukecat, abyste dříve stanovené pravidlo změnili či ignorovali, velmi rychle ho naučíte, že rozhodně nejste nikým, koho je potřeba na slovo poslouchat a postupem času vás vcelku jistě doma čeká "mocenský souboj" o to, kdo je vlastně pánem domácnosti a kdo koho bude poslouchat.
7) Kážete vodu a pijete víno
S postupem věku je pro každého člověka náročnější udržovat si nadále své zdravé návyky (vyvážená strava, denní pohyb, dostatečný odpočinek). Jenže chtít po vašich dětech, aby si tyto návyky budovaly a dodržovaly, zatímco vy si dopřáváte pravý opak, nikdy nebude fungovat.
Pamatujte, že k vám vzhlíží a přebírají velmi ochotně vaše vzorce chování včetně toho, jak řešíte situace vyžadující mentální odolnost. Vaše děti by měly úplně ideálně na vlastní oči vidět nejen to, jak vám něco dává zabrat, ale především to, jak se s danou situací/stavem jakožto někdo starší a zkušenější vyrovnáte. Například když přijdete z práce zcela vyčerpaní a vystresovaní, řekněte jim: "Měl jsem dneska v práci hrozně únavný den, udělám si čaj a půjdu si něco dobrého přečíst."