Finanční podvody jsou snad stejně staré jako samotné peníze a jsou čím dál tím hůře předvídatelné, protože v poslední době mají především formu účetních podvodů, netransparentnosti a skrývání ztrát, které umožňují rozkvět pyramidové hry nebo Ponziho schématu. Tady jsou největší podobné podvody nového tisíciletí.
Enron (2001)
Před tímto debaklem byla houstonská firma obchodující s energiemi co do příjmů sedmou největší firmou ve Spojených státech. Díky komplikovaným účetním postupům, které zahrnovaly používání fiktivních společností, byl Enron schopen tajit před veřejností dluhy ve výši stovek milionů dolarů.
To Enronu umožnilo oklamati investory i analytiky, aby si mysleli, že je společnost výrazně stabilnější, než ve skutečnosti byla. Jejich podvodné praktiky vytvořily iluzi neuvěřitelných příjmů, kterých měl Enron dosahovat.
Nakonec se ale dluhy společnosti provalily a ceny akcií klesly z více než 90 dolarů na méně než 70 centů za akcii. Při svém pádu z výsluní s sebou Enron vzal i firmu Arthur Andersen – pátou nejúspěšnější účetní firmu své doby. Tato firma, která v Enronu měla provádět audity, zkrachovala, když hlavní auditor Enronu nařídil skartování tisíců dokumentů.
WorldCom (2002)
Nedlouho po skandálu Enronu se akciové trhy otřásly kvůli další podvodné společnosti. Telekomunikační gigant WorldCom proslul vlastním účetním podvodem. Zaznamenával provozní náklady jako investice. Někdo ve společnosti měl asi za to, že pera a papír patřily mezi investice do budoucnosti společnosti a proto tyto výdaje rozepisoval mezi dlouhodobé náklady.
3,8 miliardy dolarů, které měly být účtovány jako výdaje za jeden fiskální rok, někdo rozpočítal mezi mnoho let. Tento malý účetnický podvůdek velmi přestřelil zisk společnosti v roce, ve kterém vykázala tak malé výdaje. V roce 2001 WorldCom údajně vydělal 1,3 miliard dolarů. Ve skutečnosti se ale jejich byznys stával čím dál tím méně výdělečným.
Akcie WorldComu, které se původně prodávaly za 60 dolarů, nakonec měly cenu sotva 20 centů. Kromě investorů to odnesli i zaměstnanci – byly jich propuštěny tisíce.
Tyco International (2002)
Firma Tyco International zajistila, že rok 2002 byl pro investory skutečně nezapomenutelným. Před skandálem se firma Tyco považovala za bezpečnou investici – byla to jen firma, která podnikala ve výrobě elektronických komponentů, zdravotnictví a bezpečnosti.
CEO společnosti Dennis Kozlowski se během svého působení ve firmě umístil mezi 25 nejlepšími manažery korporací v žebříčku BusinesWeek. Co ale BusinessWeek ani nikdo jiný nevěděl, bylo, že Kozlowski ze společnosti tuneloval peníze prostřednictvím neschválených půjček a podvodného prodeje akcií.
Kozlowski spolu se dalšími dvěma muži ve vedení firmy ze společnosti získali bez souhlasu akcionářů 170 milionů dolarů v půjčkách s nízkým úrokem. 7,5 milionů akcií bylo neautorizovaně prodáno za 450 milionů dolarů. Tyto peníze byly poté vyprány skrze údajné prémie nebo odměny.
Kozlowski si za ukradené peníze užíval – kupoval luxusní byty, pořádal drahé večírky a tak podobně. Začátkem roku 2002 začala pravda vyplouvat na povrch a za 6 týdnů hodnota akcií společnosti Tyco klesla téměř o 80 %. Inkriminovaní muži se pokusili o útěk, ale byli dopadeni a odsouzeni ke 25 letům vězení.
HealthSouth (2003)
Účetnictví ve velké společnosti může být komplikovanou problematikou, obzvláště, když její vedení chce falšovat zprávy o zisku společnosti.
Zakladatel firmy HealthSouth Richard Scrushy začal instruovat zaměstnance k podvodům už koncem devadesátých let. Tou dobou se firma HealthSouth řadila mezi největší firmy poskytující zdravotní péči v Americe. Firma rapidně rostla a kupovala mnoho jiných podobně laděných společností.
První známky problémů se začaly objevovat v roce 2002, když Scrushy prodal akcie HealthSouth za 75 milionů a následně oznámil finanční ztráty. Nezávislá právnická firma došla k závěru, že prodej nesouvisel přímo se ztrátou, ale že by se investoři měli mít na pozoru.
Skandál byl rozuzlen v březnu roku 2003, když americká Komise pro burzu a cenné papíry oznámila, že firma HealthSouth své zisky nafoukla o 1,4 miliard dolarů. Informace se dostala na povrch díky finančnímu řediteli firmy Williamu Owensovi, který nahrál Scrushyho, když spolu probírali podvod. Cena akcií firmy spadla ze 20 dolarů na 45 centů za jeden jediný den.
Zdaleka nejšílenější ale na tomto příběhu je to, že byl generální ředitel Scrushy zproštěn viny u 36 obvinění z podvodu. Později byl usvědčen pouze z podplácení. Zjevně mu pomohlo to, že sponzoroval mnoho mocných lidí. Nakonec si zajistil místo v regulační radě nemocnice. No... ne každá pohádka zkrátka končí tím, že je zlo potrestáno.
Bernard Madoff (2008)
Že rodinný byznys neskončí vždy dobře, dokazuje případ Bernarda Madoffa. Bernard Madoff býval předsedou představenstva firmy Nasdaq a zakladatel firmy Bernard L. Madoff Investment Securities. Madoffa udali jeho dva vlastní synové a 11. prosince 2008 byl zatčen za údajné používání Ponziho schématu.
70letý muž dlouhou dobu skrýval ztráty svého hedgeového fondu díky tomu, že platil investorům penězi, které získal od jiných. Fond tvrdil, že měl každý rok 11% zhodnocení 15 let v řadě, ale ve skutečnosti nemohlo být nic dále od pravdy. Madoffův podvodný systém obral investory asi o 50 miliard dolarů.