Podle údajů statistického úřadu EU (Eurostat) v ČR dosud dominuje vlastnické bydlení s podílem 78 % a na nájemní bydlení připadá pouhých 22 %. Přitom v sousedních vyspělých evropských zemích (Německo, Rakousko) je podíl nájemního bydlení zhruba dvojnásobný. Očekává se však, že zájem o nájemní bydlení v ČR v letošním roce významně poroste a bude tak následovat současné trendy v sousedních zemích, komentuje Peter Noack – CEO společnosti Zeitgeist Asset Management. Zeitgeist se zabývá developerskou činností a správou nemovitostí pro soukromé a institucionální investory v České republice, v Německu, Polsku a v Maďarsku. V Praze nyní plánuje vytvořit portfolio 500 nájemních bytů v různých lokalitách a standardech. Zároveň přináší do Prahy nový standard studentského bydlení v moderně zrekonstruovaných budovách a po úspěchu v České republice již připravuje stejný model v Polsku, konkrétně ve Varšavě.
Čím dražší byty, tím vyšší zájem o nájemní bydlení
Jakkoli je bydlení „ve vlastním“ velmi populární a podtrhuje společenské postavení majitele, mnoho Čechů se ho v příštích letech bude muset vzdát. Na vině je mnoho faktorů. „Výrazné a pokračující zvyšování cen bytů v největších tuzemských městech, pokračující růst úrokových sazeb, zpřísnění podmínek pro poskytování hypoték ze strany ČNB i očekávané zpomalování růstu mezd – to vše vyvolá vysokou poptávku po nájemním bydlení. Zvláště v Praze skýtá tento segment realitního trhu obrovský potenciál. Ceny nových bytů v hlavním městě totiž v řadě případů překročily magickou hranici 100 000 Kč za metr čtvereční, a tak bude právě nájemní bydlení nejvyhledávanější alternativou k pořízení vlastního bytu. Vezměme jen v úvahu, že na byt v Praze o nejvyhledávanější velikosti 2+kk a ploše zhruba 60 m2 si zájemce dnes už musí připravit téměř 17 čistých ročních průměrných platů,“ uvádí Peter Noack. Podle studie Property Index poradenské společnosti Deloitte z roku 2018, která analyzovala rezidenční trhy ve 12 evropských státech, Češi šetří na nové bydlení nejdéle z porovnávaných zemí – déle než např. obyvatelé Velké Británie, Francie či Německa.