Věřím v to, že každý má svůj život ve vlastních rukou. Že jaký si ho udělá, takový ho bude mít. Zároveň ale vím, že se to lehce řekne, ale hůře vykoná. Překonat tlak okolí a svých vlastních zvyků není žádná hračka. Každý, kdo to dokáže, je vlastně hrdina. A tak by to měli vnímat všichni, kdo budují týmy. Jejich posláním, stejně jako mým, je probouzet hrdinu v jedincích, kteří cítí, že chtějí změnit svůj život. Pomozme jim pochopit jejich vnitřní potenciál a nasměrovat je tím správným směrem, tedy k jejich cílům, snům.“
„Moje cesta ke koučování byla dlouhá. Mám za sebou třináct let zkušeností z vlastního podnikání a deset let ve vrcholných pozicích v nadnárodních společnostech i rodinných firmách. Pak se přihlásila touha po změně. Čím dál víc mě naplňovalo pracovat s lidmi a pomáhat jim růst. Proto mě přitáhlo právě koučování. Nejčastější téma, s nímž se setkávám při koučování ve firmách, zní: Jak vést lidi a budovat efektivní týmy. Při hlubší konverzaci docházíme ke skutečnému pojmenování klíčových oblastí:
· motivování
· efektivní využívání času
· budování vztahů ve firmě
· posilování zodpovědnosti a loajality u zaměstnanců
· delegování a kontrola
· nalezení silných stránek a talentů u zaměstnanců
· zlepšení spolupráce mezi jednotlivými odděleními
· komunikace mezi vedením x zaměstnanci x zákazníky
Manažer nebo lídr?
Je obrovský rozdíl, z jakého pohledu se na tyto oblasti díváme. Můžeme zvolit pohled manažera, nebo lídra. V čem ten rozdíl spočívá? Jedním z poznávacích znamení ryzího manažera je, že mluví. Mluví často a rád. Mluví jako první i poslední. Někdy působí až dominantním dojmem. Hlavním nástrojem vedení jsou pro něj manažerské dovednosti, efektivní řízení času, dobrá organizace práce a systematičnost. Zaměřuje se na proces, jak dosáhnout výsledků. Jeho věrným asistentem je dodržování řádu a hierarchie ve firmě. Snaží se víc řídit a plánovat. O všem, i o problémech a jejich řešení, často rozhoduje sám, čímž posiluje své postavení v organizaci. Ke své spokojenosti potřebuje dosahovat cílů, a to pokud možno co nejdříve a trvale. Je to pro něj nezbytný stimul. Při řízení se opírá o své postavení a prosazuje se pravomocemi. K druhým se chová podle jejich funkce, jedná nepřímo, je málo emočně zapojen, a proto je vnímán jako odtažitý a manipulující. Často se bojí konkurence a je jedno, jestli hrozí od podřízeného, nebo kolegy na stejné úrovni.
Přístup odlišný v mnoha směrech má lídr. Jako první slova k jeho stylu řízení (nebo spíše vedení) mě napadají zodpovědnost, podpora, důvěra, spolupráce, naslouchání, pozitivní přístup, odvaha, sebevědomí a emoční inteligence.
Lídr objevuje v lidech potenciál, o němž mnohdy ani oni sami nevědí, že ho mají. Odemyká jejich silné stránky, ale třeba také vzorce chování, díky nimž si tito lidé sami stojí v cestě ke štěstí. Vede zaměstnance jako své partnery a vede je k samostatnosti a odpovědnosti. Proto pomáhá přetvářet zažité pracovní postupy a ujasnit, čeho a jak mají jeho lidé společně s ním dosáhnout. Společně, to je klíčové slovo. Jasná společná vize a motivace naplňovat tuto vizi je totiž základním kamenem spolupráce. Lídr vychovává a rozvíjí talenty. Snaží se o inspirování druhých svým slovem i osobním příkladem. A jedním z důležitých způsobů, jak dokáže lidi rozvíjet a vést, je schopnost lídra delegovat na ně značnou část svých pravomocí. A to je přesný opak oproti manažerovi. John Adair, jedna z největších britských autorit v oblasti leadershipu, krásně vystihl rozdíl takto: „Můžete být jmenováni manažerem, ale nestanete se lídrem, dokud Vaše osobnost, charakter, znalosti a dovednosti při plnění úkolů nejsou uznány ostatními.“ A k tomu lídr využívá tří svých předností:
· Promítá nápady do představ, aby lidi nadchl.
· Vytváří spíše dlouhodobé vize, určuje směr organizace.
· Nebojí se vyhledávat rizika a nebezpečí, zejména tam, kde je šance dosáhnout velkých zisků.
Nechápejme to ale tak, že manažer je sprosté slovo a lídr skoro bůh. V realitě života se málokdy setkáme s ryzím manažerem či ryzím lídrem. Většinou jsou v člověku částečně zastoupeny oba směry řízení. Někdy si situace ve firmě nebo na trhu žádá příklon k jednomu druhu řízení a dočasné úmyslné opuštění zaběhlého přístupu. Proto, když mám při koučování možnost sejít se s majitelem či topmanažerem firmy, snažím se rozpoznat, jakému druhu řízení dává přednost. Většinou se obklopuje podobnými lidmi a vyžaduje stejný druh řízení. A jak se vnímáte vy? Víc jako manažer, či lídr?
Marcel Fáber, ACC
Publikováno v Business Leaders 5/2018