Investovat aktivně, nebo pasivně? Proč se pasivní investiční přístup těší obrovské popularitě

Základy aktivního investičního přístupu

Aktivní investování, jak už naznačuje jeho název, je charakteristické přístupem, ve kterém hraje konkrétní osoba roli aktivního správce portfolia. Myšleným správcem můžete být vy sami, pokud jste individuálním investorem, případně správce aktivně řízeného podílového fondu. Cílem aktivního řízení investic je překonání průměrných výnosů akciového trhu s maximálním využitím krátkodobých cenových výkyvů.

Aktivní přístup spočívám v mnohem hlubší analýze finančních trhů, klade tak mnohem větší význam na odbornost. Jedná se zkrátka o vybírání konkrétních akcií, dluhopisů a jiných aktiv (článek se věnuje především akciovým investicím, ačkoliv principy jsou aplikovatelné i na další trhy), které v očích aktivního investora mají potenciál překonat výnosy celého trhu. Ambiciózní myšlenka, která zní poměrně triviálně. Provedení v praxi? Kdybychom vyjmenovali úspěšné portfolio manažery či investory, kterým se daří opakovaně překonávat výnosy trhu, pravděpodobně bychom si vystačili s jednociferným číslem. Pravdou je, že 95 procent investorů toho schopno není.

Pouze 5 procent aktivních investorů dokáže dlouhodobě překonávat výnosy celého trhu

Portfolio manažer obvykle dohlíží na tým analytiků, kteří nepřetržitě kvantitativně a kvalitativně analyzují trh a následně se snaží odhadnout budoucí pohyby vybraných aktiv. Aktivní investování je tak mnohem závislejší na správném časování vstupů do trhu, který se často chová jako nevyzpytatelný schizofrenik.

Svěřili byste své peníze do rukou bláznovi? Pravděpodobně nikoliv. Pokud hledáte rozumnější cestu ke zhodnocení vašich peněz, popřemýšlejte o pasivní investici.

Pasivní investování – běh na dlouhou trať

Největším rizikem investování na akciových trzích je jejich volatilita. S investičním horizontem od 5 let dále však toto riziko podstatně klesá. Přesahují-li vaše investiční cíle 10 let, je možné považovat akciové investice za formu „spoření“, ačkoliv by prodejci spořících produktů nesouhlasili. Takto dlouhý investiční horizont minimalizuje riziko trvalé ztráty kapitálu. Ve srovnání historických výnosů jednotlivých tříd aktiv pak akcie vítězí na plné čáře.

Pasivní dlouhodobý investor omezuje množství nákupů a prodejů v rámci svého portfolia, což z pasivního přístupu dělá nákladově velmi efektivní způsob investování. Je třeba pouze odolat pokušení a nesnažit se o časování vstupů do akciových trhů.

Nejčastějším příkladem pasivního přístupu je nákup indexového fondu, který svým výkonem „kopíruje“ pohyby jednoho z hlavních indexů, jako je například S&P 500 nebo Dow Jones. Kdykoliv dojde ke změně ve složení těchto indexů, fondy, které je sledují, automaticky změní své podíly prodejem akcií, které tyto indexy opouští, a naopak nakupují akcie, jež se součástí indexu stávají.

Nejúspěšnější pasivní investoři téměř nesledují cenu akcií, ignorují krátkodobé propady a dokonce i velmi výrazné korekce.

To je také jeden z důvodů proč v amerických společnostech tak slaví, když se stanou dostatečně velkými, aby byly zahrnuty do jednoho z hlavních indexů – v tu chvíli se rovněž stanou podílem v mnoha z tisíců indexových fondů, což s sebou přináší masivní přísun kapitálu.

Pokud vlastníte malé podíly v tisících různých společnostech, dosáhnete investičních zisků poměrně jednoduše. Svou pasivní investicí se budete podílet na rostoucích ziscích celého stoupajícího akciového trhu.

Nejúspěšnější pasivní investoři se pak téměř nekoukají na cenu akcií, ignorují krátkodobé propady a dokonce i velmi výrazné korekce.

Klíčové výhody pasivního investování

• Velmi nízké poplatky – na rozdíl od aktivního přístupu nikdo akcie nevybírá, proto je poplatek za správu pasivní investice mnohem menší.
• Transparentnost – vždy je očividné, jaká aktiva jsou indexovým fondem držena.
• Daňová úspora – držíte-li aktivum alespoň 3 roky, splnili jste tzv. časový test a váš výnos z kapitálových trhů pak je osvobozen od daně z příjmu.
• Minimalizace psychologického efektu – aktivní investoři často vidí investiční příležitost za každým rohem a výkonnost jejich portfolia na toto chování doplácí. Rovněž mají sklony propadat spekulativnímu chování, když se trh rozhodne jít neočekávaným směrem.

Samozřejmě že hlasy aktivních investorů hovoří i o nevýhodách pasivního přístupu. Nejčastěji je skloňováno omezení vaší investice na konkrétní index nebo předem určený soubor investic. Další výtka se týká nízkých výnosů. Už ze své podstaty nemohou pasivní investiční fondy nikdy porazit trh. Pokud si však vyberete jeden z nízkonákladových indexových fondů, jejichž náklady se pohybují v desetinách procent ročně, přijdete o minimum výnosů.

Například fond Vanguard S&P 500 ETF, kopírující výkonnost indexu sdružujícího 500 největších amerických společností, zaznamenal od svého vzniku v září 2010 zhodnocení vložených prostředků o více než 160 procent. O podobné výkonnosti se může většině aktivních investorů nechat jenom zdát.

A jak to vypadá s poměrem aktivně a pasivně spravovaných investic v současnosti? Pojďme se podívat na nejrozvinutější americký akciový trh.

Objem pasivně a aktivně spravovaných investic 2009 - 2018

Jak můžete vidět na grafu, obliba pasivního investování v posledních letech razantně roste, v současnosti už je poměr mezi pasivními a aktivními investicemi dokonce vyrovnaný. Čím dál větší část podílů ve veřejně obchodovaných firmách drží pasivně řízené indexové fondy, které ani zdaleka neplní klasické povinnosti akcionářů.

Jakým směrem myslíte, že bude pokračovat tento vývoj v následujících letech? Budou mít rostoucí podíly pasivních fondu ve firmách negativní vliv na jejich řízení?

#investice #investovani #knowhow #akcie #investicnistrategie