První fakturu vystavil na 100 korun, dnes realizuje energetické projekty, které zlepší svět

Ivo Skřenek vás na první pohled zaujme svým upřímným a pokorným vystupováním, což je ve světě investic a energetiky tak trochu unikát. Jak ale sám říká, uvědomuje si svou zodpovědnost nejen ke své rodině a zaměstnancům, ale i k dalším generacím, pro které tu chce zanechat svět v lepším stavu, než je dnes.

Snil jste už jako malý o tom, že budete jednou podnikatelem, navíc v energetice?
To vůbec. (smích) Jako mladý jsem dělal kanoistiku a tak jsem přirozeně tíhnul ke sportu. Možná jsem i jeden čas někde v koutku duše doufal, že bych se mohl dostat na olympiádu. Kromě toho jsem měl ty klasické sny o tom, že bych mohl být kosmonautem, nebo třeba automechanikem.

Jak se tedy přihodilo, že jste se stal podnikatelem?
Tak trochu náhodou. (smích) Na začátku devadesátých let jsem pracoval v divadle, a jelikož na celém trhu se po revoluci měnil ekonomický model, došlo i na kulturu. V jednu chvíli jsem tak od divadla dostal výpověď, a zároveň nabídku, abych se stal jejich externím dodavatelem, který jim bude fakturovat.

Bral jste to jako příležitost?
To ne. Já už měl tenkrát doma ženu a dítě, a tím pádem velkou zodpovědnost vůči rodině. Navíc doba byla divoká a člověk nevěděl, co bude zítra. Dva týdny jsem skoro nespal a přemýšlel, jestli tu nabídku vezmu. Nakonec jsem ale usoudil, že to vezmu a uvidím, jak to půjde.

A šlo to?
Moje první vystavená faktura byla na částku sto korun za nějaké železné doplňky v jednom domě na Václavském náměstí v Praze. Ale potom už zakázky přibývaly a já se tím začal slušně živit; takže to šlo.

Jak se tedy byznysu dařilo v dalších letech?
Když se dnes procházím po centru Prahy, tak spousta věcí a doplňků je stále ještě od mé firmy, jsou to různé výklenky, kovové nápisy na zdech a mnoho dalšího. Ale to už bych samozřejmě nemohl zvládat sám, takže jsem začal nabírat zaměstnance a už ve svých sedmadvaceti letech se začal učit, jak vést lidi.

Můj vzor? Elon Musk

A jak jste to zvládal?
Tady jsem právě využil svých zkušeností ze sportu. Protože když chcete uspět ve sportu, potřebujete perfektně fungující tým. A v byznysu je to stejné, takže já ty zaměstnance bral vždycky jako svou rodinu a podle toho je vedl. Uvědomoval jsem si, že také mají své rodiny, které na ně spoléhají, proto já musím zařídit, aby své rodiny nezklamali. Na začátku jsem z toho byl dost nervózní, ale postupem času jsem si uvědomil, že to je ta jediná a správná cesta a to mi dodalo klid. Zároveň, stejně jako ve sportu, nemůžete mít na všech postech Messiho, tak i v byznysu musíte ke stavbě týmu přistupovat s citem, aby na jednotlivých pozicích byli lidé se správnými předpoklady. A v neposlední řadě musíte samozřejmě umět také předat svou vizi, což jsem naštěstí pochopil relativně brzy.

Měl jste nějaký podnikatelský vzor?
Víte, já jsem jako mladší vždycky tak trochu vzhlížel ke Spojeným státům. A někdy před šestnácti lety jsem se tam poprvé vypravil. A víte co? Byl jsem z toho trochu zklamaný a uvědomil si, že my Češi na tom vlastně nejsme vůbec špatně, že máme podobné nápady, jsme podobně kreativní, dokonce manuálně zručnější. Ale je pravda, že v posledních letech, a je to samozřejmě i díky mému působení v energetice, rád sleduji Elona Muska. Líbí se mi, že je tak inovativní a že boří zavedené hranice. A samozřejmě že chce stejně jako já a moje firma zlepšit život na Zemi.

Každopádně do té doby to byl všechno byznys, který má k energetice poměrně daleko. Jak jste se tedy dostal k tomu současnému “zelenému byznysu”?
Jak firma postupně rostla, rostly také naše účty za energie, a tak jsem nad tím čím dál víc přemýšlel, jak vlastně celá ta oblast energetiky funguje, kolik co stojí a tak dále. A potom jsem v zahraničí objevil projekty solárních panelů a elektráren. To byl rok 2005 a v Česku to ještě nikdo moc neznal. A mě zaujala ta podstata, že slunce si prostě svítí, v podstatě to nic nestojí a může z toho vzniknout energie. Tak jsem si usmyslel, že bych něco takového taky postavil. Ale jak jsem řekl, to bylo ještě pár let před boomem, který tu vypukl, a tak byla cena takového projektu neskutečně vysoká a rentabilita minimální; v podstatě se počítalo s návratností v ideálním případě dvaceti let. Přesto jsem se rozhodl, trochu nadčasově, že do toho půjdu, a tak jsem zastavil dům, půjčil si nemalé peníze a investoval.

Chci, aby na mou práci mohly navázat další generace."

A co tedy říkáte na to, co se tady začalo dít potom?
Dnes už samozřejmě všichni víme, že to nebylo dobré. Pro nás to bylo nešťastné z toho pohledu, že nás ten projekt stál pětkrát víc, než ty, co do toho vstoupili potom, ale přitom výkupní ceny máme stejné. Také mě mrzelo, že se začalo stavět na polích a podobných místech. Já měl představu, že se ty panely budou instalovat na střechách domů a na brownfieldech, kde by to mohlo stát jen dočasně. Takže jsem právě díky tomu začal přemýšlet, která další oblast v energetice by potřebovala inovovat.

A došel jste k projektu odpadářské bioplynové stanice…
Přesně tak. Pokud jste byl někdy na skládce, jistě uznáte, že to je často velmi smutný pohled.

To ano…
A já měl stejný pocit. Tak jsem se o to začal více zajímat a zjistil jsem, že bioodpad (biologicky rozložitelný odpad – zbytky potravy, rostliny, usazeniny v odpadních vodách apod., pozn. redakce) se dá zpracovat tak, aby z toho byl nejen bioplyn, ale také elektřina, teplo a hnojivo. Vy v podstatě Zemi vrátíte věci v takové formě, v jaké z ní vzešly. Vytváříte opravdu čistou energii, která může pomoci tu vypjatou energetickou situaci nejen v Česku řešit. A to mi dávalo smysl.

Jak si člověk takovou bioplynovou stanici postaví?
Není to vůbec jednoduchá záležitost. Trvalo to v podstatě sedm let, než se projekt realizoval. Není to jako solární elektrárna, kterou máte hotovou za tři měsíce. Tady jsou opravdu přísná pravidla a musíte si vyběhat hodně povolení. A samozřejmě i ty náklady jsou někde jinde.

Pokud chcete vyhrát, musíte umět taky prohrát

Takže nehrozí podobný boom jako v oblasti solárních elektráren?
Určitě ne. Je to mnohem složitější obor. Ale i tak pevně věřím, že bychom i v této oblasti mohli být tak trochu průkopníky a ukázat cestu dalším, protože odpadářské bioplynové stanice opravdu dávají smysl a v Česku by našly své uplatnění. A my sami už dnes zase vidíme, jakým směrem by se to dalo vylepšit a kde ušetřit na nákladech. Je to něco podobného, jako dělá Elon Musk, ten také inovuje a stále hledá cesty, jak pomoci lidstvu co nejefektivněji a za co nejnižší ceny. A díky němu to jeho následovníci budou mít zase o kousek jednodušší.

Jaká je tedy Vaše dlouhodobá vize? Kam byste chtěl ten projekt dostat?
Má představa je velmi jednoduchá. Chci vybudovat něco, na co budou moci další generace navázat. Něco, co přispěje k celkovému zlepšení života na Zemi. Máme ve firmě hodně mladých lidí a mým cílem je, aby tito lidé mohli po mně v budoucnu převzít štafetu a dál pracovat na věcech, které budou měnit svět k lepšímu.

Několikrát jste zmínil sport. Jak důležitou roli pro vás v životě a byznysu hraje?
Velmi důležitou. Jak už jsem zmiňoval, snažím se s lidmi ve firmě tvořit jeden sehraný tým, který dokáže velké věci, v našem případě takové, které pomohou zlepšit život na Zemi. I teď, kdy už je mi přes padesát let, se svými kolegy aktivně sportuji. Například závodíme na dračích lodích, kde každý jeden malý pohyb pádlem jednoho člena týmu přispívá k ohromné rychlosti celé lodi. Lidé si při tom uvědomí, jak ve firmě záleží na výkonu každého zaměstnance. Před šesti lety jsme dokonce s naším týmem vyhráli Mistrovství světa v Číně, kde je to doslova národní sport. Bylo to obrovské překvapení a já si díky tomu uvědomil, že když mám kolem sebe všechny ty skvělé mladé lidi, můžeme opravdu měnit svět.

Chcete pravidelné informace ze světa energetického byznysu? Sledujte Ivo Skřenka na Warengo: