Všichni povinně nosíme roušky a pravděpodobně si je jen tak nesundáme. Prymula tvrdí, že budeme roušky nosit ještě měsíce.
„To, že nosíme roušky a je nám to trochu nepříjemné, je jasné. Na druhou stranu je to opatření, které není úplně ekonomicky zatěžující. Chceme uvolnit ekonomiku a pustit lidi do obchodů a služeb za určitých podmínek, takže roušky ještě nějakou dobu nosit budeme.“
Věřte mi, že se na nošení roušek ve třicetistupňových vedrech netěším o nic víc než vy, ale vypadá to, že se na to musíme připravit. A nepohodlnost roušek není jediný problém, který nám budou způsobovat. Zároveň totiž zakrytím poloviny obličeje ztratíme velkou vyjadřovací zbraň.
Základní školy vezmou od 25. května zpátky děti z prvního stupně a když zrovna nebudou sedět po jednom v lavici, ale budou pracovat ve skupině nebo se k nim bude učitel chtít přiblížit, aby jim něco vysvětlil, budou roušky nosit. Můj osobní odhad je, že to komunikaci a přenos informací – zvlášť u malých dětí – zkomplikuje.
Když máme totiž omezenou mimiku na minimum, není pro nás snadné rychle odhadnout, co si člověk, se kterým mluvíme, myslí nebo jak se cítí. Problém to nebude jen ve školách, ale i na pracovištích. Úsměv byl doteď znak toho, že je šéf s výkony zaměstnance spokojen, ale když mu nevidí na ústa a šéf nic neříká, může jen hádat.
Na CNBC Make It jsem našla zajímavý článek, ve kterém agent FBI v důchodu Joe Navarro, který strávil pozorováním řeči těla ostatních více než 45 let a na toto téma napsal několik knih, odpovídá na jednu otázku:
„Jak můžeme lépe číst řeč těla teď, když nosíme roušky?“
Část odpovědi už je vyřčena spolu s otázkou. Velkou váhu při pozorování lidí často přikládáme obličejům a mimice, ale měli bychom dávat pozor na pohyb celého těla člověka. Řeč těla je přímý odraz psychického rozpoložení lidí. Tady jsou tipy od bývalého agenta FBI na to, jak ji číst přesně, rychle a efektivně a to i s rouškou. Pokud chcete lidem lépe porozumět, dejte pozor na následujících pět věcí.
1. Dívání se úkosem
Co to může znamenat?
- „Tohle se mi nelíbí.“
- „Něco na tom je podezřelé.“
- „Nesouhlasím s tím, co říkáš.“
Oči přivíráme, když se snažíme soustředit nebo zaostřit na něco v dálce a to platí i když se nesnažíme rozklíčovat něco vizuálního, ale faktického. Když k přivřeným očím přibude například mračení se, s největší pravděpodobností to podle bývalého agenta FBI bude znak nesouhlasu nebo zmatení.
2. Dotýkání se krku
Co to může znamenat?
- „Tohle mi nejde, nevedu si dobře.“
- „To, co říkáš, mě stresuje.“
- „Tato situace mě znepokojuje.“
Když se někdo dotýká svého krku, může to znamenat, že se cítí vystresovaný nebo nejistý. Krk je zranitelné místo a když si ho přikryjeme rukou, máme pocit větší ochrany. Pokud si všimnete, že si někdo z vašeho okolí podezřele sahá na krk, zkuste s ním komunikovat s větší empatií a s klidem.
3. Drbání se na hrudníku
Co to může znamenat?
- „Necítím se moc sebevědomě.“
- „Něco mě trápí.“
- „Mám velké obavy.“
Drbání hrudníku je dalším ze znaků stresu a úzkosti. Když si někdo hladí nebo drbe hrudník, může to indikovat starosti nebo diskomfort.
4. Zdvižená obočí
Co to může znamenat?
- „Rád tě vidím!“
- „Jsem příjemně překvapen.“
- „To je opravdu zajímavé.“
Pokud vás někdo pozdraví se zdvižením obočí, většinou to znamená, že vás opravdu rád vidí. Tento projev se často vyskytuje také, když nás někdo překvapí nebo když se dozvídáme něco opravdu zajímavého, říká Navarro.
5. Předkloněná hlava
- „Tohle mě zajímá.“
- „Jsem tu a poslouchám.“
- „Souhlasím s tím, co říkáš.“
Pohyb hlavy může podle bývalého agenta FBI o jejím majiteli mnoho napovědět. Schválně si při příštím video-meetingem s kolegy dejte pozor na to, kdo má hlavu opřenou o opěradlo židle a nedejbože mírně zakloněnou a kdo se naopak předklání k obrazovce.
Jemné naklonění hlavy dopředu značí pozornost a přítomnost. Když se zkombinuje s příležitostným zakýváním, je to znak toho, že to, co říkáte, říkáte dobře.
