9 minut čtení

Tajuplná historie osobního rozvoje aneb vznik multimiliardového oboru

Počátky osobního rozvoje se datují až do starověkého Egypta, kdy vznikla věda s názvem "Sebayt" - "Učení". Z těchto starodávných kořenů se nakonec během tisíců let vyvinulo odvětví nazvané svépomoc, dnes po celém světě známé jako osobní rozvoj. Celému západnímu světu pak téma osobního rozvoje přinesl muž jménem James Allen.

Starodávný odkaz

Staroegyptské učení Sebayt – sebájat vzniklo podle historických záznamů přibližně 2800 let př. n. l. Za nejzásadnější dílo sebajátu jsou považovány instrukční dopisy vezíra Ptahhotepa, kterými chtěl otec svého syna naučit životní moudrosti.

Ptahhotepovy lekce obsahují rady jako např.: naslouchej všem lidem, znalost lidí není nikdy dostatečná; chamtivost je kořenem zla a lidské zkázy; ustoupení z konfliktu není zbabělost; spravedlnost musí být bezmezně prosazována a nakonec převáží v boží příkaz apod. V podstatě obhajují dokonale morální život a sebekontrolu.

Tyto téměř 5 tisíc let staré spisy, které byly psány starou egyptštinou na papyrus, byly původně nazvány „The Maxims of Ptah-hotep“ (česky Naučení nebo Kniha moudrých rad do života) a pravděpodobně se staly jednou z prvních knih Egypta a jednou z prvních knih na světě vůbec. Někteří historici a učitelé věří, že toto proslulé dílo je první knihou na světě. Rozhodně se jedná o nejstarší v úplnosti dochované dílo. V současnosti je umístěno v Národní knihovně v Paříži.

Samotný vezír Ptahhotep žil v době vlády faraona Džedkarea Isesiho, který byl předposledním králem 5. dynastie v Egyptě – pravděpodobně kolem roku 2350 př. n. l. Ptahhotep byl díky své moudrosti a vznešenosti považován za jakýsi vzor, prototyp perfektního mudrce a úředníka. Své dokonalé rady aplikoval sám na sebe a díky nim se dožil na tu dobu neuvěřitelných 110 let. Tento věk byl Egypťany považován za ideální.

Toto starodávné učení prošlo od té dávné doby až do současnosti opravdovým pokrokem. Již v 19. století na staroegyptské učení pomalu navázali George Combe nebo Ralph Waldo Emerson. Jejich knihy však stále ještě nebyly brány za opravdový průlom, který způsobí revoluci na trhu s motivační literaturou. Vůbec samotný název svépomocná literatura tehdy ještě neexistoval. Knihy byly společností přijímány spíše jako určité filozofické eseje.

Vznik moderního osobního rozvoje

Vše se změnilo až v roce 1903, kdy byla vydána drobná kniha s názvem As a Man Thinketh (Jak člověk smýšlí), která se stala opravdovým bestsellerem. Autorem knihy byl britský filozof James Allen (1864 – 1912), který tuto příručku o životní moudrosti vydal jako své třetí dílo. Díky neočekávanému ohlasu se tak James Allen stal průkopníkem moderního svépomocného žánru a je právem označován za jednoho z tzv. otců osobního rozvoje.

Allen nikdy nebyl jen oportunistickým autorem. Jeho díla byla vždy sepsána na základě osobních prožitků a zkušeností, právě proto se nejspíš těšil takové pozornosti. Jak po jeho smrti prohlásila Allenova žena: „Nikdy nebyl jen teoretikem, psal s posláním, když chtěl něco předat. V jeho zprávách jsou jeho osobní prožitky.“

James Allen, zakladatel moderního osobního rozvoje

Tvrdý život jako předzvěst úspěchu

Slova jeho ženy Lily jsou více než pravdivá, James Allen totiž pocházel z ekonomicky a společensky těžkých podmínek. V tehdejší Anglii vládla všudypřítomná chudoba a nevzdělanost, což byla kombinace, která průměrnému občanovi zaručovala poměrně krátký a nuzný život.

Jamesova matka byla navíc negramotná a jeho otec nejen že přišel o práci v továrně, ale při snaze emigrovat do Spojených států byl zabit při loupežném přepadení. James tak musel ukončit studia a začít pracovat, aby uživil svou matku a mladšího bratra. Jak se mu tedy podařilo z těchto těžkých podmínek dostat a stát se celosvětově známým autorem, jehož knihy dodávaly a stále ještě dodávají motivaci milionům lidí?

Mladý James postupně vystřídal mnoho zaměstnání, zkoušel to jako tovární dělník, řidič nákladního vozu či dokonce jako osobní bankéř. A stejně jako měnil zaměstnání, měnil i místo bydliště, z rodného Leicesteru se nejdříve přesunul do Londýna, aby následně zakotvil ve Walesu, kde potkal svou budoucí ženu, Lily Louisu Oram.

James si už jako mladý vysnil, že by chtěl pracovat jako novinář, ale dlouho se mu nedařilo takové místo získat, proto byl nucen neustále měnit zaměstnání i bydliště, aby se přes nové kontakty k této možnosti dopracoval. Díky vytrvalosti se mu to nakonec podařilo, když v roce 1898 dostal šanci psát pro plátek The Herald of the Golden Age. A právě zde nastal Allenův přerod v průkopníka literatury zabývající se osobním rozvojem.

V roce 1901 sepsal svou první knihu knihu From Poverty to Power a o rok později zkusil zaplnit trh vydáváním vlastní spirituálního magazínu s názvem The light of Reason. Allenova žena Lily tento název po jeho smrti změnila na Epoch.

Rok 1903 pak přinesl mladým manželům tolik vytoužené štěstí, když se James rozhodl publikovat již zmíněnou knihu Jak člověk smýšlí. Kniha se okamžitě po vydání stala světovým bestsellerem a James spolu s Lily zažili opravdový příval prosperity. Díky výdělkům z knihy si James konečně mohl dovolit skončit s prací a začít se naplno věnovat psaní knih.

James Allen se snažil až do své brzké smrti psát jednu knihu ročně. Když tedy roku 1912 zemřel, zůstalo po něm 19 inspirativních děl. Jeho největším dílem však doposud zůstává ani ne stostránkové dílo Jak člověk smýšlí.

Jsme produkty svých myšlenek

James Allen svoji publikaci poeticky popsal jako knihu, která vám pomůže pomoci sami sobě. Doporučoval ji lidem nosit v kapse, aby byla jejich důvěrným rádcem a společníkem na cestách světem i životem. Jako kapesního společníka ji označil právě kvůli své skladné podobě – první edice byla totiž záměrně vydána nakladatelstvím The Savoy Publishing Company opravdu ve velikosti, aby se perfektně vešla do zadní kapsy kalhot.

Majitelé nakladatelství Savoy byli knihou doslova fascinováni a věřili, že principy a myšlenky v ní obsažené budou v těchto depresivních časech téměř „novodobou Biblí“. Očekávali enormní prodejní úspěch, a proto se rozhodli knihu vydat v luxusním koženém přebalu se zlatě vyraženým názvem. Ve svých odvážných odhadech se nemýlili a právě i jejich víra pomohla obrovským prodejům.

„Jak člověk ve svém srdci smýšlí, budiž se takovým stane.“

James Allen

Filozof Allen věřil, že člověk je tvůrcem a jakýmsi tesařem svého osudu, a to skrze své každodenní smýšlení. Osoba v životě roste nebo upadá přesně podle toho, jaké myšlenky si zaseje do mozku. Stane se přesným produktem svých myšlenek – těch dobrých i těch špatných.

Prostředí člověka, ve kterém se nachází, je jasným úkazem toho, jaké byly jeho minulé myšlenky a činy. Budoucí okolnosti budou formovány současnými vášněmi a touhami, následujícími myšlenkami, a v neposlední řadě akcí, kterou se rozhodne vykonat a směrem, kterým půjde.

Zákon akce říkající „jak zaseješ, tak i sklidíš“ je tak vlastně totožnou myšlenkou, a to pokud jde o naše myšlení – jsme tedy přesně tím, na co myslíme.

Kniha moudrosti

Samotná kniha Jak člověk smýšlí je více než moudrá, je dokonale praktická, pro někoho možná až poetická. Allen byl mj. kvalitní básník, a to se tak logicky otisklo do celkového vyznění a stylu knihy. Celkové poselství knihy je jakýmsi vysokým učením o lidské povaze, povaze tvořené skrze víru, lásku, osud a duševní klid. Kniha je moudrá, mírně filozofická, ale zároveň naprosto jasná.

„Držte pevně své ruce na kormidlu svých myšlenek. Sebeovládání je silou, správná myšlenka je mistrovství. Klid je ohromná moc.“

James Allen

Allen toto své stěžejní dílo poskládal do sedmi stručných, ale o to podstatnějších částí – Myšlení a charakter, Efekt myšlenek na okolnosti, Efekt myšlenek na zdravé tělo, Myšlení a cíl, Myšlenkový faktor v dosahování cílů, Vize a ideály, a také Vyrovnané myšlení. V podstatě by se dalo říci, že tato myšlenka je určitým základem zákonu přitažlivosti.

Pohled na současný trh

Dnes se už kromě knih s duševní a charakterovou tématikou považují za určité rozvojové učení i publikace na téma lepšího zdraví, snižování váhy, návyky pro dosažení lepší organizace života, ovlivňování druhých, získávání přátel, meditaci, nakládání s financemi apod. Určitou motivační literaturou jsou i osobní příběhy lidí, kteří prošli nějakou formou utrpení – šikana, znásilnění, deprese, hranice smrti atd.

Všechny tyto knihy si lidé žádají a vydavatelé tisknou jednu za druhou. Velká část z nich trhá rekordy takovým způsobem, že se v žebříčcích popularity staví hned za Bibli, světově nejprodávanější publikaci vůbec. Komercionalizace osobního rozvoje tak vytáhla na světlo zapomenuté svazky jako antické veledílo Hovory k sobě, Umění války či nejstarší klasický čínský text I-ťing.

Současný žánr osobního rozvoje je však rozdělen na dva tábory – první tvrdí, že celý osobní rozvoj a svépomocná literatura je obyčejný podvod těžící z lidského utrpení, druhý tábor opětovně říká, že jde čistě o pomocnou literaturu, která motivuje druhé k činům, dopomáhá lidem k nalezení klidu a vybudování lepšího já. Říkají, že díky tomuto žánru dokáží být sami sobě psychologem a rádcem.

Čísla zisků z žánru osobního rozvoje hovoří jasně, jen v samotných Spojených státech vygeneruje obor osobního rozvoje obrat přesahující 10 miliard dolarů. A pokud bychom sečetli částky celosvětově, budeme možná až nevěřícně kroutit hlavou. Například takový Tony Robbins, v současnosti nejpopulárnější autor knih a guru úspěchu, vyinkasuje každoročně za své knihy a světové semináře přes 80 milionů dolarů. A další autoři jako Robert Kiyosaki či Rhonda Byrne jsou na tom velmi podobně.