Warengo Digest #kryptomeny #blockchain #leadershipvkrizi #skolenimzkrize

Ani se nesnažte, nesahat si na obličej je nadlidský úkol, potvrzují psychologové

Vlády většiny států světa mezi bezpečnostními opatřeními proti pandemii vypustily i cennou radu – nesahejte si na ústa, nos a oči. Jenže každý, kdo to někdy zkusil už tuší, že některé věci jsou silnější než my. Psychologové nás v tom teď podpořili.

„Vyzýváme občany, aby si po dobu pandemie nesahali na obličej, ústa a nos.“

No jo, ono se to lehko řekne, ale začnete-li se na tenhle problém soustředit, uvědomíte si, že se o dvě minuty později jednou rukou dloubete v oku a druhou si něco vybíráte ze zubů. Dá se s tím vůbec něco dělat? Určitě ano, malým dětem třeba rodiče dříve namáčeli prsty do pepře nebo chilli, aby se nedloubaly v nose. Můžete taky zvolit latexové rukavice, které vás od osahávání se přirozeně odradí samy. Proč je to ale pro nás vlastně takový problém?

Nebojte se, nejsme v tom sami. Vědci tenhle fenomén sledovali u skupiny pokusných obětí a zjistili, že průměrně si saháme na obličej zhruba 23x do hodiny. Takže při současné situaci, kdy oční bulvy a sliznice nosu nebo úst skýtají výborné zázemí pro infekci COVID-19, máme trochu problém

Základem je pochopitelně pravidelné mytí rukou, tím alespoň snížíte riziko, že vaše nenechavé prsty budou choroboplodné. Může nám ale věda, odborníci nebo kdokoli se silnější vůli, než jakou disponujeme my, s tímto problémem pomoci?

Věda

Naší první zastávkou v cestě za bezdotykovým životem bude věda. Kevin Chapman, psycholog a zakladatel the Kentucky Center for Anxiety and Related Disorders v rozhovoru pro CNBC vysvětluje:

„Pro naši utkvělou potřebu doteku existuje hned několik důvodů. Zaprvé, některé z našich reakcí jsou zautomatizované a neurovědecky objasněné – automaticky se například podrbeme, jakmile nás něco svědí, na obličeji nebo jinde, nad tím prostě nepřemýšlíme. 

Svědění vnímáme podobnými receptory jako bolest, vjem je tedy natolik výrazný, že se jeho zdroj snažíme podvědomě odstranit. Poškrábání se je bez debat naprosto skvělý pocit, souvisí to s tím, že chvilkově odstraníme stresor, který nám způsobuje diskomfort.“ 

Dotýkání se obličeje může být i obyčejným obyčejem.

Mezi hluboce zakořeněné zvyky patří okusování nehtů, dloubání se v nose a prolamování kloubů. Jakmile nějakou z těchto volnočasových aktivit pravidelně opakujeme, určitá část našeho mozku zvaná bazální ganglia přebírá velení. V tu chvíli je již proces natolik zautomatizovaný, že se stane téměř instinktivním a mozek nad ním ztrácí kontrolu a ani ho neregistruje. 

Své o tom ví i premiér Babiš, který takto otáčí stránky podkladů z nichž předčítá bezpečnostní opatření proti koronaviru

Psychologie

Oboru, který zkoumá opakující se vzory chování a naše softwarové nastavení k nim, jsme se již částečně věnovali v předchozím bodě. Ale – mají pro nás experti svého oboru nějaké ryze psychologické opodstatnění? Mají, odborníci mají totiž odpovědi na vše. Kromě potřeby drbání/škrábání/rýpání se v obličeji a jeho čištění našli psychologové v tomto chování i jisté sebe-uklidňující techniky. 

Chapman se znovu dostává ke slovu: „V určitém smyslu nám dotýkání se obličeje pomáhá regulovat emoce, dokonce lze z těchto dotyků i odpozorovat, jak se člověk v daný moment cítí. Některými gesty záměrně komunikujeme ostatním lidem určité stránky své osobnosti.“

Sebe-doteky vnímáme jako nonverbální součást komunikace, skrze ně sdělujeme své pocity a emoce. Například: Když se cítíme nervózně nebo trapně, často si zakrýváme rukou části obličeje. Paradoxně podobným způsobem i upoutáváme pozornost při flirtu.

„V podstatě lze říci, že tyto složky chování jsou natolik hluboce zakořeněné v naší osobnosti a representují tak velkou škálu komunikačních signálů, že jsou pro člověka zásadní,“ zakončuje Chapman.

(Krátký sestřih, ve kterém představitelé států a zdravotnických organizací těžce selhávají v dodržování vlastních pravidel.)

Odvykací kůra

Přesto všechno údajně existují strategie, kterými bychom mohli tohle patologické chování minimalizovat nebo snad úplně odstranit. 

1. Vytrénujte se

K odstranění nevhodných zvyků nebo implementování nových pomáhá, pokud si dovolíme určitou míru benevolence. Namísto strohého: „Matěji, přestaň si proboha sahat na obličej.“ Můžeme zkusit nějakou mírnější variantu, jako: „Odteď si budu více všímat, kdy a za jakých okolností si na obličej sahám.“ Chcete-li zajít ještě dál, nastavte si na mobilu upomínku, která vám každých pár hodin připomene, že jste absolutně neschopní a opět se dloubete malíčkem v uchu.

„Budete-li se na nevhodné chování soustředit a pravidelně si ho připomínat, váš všemocný mozek vás na něj začne po čase upozorňovat sám. Tím získáte jedinečnou možnost rozmluvit si to a vyjednávat se svým tělem,“ vysvětluje ve velmi volném překladu Chapman. 

2. Odveďte svou pozornost

Nejjednodušší technikou k zaseknutí nevhodného zlozvyku jednou pro vždy je podle Chapmana „technika k odvedení pozornosti.“ V čem to spočívá? Budete se sebou muset jednat jako s dítětem – mějte u sebe nějakou drobnost – minci, antistresový míček, klíče od auta – se kterou si začnete hrát pokaždé, když se cítíte ve stresu nebo máte potřebu něco dělat s rukama. 

Některé studie, zabývající se patologickým repetitivním chováním (porucha trhání vlasů a vousů, rozsškrábávání kůže,) navrhují ještě agresivnější postupy. Jakmile cítíte potřebu chování, které si snažíte odpírat, zatněte ruce v pěst nebo si na ně sedněte.

3. Fyzicky si zablokujte přístup

A jsme zpátky u latexových rukavic. Poslední z Chapmanových rad je totiž prostá. Jestliže selže vše z předchozího, nezbude vám, než si chování, kterému se snažíte bránit, znemožnit. Stejně jako je ženám s dlouhými vlasy doporučováno si je stahovat do drdolu, pokud trpí utkvělou potřebou se jimi vískat, vy si můžete prostě nasadit sluneční brýle, abyste si nemohli sahat do očí. 

Nebo lépe, nasaďte si rukavice, abyste si nemohli sahat vůbec nikam – v současnosti se hodí i návrh nesundávat z obličeje roušku, tak si zamezíte sahání na větší část obličeje.

Mám li celou problematiku shrnout do pár slov, pak musím konstatovat: Je to marné, naše tělo si dělá co chce a buď se pokusíme jej vytrénovat jako psa, nebo si radši svažme ruce za zády. 

A teď se přiznejte, kdo z vás se při čtení článku ani jednou nepodrbal na obličeji, nedloubal se v zubech a nemnul si oči? A to ještě ženy neví jaké peklo je nedrbat se ve vousech!

Máte zájem komentovat, lajkovat nebo přidat svůj vlastní článek? Registrujte se na Warengo teď hned!

#psychologie #sociologie #pruzkum #vyzkum #behaviorismus #neuroveda #rady #koronavirus #COVID19 #Chapman #veda #techniky #strategie #zdravi #prevence 

Warengo vám pomáha uspět ve všech byznysových i životních výzvách

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.
Řadit podle: oblíbenosti nejnovější
  • Používám tužku, kterou "žmoulám" v ruce. Co vy? smile

    1
    • Během psaní článku jsem se sledoval, zhruba patnáctkrát jsem si prohrábl vousy, třikrát si promnul oči, pětkrát si projel vlasy, dvakrát podrbal na nose a jednou v uchu. A při psaní tohohle komentáře jsem se podrbal na spánku.

      Já myslím, že budu muset zvážit to namočení prstů do chilli. smile

      0