Už dávno neplatí, že ženy jsou jen hospodyňkami starajícími se o domácnost. V posledních desítkách let se staly vyhledávanými manažerkami a podnikatelkami, které úspěšně konkurují mužům a co víc, často je překonávají. Proto už dnes nepřekvapí, že ženy podnikatelky často zaujímají významné pozice v žebříčcích prestižních byznysových médií.
A právě na vrcholu jednoho z těchto žebříčků se nachází ani ne padesátiletá Zhou Qunfei. V dubnu loňského roku byla tato podnikatelka z Číny zvolena opětovně nejbohatší ženou planety, a to s majetkem v hodnotě více než 9 miliard dolarů. Úctyhodné na tom je, že se jedná o tzv. self-made podnikatelku, tedy o takovou, která se na vrchol vypracovala zcela od nuly. Její odhodlanost skrze krušné chvíle sama shrnula následující citací:
"Měla jsem jinou mentalitu než ostatní. Chtěla jsem se neustále něco učit, ať už mi za to platili či nikoli. Šla jsem za tím odlišně. Všichni ostatní pocházeli z měst a měli dostatek peněz, ale já peníze neměla. Vše, co jsem tedy chtěla, bylo změnit svůj osud za pomoci svého úsilí.“
Žila v té nejchudší farmářské oblasti, matka ji zemřela v pěti letech, otec oslepl ve válce, často neměla co jíst…je vůbec možné se z takové situace dostat? Zhou Qunfei se to podařilo a nejen to, její fenomenální cesta byla završena pozicí nejbohatší podnikatelky světa. Jaké je tajemství jejího úspěchu?
Bolestivé začátky
Zhou Qunfei se narodila v roce 1970 v chudé čínské provincii Hunan. Jako většina rodin v Číně byla i její rodina de facto na hraně společnosti. V přelidněné Číně bylo a stále je obtížné sehnat jakoukoliv práci, i tu nejhůře placenou. Rozvětvená rodina Zhou Qunfei tak opravdu trpěla.
Matka Zhou zemřela a otec byl oslepený veterán z války. Proto musela maličká Zhou pomáhat na malé farmě s chovem zvěře. Toto sloužilo jako jediný zdroj příjmu.
"Moje matka zemřela, když mi bylo 5 let a otec poté oslepl. Když ještě přišel v továrně o prst, musela jsem se naučit na vlastní pěst, jak se o sebe postarat a prostě přežít. Neustále jsem přemýšlela nad tím, co budu jíst. Na stravu moc peněz nebylo, a tak jsem ani nevěděla, kde si vlastně jídlo obstarám.“
Aby si Qunfei vydělala na školné, přerušila právě vytoužené studium a musela nutně začít pracovat, aby se do školy mohla někdy vrátit. S rodinou strýce se tedy vydala do speciální ekonomické zóny v provincii Guangdong.
"V 16 letech jsem odešla ze školy za prací do továrního města Shenzen, kde jsem pracovala ve výrobně na čočky pro hodinky. Tam jsem dostala poprvé normální výplatu.“
Ani tehdy však Zhou nezpohodlněla a stále se držela své myšlenky na lepší život. Učila se a tvrdě pracovala od rána do večera. Tento přístup se nakonec vyplatil a Zhou byla časem povýšena na manažerskou pozici. Díky lepší výplatě se rozhodla, že si začne šetřit a jakmile naspoří dostatek financí, založí vlastní firmu.
Mladá Zhou Qunfei
jako manažerka v továrně
„Továrna“ na skla
Po 7 letech každodenní dřiny v továrně dospěla k názoru, že už je připravená vlastní firmu založit. Rychle si však rozmyslela svůj celoživotní sen o módní firmě a rozhodla se využít zkušenosti z továrny na čočky pro hodinky.
"Po 7 letech práce jsem měla naspořených 20 tisíc dolarů (Hongkongských dolarů – přibližně 2500 amerických dolarů) a konečně jsem mohla s rodinou založit firmu. Byla to taková dílna, kde jsme pracovali a zároveň spali. Mými zaměstnanci byli členové mojí rodiny, dohromady nás bylo 9. Měla jsem ale konečně svou první společnost.“
Tvrdě dřela jak jen mohla, bez odpočinku, bez víkendů, bez jakéhokoli rozptýlení a zábavy. Neměla žádné obchodní zkušenosti či kontakty, a proto si musela dělat potenciální klienty z lidí ve Žlutých stránkách. Chtěla dodávat ta nejkrásnější skla, a proto každý den společně s rodinou leštila jedno sklo za druhým.
Díky maximálnímu nasazení všech zaměstnanců a hlavně Zhou se firmě podařilo překonat úvodní překážky a stala se stabilizovanou a profitující společností. Po 10 letech od odvážného skoku do podnikání Zhou dokonce zprovoznila výrobní halu, kde zaměstnala více než 1000 lidí. A věci vypadaly ještě lépe, když se v roce 2003 ozvali zástupci Motoroly.
"Motorola si žádala naše skla pro své telefony a já nemohla odmítnout. Jenže sotva se naše spolupráce rozjela, začala jsem si uvědomovat nepříjemnou skutečnost.“
Volný pád
Zhou si krátce po nastartování spolupráce s Motorolou uvědomila, že pokud se něco nezmění, může se z toho pro ni stát noční můra.
"Možnost manipulace a použití firemních peněz byla velmi omezená. Proto jsem neměla obnos na rozšíření výrobny a z toho jsem byla opravdu zoufalá. Měla jsem kontrakt na zboží, ale samotné zboží nebylo. Rozhodla jsem se prodat svůj dům a veškerý majetek, jen abych mohla rozšíření financovat.“
Zhou stále nevěděla, jestli nakonec spolupráce s Motorolou přinese vysněný pokrok a začala být zoufalá. I přes rozprodej veškerého majetku nebyla firma schopna výrobu finančně pokrýt a Zhou se dostávala pod obrovský tlak až se nakonec téměř psychicky sesypala.
"Byla jsem v deliriu, na pokraji sil. Dvakrát jsem musela prodat dům, abych mohla platit také zaměstnancům…Stála jsem na nástupišti stanice Hung Hom a rozhodovala se, jestli skočit pod vlak. Říkala jsem si, že jakmile skočím, všechny trable odejdou.“
Stála na nástupišti a hlavou se jí honilo spoustu myšlenek. Chvilku ty negativní na stav její firmy, chvilku ty pozitivní na její rodinu. Měla však tak silné deprese, že negativní myšlenky její mysl téměř zcela ovládly a dost možná by opravdu ukončila svůj život pod koly vlaku, kdyby jí v poslední chvíli nezavolala její dcera. Vzala to jako znamení, že se nesmí vzdát a vrátila se do firmy. Vrátila se nakonec mnohem silnější a rozhodnější, než kdy dřív.
Díky maximálnímu nasazení nakonec sehnala další finance a kromě toho se na financování domluvila také se samotnou Motorolou. Když pak v následujících letech nastal v Číně ekonomický boom, její firma Lens Technology zažila nebývalý rozmach.
Útok na světový trh
V té době se také na trhu začaly objevovat čím dál lepší telefony a jedním z nich byl futuristický a dnes již legendární Motorola RAZR V3, který doslova uchvátil svět. V nadsázce by se dalo říct, že to byl iPhone své doby. A dokazovala to i čísla, Motorola tohoto telefonu prodala celosvětově přes 100 milionů kusů, což byl v té době neuvěřitelný výsledek.
Z rekordních prodejů se však logicky neradovala jen Motorola. Díky obrovským prodejům se dařilo také výrobci skel těchto telefonů, společnosti Lens Technology. A její stále ještě mladá zakladatelka si tehdy mohla konečně říct, že dosáhla svobody, o které jako malá tolik snila.
A když už jsme zmiňovali ten iPhone, tak i na ten nakonec došlo. Když Steve Jobs tuto revoluční novinku světu v roce 2007 představil, dohodl se Apple na dodávání skel právě se společností Zhou Qunfei.
V současnosti dodává Lens Technology skla snad každému asijskému výrobci smartphonů – od Samsungu až po Huawei. Dokonce i Muskova Tesla Motors používá totožná skla na některých svých futuristických výtvorech.
"Za celý svůj úspěch vděčím vytrvalosti.“
Tento rok je tomu přesně čtvrt století, kdy začínala Zhou Qunfei se svou domácí výrobnou realizovat svůj velký sen. V současnosti je hodnota její firmy odhadována na více než 11 miliard dolarů a její samotná činí přes 9 miliard dolarů. Kromě toho dnes po celé Číně zaměstnává už téměř 100 tisíc lidí, a je dost možné, že se mezi nimi nachází další budoucí miliardářka.
Nakonec je tedy až neuvěřitelné, jakých výšin tato obdivuhodná žena dosáhla. Její dětský sen o práci módní návrhářky sice nevyšel, ale se svými výdělky si tento dávný plán možná ještě zrealizuje. Za toto všechno vděčí své posvátné trojici rysů pro dosažení čehokoliv – skvělé připravenosti, neustálé snaze učit se a odhodlanosti nikdy to nevzdat.
