S právním vědcem z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR Jakubem Drápalem, který se stal v anketě Právník roku Talentem roku 2019, o teorii trestání, ukládání trestů, jejich problémech i o tom, jaké to je se v současné České republice naplno zaměřit na akademickou kariéru.
Jak si na základě vašich výzkumů stojí trestání v České republice? Jaké v něm vidíte trendy?
Stále moc nevíme. Víme velmi málo, abychom mohli dělat větší závěry o tom, jak si ukládání trestů stojí. Často se mluví o tom, jaké tresty jsou ukládané. Větší problém je přitom ve výrazném nadužívání podmíněných trestů odnětí svobody, zvláště pokud jsou ukládané trestním příkazem. Obecně ale vidíme velmi málo do toho, proč soudce ukládá daný trest. I pokud je trest odůvodněný, což je zhruba čtvrtina z nich, není většinou přezkoumatelný a rekonstruovatelný, protože odůvodnění je velmi obecné, nebo se zmiňuje jen několik aspektů a neřeší se, jak byly zhodnoceny vcelku. Je to trochu černá skříňka. Dáváme sice soudcům velké možnosti pro diskreci a individualizaci, ale nevíme, jak s nimi zacházejí a systém to po nich ani nevyžaduje. Pak můžeme dovozovat problémy na základě vnějších faktorů, jako jsou rozdíly mezi soudy, soudci. V první úrovni by ale měli sami soudci ukázat, jak diskreci využívají, ale to se dnes moc často neděje. Ideální by bylo, aby si rozsudek mohl projít jiný soudce a bylo mu jasné, co všechno soudce prvního stupně zohlednil a k jakému dospěl závěru. Neznamená to, že by nutně došli ke stejnému výsledku, ale došli by k relativně podobnému výsledku. A to je to, o co bychom se měli snažit.
Není tedy nutné měnit zákony, ale apelovat na soudce, aby věnovali více času a prostoru a odůvodnění?
Obecně jde o to, čeho lze dosáhnout změnami zákona, čeho přesvědčením soudců a státních zástupců a čeho určitým mezistupněm, metodikami, sjednocujícími stanovisky a pokyny obecné povahy. Inspirovat se můžeme například Nizozemím a jeho určitými vodítky s jasnějšími definicemi principů. Tato metodika například říká, že pokud od ukončení výkonu trestu uběhlo pět let, nemá se při dalším odsouzení příliš počítat.
Co s trestní minulostí u nás?
Nevíme. I ve světové doktríně máme jen dvě knihy, které se tomu věnují, jednou z nich je loňský titul Paying for the Past. Podle této knihy není dobré dávat větší význam minulosti než závažnosti trestného činu. Netrestáme totiž osobu pachatele, ale trestný čin. V praxi jsou však často v i případech drobných trestných činů ukládány znovu trestaným několikanásobně vyšší tresty, než by byly ukládány prvopachatelům. Nad tím je třeba se detailně zamyslet. Otázkou rovněž je, zda máme dobře promyšlené například trestní sazby. Přijít na řešení je ale nesmírně náročné. Možná je třeba některá pravidla zjednodušovat. Myslím, že většina soudců u nás nemá detailně promyšlené, proč ukládá takové tresty, jaké ukládá. A takto by se jim to zjednodušilo. Ale mělo by jít skutečně o vodítko, nikoliv o pravidlo, dál by mělo být možné jednotlivé případy individualizovat.
Více na: www.legaltv.cz
#jakubdrapal #akademievedCR #pravo #pravnivedec #ustavastatu #talentroku #teorietrestani
