Začíná to srovnáváním se s ostatními. „Podvodníci“ trpí chronickým zpochybňováním vlastních schopností, dovedností a především neporozuměním tomu, proč jsou v životě úspěšní. Imposter syndrom se může projevovat v jakékoliv oblasti života.
Lidé, kteří ho mají, mívají pocit, že ve skutečnosti nejsou kompetentní k výkonu své práce, řízení své rodiny, vytváření umění, provozování svých koníčků... Zkrátka že se jim podařilo všechny okolo převézt a oblbnout, aby si mysleli, že jsou dobří v tom, co dělají. Ale sami tak nějak podvědomě tuší, že v tom dobří nejsou.
Ať už dosáhnou jakýchkoliv úspěchů a dostane se jim jakéhokoliv uznání, nejsou schopni si tyto úspěchy internalizovat, tedy se s nimi ztotožnit. Syndromem podvodníka často trpí právě ti nejúspěšnější a nejtalentovanější lidi, takže syndrom nemá co dělat s nízkým sebevědomým nebo nedostatkem víry v sama sebe. Podle výzkumů se ale pojí s perfekcionismem, především u žen a u velmi vzdělaných lidí.
Kde se tento pocit v lidech bere?
Někteří vědci mají za to, že imposter syndrom pramení především z výchovy. Může souviset s nálepkou, kterou člověku rodiče dali v raném dětství a které se onen člověk není schopen zbavit. Například jedno dítě v rodině může být považováno za to inteligentní a druhé za to přecitlivělé. Vede to k tomu, že „inteligentní“ dítě nedokáže projevovat city a „přecitlivělé“ dítě nedokáže uvěřit tomu, že zvládne inteligenčně náročné úkoly.
Další teorií je, že rodiče mohou svou plnou podporou dítě naprogramovat, aby si myslelo, že je výjimečné a nadřazené ostatním lidem. Poté člověk neumí selhávat a má pocit, že se mu vždy vše musí podařit. Zároveň si ale myslí, že to není jeho zásluhou.
Časté přesvědčení a pocity spojené s imposter syndromem
- „Nesmím selhat.“ „Podvodníci“ na sebe často vyvíjí obrovský tlak a nedovolují si selhat, protože mají pocit, že by je potom ostatní „odhalili“. Úspěch je pro ně ale paradoxně také problém, protože s ním přichází další zodpovědnost a záře reflektorů. To vede k neschopnosti užít si úspěch.
- „Přijdu si jako podvodník.“ Věří, že si povýšení nebo úspěch nezaslouží a že se jim povedlo ostatní přesvědčit o opaku podvodem. Mají strach, že na to ostatní přijdou. Mají za to, že působí dojmem, že jsou kompetentnější, než doopravdy jsou a hluboko uvnitř je sžírají pocity nedostatečnosti a výčitky. Myslí si, že si svůj úspěch nezaslouží a že ho dosáhli jen proto, že někdo udělal chybu.
- „Všechno je to jen o štěstí.“ Mají obrovskou tendenci přičítat svůj úspěch štěstí nebo dalším vnějším vlivům namísto toho, aby si přiznali, že je způsobený jejich schopnostmi a úsilím.
- „Úspěch není nic velkého.“ Úspěch se snaží zlehčovat a neradovat se z něj. Často sami sebe přesvědčují o tom, že dosažení jejich cíle bylo mnohem snazší, než doopravdy bylo.
Jak se dá s imposter syndromem bojovat?
Kromě toho, že si o těchto svých pocitech můžete jít popovídat s terapeutem nebo psychologem (což je samozřejmě velmi žádoucí, pokud negativně ovlivňují kvalitu vašeho života), můžete udělat následující:
- Identifikujte pocity podvodníka, když přijdou,
- pokuste se přehodnotit své názory na úspěch,
- mluvte o svých pocitech s okolím,
- selhání berte jako běžnou součást života,
- buďte k sobě laskaví,
- vizualizujte si úspěch a snažte se, aby to ve vás vyvolávalo pozitivní pocity.
#osobnirozvoj #impostersyndrome #syndrompodvodnika #podvod #dusevnizdravi #psychika #psychologie #uspech #zdravi #sebevedomi #menecennost
