Vytvořte svůj investiční mozkový trust!

Staňte se členem komunity Warengo a diskutujte s ostatními investory v článcích a tématických skupinách. Je nás už 11 556.

Zaregistrovat se

Pastička na peníze natřená „na zeleno“

Buďte eko, přispějte ke zlepšení životního prostředí a ještě na tom nechutně zbohatněte! Asi takhle poslední tři roky lákal polsko-ukrajinsko-litevský (a tak trochu i německý) gang, totiž pardon, „startup“ jménem Recyclix, jehož předmětem byznysu měla být recyklace plastového odpadu, potenciální investory. Podnikatelský záměr partičky zakladatelů byl po třech letech naplněn. Své peněženky naplnili, stáhli roletu a investorům zbyly jen oči pro pláč.

Těch, co uvěřili, že konečně našli investiční zlatý grál a zlákáni vidinou vysokých výnosů investovali do „startupu“ Recyclix, bylo hodně. Recyklace plastového odpadu jako výnosný byznys? Proč ne? Recyclix přitom od počátku naplňoval všechny znaky podfuku, kterému se lidově říká letadlo, pyramida nebo také vzletně a moderně HYIP (High-yield investment program, tedy doslova vysoce výnosový investiční program). Jenže ono to bylo tak lákavé… Navíc chlapci z Recyclixu si dali s tou „omáčkou“, do které je zapotřebí každý podfuk založený na Ponziho schématu (tedy na systému, kdy neexistuje žádný reálný byznys, který by generoval slibované výnosy, jen se přesouvají vklady od nových investorů k těm, co přišli před nimi) víc práce, než je v téhle branži obvyklé a kromě virtuální reality neexistujícího byznysu neváhali i část výnosů obětovat na vytvoření reálných kulis. A vylepšili i samotný podvodný systém – klasické schéma „ober Petra abys vyplatil Pavla“ upgradovali na „Petře i Pavle, oberte sami sebe a opakujte to několikrát za sebou“. Základem celého systému totiž byla recyklace. Nikoli odpadu (ta byla jen zástěrka), ale „investic“. Jediné, co Recyclix zvládal skutečně recyklovat, byly vklady investorů. Tato „recyklace“ ale znamenala jen prodloužení času, kdy bude investor požadovat ony slibované výnosy. Zkrátka chytrý tah, jak vyřešit klasický problém Ponziho schématu – časem se nutně zhroutí. Zase tak moc se ale v praxi životnost neprodloužila – schéma se začalo hroutit už po roce od startu a v průběhu dalšího roku celý tenhle domeček spadl.

Jak (ne)recyklovat plasty

Jako u každého podobného projektu z ranku HYIP i tady bylo celé podvodné schéma zabalené do myšlenky, která na první pohled dávala byznysovou logiku. Tedy na první hodně letmý pohled… když člověk pořádně netuší nic o tom, jak funguje zpracování odpadu a jak se v tomhle oboru opravdu vydělávají peníze… Zkrátka člověk, který není odborník na zpracování odpadu, mohl snadno nabýt dojmu, že tenhle byznys má reálný základ. Tou myšlenkou bylo – my zpracováváme plasty a vyděláme na tom – nebo víme, jak na tom vydělávat. Ale jsme na začátku a chceme růst a na to potřebujeme kapitál. Vy zainvestujete peníze do našeho dalšího rozvoje a my se s vámi podělíme o naše zisky z našeho byznysu – zpracování plastů na granulát. To nezní úplně nesmyslně. Co už mělo všechny zájemce o investice do Recyclix výrazně varovat, bylo slibované zhodnocení jejich investice – 8 – 14% za 5 týdnů. Firma, která vydělává na recyklaci plastů tak moc, že je schopná v době, kdy výkupní ceny plastů klesají, klesá zájem o granulát z plastů a celý obor je v krizi, zhodnotit peníze investorů tímhle tempem, v podstatě žádné investorské peníze nepotřebuje. Musela by se sama topit v penězích. Nejvtipnější byl ale celý princip, jak mělo tohle zhodnocování investorských peněz fungovat. Normálně to při investování do firem funguje tak, že člověk zainvestuje do firmy, jež se mu jeví zajímavá, za svou investici v ní získá určitý podíl. A doufá, že jak se firma bude rozvíjet, bude moct tento podíl časem se ziskem prodat. Případně v průběhu získá ještě nějaké peníze v podobě podílu na zisku firmy, který se bude rozdělovat mezi společníky (dividendu). U Recyclixu bylo ale vše úplně jinak. „Investiční příběh“ byl podán takto: Vy si za své peníze kupujete plastový odpad. Ten dáte Recyclixu ke zpracování – Recyclix ho ve svých továrnách promění na granulát a prodá ho. A část zisku z prodeje vám nechá. Nejmenší investice byla stanovena na 20 eur. Což byla cena za metrák plastového odpadu. Vzhledem k proměnlivým výkupním cenám plastů podivně jednoduchá čísla (asi aby se to dobře počítalo). Samozřejmě vše bylo vymyšleno tak, aby vše bylo pro investora co nejkomfortnější. Nikdo z investorů si nemusel lámat hlavu nad tím, kam s metrákem (samozřejmě reálně neexistujícího) nakoupeného plastu a jak ho dopravit do (neexistující) továrny Recyclix ke zpracování – a jak ho pak prodat. O vše se postaral Recyclix. Investor si jen v rozhraní připomínajícím počítačovou hru typu F2P á la Big Farm pohodlně „zainvestoval“. U ikonky popelnice jste si nastavili, kolik metráků či tun plastového odpadu si nakoupí (resp. za kolik stovek či tisíc eur), odklikli a pak už jste čekali, až se kdesi „tam venku“ ona hromada odpadu „jakože“ shromáždí, přepraví do fabriky a zpracuje na granulát, který Recyclix prodá, aby vám mohl vyplatit zisk. Pořád to zní logicky a jako funkční byznys model? Pokud jste odpověděli kladně, nejspíš už vyhlížíte další HYIP s představou, že tentokrát to konečně nebude podvod, ale seriózní byznys. Ve skutečnosti samozřejmě celý tenhle „recyklační příběh“ probíhal jen na monitorech uživatelů, kteří si naklikali koupi hromady odpadu a za určenou dobu trvání recyklačního cyklu jim pak naběhlo odpovídající číslo u ikonky granulátu. V reálu ale žádná recyklace neprobíhala. Smyslem celého rozhraní bylo nejen vytvořit zdání neexistující reality, ale také získat čas. A prodloužit tak životaschopnost schématu založeném na triku, který, jak jsme si už vysvětlili, nese jméno po Carlu (Charlesi) Ponzim, pár výtečníků ho ale k oškubání svých bližních využilo ještě před ním.

Recyklace peněz v praxi

Propracované to bylo dobře. Systém totiž lákal na super zisky, zároveň ale byl vymyšlený tak, aby co nejvíc oddaloval „okamžik pravdy“, na který každé podobné finanční letadlo jednou dolétá – tedy chvíli, kdy je nutné začít výnosy vyplácet a brzy přestane být z čeho. Vysvětlení těchto časových pojistek pak bylo vskutku originální – pohybujeme se přece ve světě recyklace odpadu, takže i za úspěšným investováním je tu recyklace vložených peněz. Prostě recyklujte a vydělávejte! Krásně se to dá ilustrovat na modelovém příkladu, který uváděli i propagátoři Recyclixu (protože za ulovení dalších sušiček do systému byla taky provize, běžela na internetu poměrně mohutná affiliate kampaň) na téma Jak snadno a rychle vydělávat s Recyclix: Vezmete 100 eur a na webu Recyclix za ně nakoupíte 500 kg virtuálního odpadu (to „virtuální“ samozřejěm propagátoři nezmiňovali), protože prodejní cena plastového odpadu je přece 0,2 euro za kilogram (co na tom, že ve skutečnosti se tato cena každou chvíli mění v závislosti na poptávce, jako u každé jiné komodity, takhle se to ale pak dobře počítá). Pak stačilo kliknout na tlačítko „recycle“ a spustit tak (samozřejmě virtuální) proces zpracování neexistující půl tuny odpadu na granulát. A to samozřejmě chce svůj čas. nejdřív proběhla první fáze, předzpracování, která trvala tři týdny a jejím konci byla z odpadu surovina připravená k výrobě plastového granulátu – regranulát. Už tady došlo ke zhodnocení – místo 0,2 euro za kilo už měla tahle hmota cenu 0,4 eur za kilo (pořád takové hezky jednoduché počty). Ale pozor – to rpzhdoně neznamenalo, že jste najednou ze 100 eurové investice zpátky 200 eur. Nikoli, získali jste nárok na připsání 6 % z nákupní ceny odpadu, tedy původních 100 eur, na váš virtuální účet – takže 6 eur. Pak jste klikli znovu na „recyklovat“ a čekali další dva týdny – až se onen neexistující regranulát zpracuje na granule a tím se cena vašeho zakoupeného odpadu opět zhodnotí – cena granulátu byla 0,3 euro za kilo, takže oproti ceně původního nakupovaného odpadu trojnásobná. Nicméně investor měl nárok pouze na připsání 8 % – tentokrát z rozdílu prodejní ceny granulí a regranulátu (asi aby to znělo zajímavěji, ve skutečnosti jde o stejný základ, jako je nákupní cena pomyslného odpadu), tedy 8 eur. Ty ovšem získal jen tehdy, pokud se rozhodl všechny peníze v systému ponechat a dál je „recyklací“ zhodnocovat – a klikl na „restart“. Měl také teoretickou možnost onen virtuální granulát „prodat“, ovšem pouze v rámci systému. A tady byla zabudovaná silná pojistka proti tomu,a by se to nestalo – a pokud yb se tak stalo, tak aby v systému pořád zůstala valná část investorova vkladu. V případě „prodeje“ totiž dostal jen 25 % z prodejní ceny – tedy místo 300 eur, které měl mít jeho virtuální granulát, jen 75 eur. K tomu ještě teoreticky 6 eur „výdělku“ z 1. fáze recyklace, takže pořád jen 81 eur, což je stále méně než byl původní vklad. Takže by nebyl problém vyplatit to z jeho vkladu a ještě by organizátorům část z něj pořád zůstala pro případ potřeby nějaké výplaty dalším investorům, co by chtěli vidět něco ze svých virtuálních zisků konečně taky v podobě reálných peněz. Takže sečteno a podtrženo: Vložili jste reálných 100 eur na účet Recyclix. Čekali jste pět týdnů a na účtu u Recyclix máte „výdělek“ 14 eur. Plus samozřejmě (teoreticky) i váš původní vklad, ale ten, pokud ho nechcete ze tří čtvrtin ztratit, nemůžete vybrat, ale musíte ho znovu vložit do dalšího „recyklačního cyklu. A za pět týdnů se vám připíše dalších 14 eur. Pokud byste po tomto dalším cyklu už nechtěli pokračovat a vše prodali, abyste ze systému konečně vytáhli peníze, pořád byste byli díky chytře nastavenému způsobu počítání výnosů v mínusu. Až po dalším cyklu byste se dostali plus mínus na svou původní investici. Když byste vybírali jen „zisky“, trvalo by vám to, než byste vydělali to, co jste do systému vložili a máte to tu „utopeno“, víc než půl roku. To už ale tak lákavě nezní, jako když se řekne, že projekt slibuje 14% zisk za 5 týdnů. Recyclix nicméně nabízel další lákadla, jak ještě více zhodnotit své investice – a do systému tak nastrkat ještě více peněz. Mohli jste zainvestovat i do podílu na vybavení recyklačních továren. O něco jste tím zvýšili procenta, o které vám rostl virtuální zisk z investic do odpadu, peníze „do strojů“ ale byly nevratnou investicí do kasičky Recyclix. Kromě toho tu byly i provize za nalákání dalších lidí do systému. Kdo ale chtěl vydělávat na lákání nových dušiček, musel se nejprve sám zapojit jako investor – a nasypat tak do systému svoje prachy.

Žáci pana Potěmkina

Podobné obezličky oddalující nutnost vyplacení alespoň nějakých peněz vkladatelům, které mají za úkol prodloužit životnost projektu fungujícím na principu dlouhodobě neudržitelného Ponziho schématu, plus případně další super možnosti, jak navýšit své „zisky“ podle hesla „nechci slevu zadarmo“, které lákají k vkládání dalších peněz do podvodného systému, jsou u projektů tohoto typu běžná věc. Pro potenciální investory by měly být varovným signálem. Podobně varovným signálem mělo být i to, že tak, jak celé fungování „investice do zpracování odpadu“ v Recyclixu prezentovali, nemá nic společného s tím, jak tenhle byznys funguje doopravdy. Na další varovný signál bylo možné narazit při podrobném čtení smluvních podmínek – tam totiž Recyclix v jedné části nepokrytě přiznal, že jde o podvod založený na Ponziho schématu. Součástí smluvních podmínek byla totiž kouzelná větička o tom, že Recyclix si vyhrazuje právo využít investice nových členů na výplaty výnosů stávajících členů – což je přesná definice ponziho schématu. Nic z toho ale pro spoustu lidí dostatečně varovné nebylo. A když někteří investoři začali mít po nějaké době podezření a stávali se nebezpečně šťouravými – začali se například pídit po tom, kdo za celou společností stojí, proč ji není možné kontaktovat jinak, než přes e-mail a proč na udané adrese polské „centrály“ ve skutečnosti žádné kanceláře nejsou a kdeže mají ty továrny na zpracování odpadu – ukázali se architekti projektu jako skuteční mistři švindlu. Místo aby se spoléhali na to, že budou oddalovat chvíli, kdy celý podfuk vyjde najevo, dalším a dalším mlžením a omezenou komunikací s investory, jak to v podobných případech bývá, odvážili se na to jít úplně opačně. A podobně jako kdysi Grigorij Potěmkin, rádce carevny Kateřiny II., před její cestou na Krym proměnil pustinu, kterou trasa cesty vedla, na iluzi kvetoucího kraje (třeba tak, že nechal 40 malířů zběhlých v perspektivní malbě, namalovat kulisy vesnic doplněných „komparsem“ ze svátečně oblečených venkovanů a stáda dobytka, který pak vždy po projetí průvodu nahnali do další potěmkinovské vesnice, aby carevna měla dojem, jaké jsou tu výstavní vesnice, co tu žije lidí a jaká je tu hojnost dobytka), uspořádali v duchu jeho odkazu architekti Recyclixu hned několik dnů otevřených dveří, kdy investory, kteří měli nainvestováno skutečně hodně, pozvali do svých továren (některé tyhle akce proběhly v Lotyšsku, některé v Polsku), aby na valstní oči viděli, že tohle není žádný fake. Videa z těchto akcí, ketrá jsou na internetu dostupná, mluví ke střízlivým očím jasně – továrna na recyklaci odpadu je tu stejně reálná, jako byla sázková kancelář ve slavném filmu Podraz. Prostě se pronajal nějaký starý průmyslový areál, domluvil se „kompars“, co bude představovat zdejší zaměstnance, navozí se sem nějaká ta hromada plastového odpadu a dovnitř se nacpe bez ladu a skladu pár kusů technologie (nebo se využije ta, co tu bez užitku už nějakou dobu leží), na průčelí natáhneme plachtu s logem Recyclix a iluze fungující továrny je hotová. Většině investorů to stačilo – zvlášť, když pro ně ochotní organizátoři zajistili luxusní ubytování, dobré jídlo a dostatek dobrého pití. Investice Recyclixu do těchto „open days“ se vyplatila – na chvíli tak umlčeli šťouraly (nebo aspoň nahlodali) a investoři pak byli ochotni s vidinou dalších zisků do projektu nasypat další peníze.

Mistři švindlu

Vystoupení údajných členů vrcholového managementu Recyclix na prezentacích v průběhu těchto „open days“ sice moc důvěry nebudilo, umělci z Recyclixu ale dokázali tyto prezentace jako hosta vlákat i zástupkyni Ministerstva životního prostředí Lotyšska Nataliju Cudečku-Purinu, jejíž přítomnost měla být jasným potvrzením věrohodnosti Recyclixu („podívejte, nemůžeme být podvodníci, když s námi spolupracuje i ministerstvo“) a její přednáška potvrzením toho, na co také lákali organizátoři Recyclixu investory (řečmi o tom, jak mají otevřen přístup ke spoustě milionů eur v poodbě evropských dotací, které má EU připraveny na podporu recyklace a samozřejmě pro Recyclix). Ve skutečnosti ale paní Purina mluvila ve své prezentaci jen obecně o problematice nakládání a zpracování odpadu, možnostech řešení pro Evropu, Pobaltí i samotné Lotyšsko a evropských dotacích na podporu recyklace, ale ani slovem nezmínila Recyclix. Ve skutečnosti totiž netušial jaké šaškárny se účastní. Později vysvětlovala, že za ní organizátoři přišli s tím, že pořádají v Rize konferenci o recyklaci odpadů a moc by je poctila její přítomnost na této akci spojená s přednáškou na toto téma. A tak mluvila obecně o problematice recyklaci odpadů. Kategoricky odmítala, že by jakkoli řešila, nebo dokonce potvrdila důvěryhodnost Recyclixu. Kromě investice do „open days“ zainvestovali v Recyclixu i do účasti na veletrhu EXPO Dortmund 2015 a na veletrhu Solids Basel 2016. Fotky a videa z veletrhu pak samozřejmě využívali na svých internetových prezentacích jako další potvrzení důvěryhodnosti firmy. Ve skutečnosti, jak je vidět, na veletrhu si svou expoziic může otevřít každý, kdo je ochoten si zaplatit. Ovšem skutečné mistrovství v demagogii předvedli organizátoři celého recyklačního podvodu ve chvíli, kdy už začínalo být jasné, že letadlo padá. Na začátku roku 2017 vyhořela skládka odpadu v polském Broźku. Událost lokálního významu – ovšem s velkým dopadem pro tisíce investorů zapojených v Recyclix. Ti se z newsletteru ve svých e-mailových schránkách dozvěděli, že jde o tragédii, která má zásadní dopad na fungování projektu. Recyclix totiž ihned začal rozesílat investorům informace o této události, jako kdyby šlo o jeho zařízení – podle těchto informací dokonce patřilo k jedníěm z klíčových zařízení Recyclixu a při požáru bylo poškozeno nejen zařízení nan recyklaci odpadu,a el shořela i spousta odpadu nakoupeného za peníze investorů k recyklaci a tak je zkrátka nutné pochopit, že teď budou potíže s vyplácením výnosů. Na zákaldě této události pak došlo k omezení výběrů, navíc investorům z jeich virtuálních účtů zmizelo 30–60% investic (odpadu) – s vysvětlením od managementu Recyclix, že je to logické, protože odpad přece shořel. Vzhledem k množství zapojených investorů ho v Broźku podle tohohle vysvětlení musela být opravdu pořádná hromada. Nejvtipnější na tom ovšem bylo, že skládka v Broźku patřila firmě, která neměla s Recyclixem vůbec nic společného – a Recyclix se prostě chlubil cizím peřím, pokdu se tohle dá říct o požáru. Pak se začaly dít věci, ze kterých jde hlava kolem –a jen těžko lze rozpoznat, co je lež a co ej realita. V Recyclix údajně došlo k pokusu o „nepřátelské převzetí“ a zpronevěru skupinou okolo jednoho z investorů, k instalaci „krizového managementu“, vypadalo to na souboj původního a nového managementu. Těžko říct, zda začala skutečná přetahovaná mezi různými skupinami o to, komu spadne do klína kasička naplněná vklady investorů, nebo zda šlo jen o virtuální kulisy, za kterými probíhalo zametání stop, než letadlo definitivně spadne. Každopádně v průběhu loňského roku letadlo doletělo a nikdo z organizátorů nebyl pohnán k zodpovědnosti.

Smutný účet

Těch, kterým zbyly oči pro pláč, bylo víc než dost. V „domovském“ Polsku se povedlo do téhle podvodné pyramidy natáhnout podle odhadů polských médií až 100 000 lidí. O aktivity firmy se už loni na jaře začal zajímat polský orgán finančního dozoru – Komisja nadzoru finansowego. Aktivity Recyclixu přitáhly i pozornost orgánů finančního dohledu v Itálii – tam do tohoto podvodného schématu investovalo až 40 000 lidí. Recyclix do svých sítí zlákal i investory v Česku (tady měl i účet v ČSOB, platby investorů do systému šly pčes firmu Bepay Limited, která patří Lotyši Dainisi Vasiljevsovi a má svou „pobočku“ i v Praze a než začala šaráda s „nepřátelskými převzetími“ v Recyclixu tvrdil Recyclix, že nejde o služby třetí strany, ale o firmu plně vlastněnou Recyclixem) a také v Německu (manažerem pro péči o zákazníky v Německu byl po určitou dobu jistý Klaus Heusslein, LGBT aktivista s kariérou v European Gay Lesbian Sport Federation a také v programu Erasmus Plus. Odhady podvedených z těchto zemí nejsou, ale jistě jich také nebude málo. O tom, že Recyclix byl podvod, už nepochybují ani ti nejdůvěřivější z investorů. Bohužel je zřejmé, že většina z nich už buď je zapojena do dalšího „supervýnosného projektu“ založeném na ponziho schématu – nebo nějaký další podobný projekt vyhlíží. Jak se vyjádřil jeden z bývalých investorů do Recyclixu: „Z Recyclixu se vyklubal podvod. Nyní investuji do důvěryhodnějších projektů, jako je například Skyway.“ Skyway je přitom ten samý příběh, jako Recyclix – jen s tím rozdílem, že tenhle podvod zatím stále běží. Ale o tom zase jindy.

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo zaregistrujte.

Začínáte s investováním?

Staňte se členem komunity Warengo a získejte přehled na trzích a možnost konzultace s profesionály. Je nás už 11 556.

Zaregistrovat se