04.10.2021 5 minut čtení

Jak resuscitovat umírající konverzaci? Snadná strategie, která funguje v 99 % případů

Už se vám stalo, že jste si povídali s někým, kdo neovládá umění konverzace? Snažíte se situaci zachránit pokládáním jedné otázky za druhou, ale nakonec jste akorát znudění a frustrovaní z toho, že všechnu práci odvádíte sami. Jak z toho ven?

Většinou to jde nějak takhle:

„A... jak se jinak máš?

Ale jo, dobrý... Co ty?

Fajn, díky za optání.

...

A co v práci?

Jo, je to teď nabitý, máme uzávěrku.

Aha. 

...

Tak snad se to brzo zlepší.

Jo. Snad jo, díky.

...

No a co děti?

Jsou šikovné. Adélka teď vyhrála recitační soutěž.

Páni! To je super.

...

Fakt skvělý.

...

Žůžo.“

...

A po chvíli už se vám prostě chce jen utéct

Vždyť se snažíte. Co má tedy ten druhý člověk za problém? Pokud jste jako já, určitě už jste pár podobných konverzačních faux pas zažili. Obě strany se nuceně usmívají, nikomu to není příjemné. Přitom s většinou lidí nemáte s konverzací vůbec žádnou potíž. 

Znáte ty lidi, kteří dokáží rozmluvit kohokoliv, okamžitě nastolit příjemnou atmosféru a udržet zajímavou, plynulou konverzaci? Já jich pár znám. A poté, co se mi od nich podařilo odkoukat tyto triky si troufnu říct, že se mezi ně už pomalu také začínám řadit. Pojďme se tedy podívat na způsoby, díky kterým můžete resuscitovat umírající konverzaci.

1. Otevřete svou mysl – a především své otázky

Účinnější zabiják konverzace než „Jak se máš?“ nebo „Je něco nového?“ už je dnes snad jen věta „Myslím, že jsem se v Itálii nějak nachladila. Ehm. Ehm.“ Takové otázky jsou totiž považovány jen za zdvořilostní fráze

Druhou stranu často ani nenapadne, že vás opravdu zajímá, jak se zrovna má. Nemusí přijít s ničím zajímavým. Prostě na dotaz aplikuje floskuli, kterou slýchala od mala. Abyste opravdu získali něco, čeho se můžete chytit, ptejte se na zajímavé otevřené otázky.

„Jaký byl ten koncert včera?“ nebo „Jak jsi trávil víkend?“ úplně postačí. Pokud jde o člověka, o kterém vůbec nic nevíte, prozradím vám svůj malý trik. Zeptejte se „Jak se máš? Ale doopravdy.“ To člověka trochu vytrhne z všednosti fráze a možná, pokud budete mít štěstí, ho to motivuje přijít s něčím zajímavým.

Další věta, kterou ráda zahajuji konverzaci (ale je taková lišácká a musí být použita za správné nálady a se správnými lidmi) je: „Tak mi něco pověz.“ nebo „Tak mi o sobě něco pověz,“ pakliže jde o neznámého člověka. Většinou otázku ještě doprovodím komickým tónem hlasu a sprásknutím rukou. 

Je to takový malý ice-breaker. Pokud se bojíte, že druhou stranu nic nenapadne, můžete ji doplnit nějakým dalším vtípkem jako je například „Třeba co jsi měl dnes k obědu“ nebo „Třeba co tě v poslední době naštvalo.“

2. Mějte v rukávu aktuální témata

Když nás nic nenapadá, prostě nás nic nenapadá. To se stává. Ale pokud jste někdy slyšeli o rozhodovací paralýze, dobře víte, že čím méně možností, tím snáz se mozku pracuje. Pojďte tedy přivést řeč na nějakou konkrétní aktualitu, na kterou určitě každý má nějaký názor.

Dnes by určitě na rozjezd konverzace zafungovaly věty jako:

  • „Co si myslíš o tom novém Klusákově dokumentu?“
  • „Myslíš, že se všichni nakazíme koronavirem?“
  • „Kdo podle tebe vyhraje americké volby a komu bys to přál/a?“

Prostě zůstaňte v obraze a můžete si být jistí, že budete vždy mít s kýmkoliv o čem mluvit. Pokud zrovna člověk problematiku nezná, alespoň mu můžete rozšířit obzory.

3. Chytněte se stébla

V tomto případě vám stéblo paradoxně může pomoci, abyste se neutopili. Jakmile dostanete z vašeho konverzačního partnera zlomek zajímavé informace, vrhněte se na ni jako hladový lev. Dobře, možná teď trochu přeháním, ale vy víte, co tím chci říct. Doplňující otázky jsou základem plynulé konverzace. Pojďte říct prosté:

  • „Jakto?“
  • „Opravdu? Povídej!“
  • „Jaké to bylo?“
  • „A proč?“
  • „A dál?“
  • „Co tím myslíš?“
  • „Jak je to možné?“

a povzbuzujte ostatní v pokračování ve vyprávění i výrazem v obličeji, přikyvováním a dalšími nonverbálními nástroji. Když máte něco přínosného, nebojte se sdělit svůj názor. Vždyť o tom přeci diskuse je!

A když už jsme u těch přísloví, na závěr přihodím ještě jedno. Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Jakmile se vám podaří člověka rozmluvit, užijte si to. 

Nemusíte se slova chopit okamžitě poté, co druhá strana zavře pusu. Ba naopak. Mlčte, přikyvujte, dělejte, že přemýšlíte. Je psychologicky dokázané, že protistrana poté má větší tendenci pokračovat ve vyprávění či sdělování názorů. Stanete se tak nejoblíbenějším konverzačním parťákem z kolektivu a to u toho ani nemusíte moc namáhat hlasivky.

Hodnocení: +57
Pro přidání komentáře se přihlaste nebo zaregistrujte.