05.03.2020 11 minut čtení

Zaměstnanci služeb by měli nosit svatozář – 8 důvodů, proč je gastronomie opravdovou „školou života“

Chodíte do barů nebo restaurací? Pokud „nejíte“ pránu, pak jste tam už asi někdy zavítali. A napadlo vás někdy, s čím vším se zaměstnanec takových služeb musí vyrovnávat? Dělali jste někdy ve službách sami? Pak je tenhle článek přímo pro vás.

Možná jste zdědili miliony, rodinnou firmu nebo 1kk v centru Prahy, (což odpovídá zhruba stejné hodnotě.) Možná jste geniální dítě a už v pěti letech jste začali investovat na burze, skládat symfonie nebo psát romány. 

S největší pravděpodobností jste si ale museli ke svému úspěšnému životu se stabilním příjmem dojít sami a po cestě jste většinou prošli zkušeností, která k té cestě tak nějak patří – prací ve službách. Ať už jde o studenty, kteří si tak přivydělávají ke studiu, o lidi, kteří se po střední škole rozhodují o budoucím zaměstnání a do služeb si na pár let odskočí, nebo prostě o ty, kteří v danou chvíli neměli jinou možnost. 

Někomu se tohle zaměstnání možná zalíbilo natolik, že u něj zůstal – pracuje jako číšník, barman, taxikář, otevřel si vlastní podnik nebo obchod. Pro většinu lidí jsou ale služby stále jen zastávkou v kariérním růstu. Z větší části proto, že po nějakém čase už se prostě nikomu s lidmi dělat nechce. 

Smutnou pravdou je, že společnost na tyto zaměstnání nahlíží s určitým despektem, servírkami, „pingly,“ a podobnými profesemi opovrhuje a podle toho se k nim i chová. Faktem je, že hulvátské chování a despekt většinou pochází právě od těch, kteří si podobnou práci nikdy nezkusili.

Což není náhoda. Typů služeb jsou desítky, jsou odborně zaměřené, živnostenské, koncesionářské služby, služby na které musíte mít léta praxe nebo školy – já se ale pozastavím u těch nejznámějších a nejrozšířenějších (ačkoli si nedělám iluze, že v ostatních odvětvích nebude zkušenost podobná)– služby v gastronomii.

Stojím si za tím, že službami by si měl projít každý – povinně. A že nás naučí lecčemu, čeho využijeme po celý život. Ano, mluvím zde z vlastní zkušenosti. Dělal jsem v různých restauracích i barech několik let a jsem za tuto zkušenost nesmírně vděčný, protože mi dala do života několik lekcí, které jinak pracně sbíráme až s věkem.

8 důvodů, proč jsou služby v gastronomii cennou lekcí do života.

1. Stresové prostředí

Velká část zaměstnání s sebou nese velkou dávku stresu a psychického tlaku. Obzvláště pokud máte vlastní byznys a snažíte se nezbankrotovat. Právě proto tvrdím, že gastronomie je skvělým prostředím, kde si schopnost odolávat stresu přirozeně osvojíte.

Tím spíše, že když s ní začnete už ve studentských letech – obvykle jste do chaosu a každodenního ruchu restaurací a barů vhozeni přímo z pohodlí domova, kde je vám vše naservírováno pod nos a největším stresem je čtvrtletní práce z matematiky. 

Gastronomické podniky se (v ideálním případě) nikdy nezastaví. Od počátku směny, až do odchodu, máte co dělat, a když říkám do odchodu, nemyslím tím zavírací dobu, po té totiž ještě někdo musí všechno uklidit, připravit na další den a často ještě spočítat tržbu. 

Někdo by mohl oponovat, že alespoň nemusíte pracovat hlavou, nenosíte si stres domů a všechno z vás padá s prvním krokem ze dveří podniku. To je sice pravda, ale za to jste v práci ve stresu konstantně, nemáte uzávěrky, termíny projektů a zakázky. Máte neustálý příliv objednávek, které musíte stíhat řešit, máte plnou hlavu věcí, na které nesmíte zapomenout, stovky různých pravidel, podmínek a výjimek.

V ideálním případě byste měli být schopni odříkat z hlavy kompletní nabídku podniku a odpovídat na sérii absurdních otázek a mezi tím vším chaosem si nemůžete ani udělat pauzu na oběd, protože nikdy nevíte, kdy do dveří vstoupí zájezd německých důchodců.

 

2. Vyrovnávání se s hulvátstvím

Tohle je podle mě v otázce vztahů s ostatními lidmi nejdůležitější lekce ze všech. Schválně si někdy, až budete sedět v kavárně, všimněte rozdílného chování u různých typů zákazníků. Zatímco jedni mile poprosí a jednají s obsluhou s úctou, jiní vykřiknou svou objednávku ideálně s dodatkem – hodná. A vesele pokračují v hovoru.

Pokora je něco, čemu by nás měli naučit rodiče, ale, kde selhává výchova, tam pomůžou služby. Teprve ten, kdo byl denně konfrontován s neurvalým a nevychovaným přístupem ostatních lidí, pochopí, jakou sílu má prosté „prosím“ a „děkuji.“

Zdálo by se, že je to přeci vedlejší, nechcete zdržovat obsluhu zdvořilostními frázemi, když už je takhle dostatečně zahlcena objednávkami a nestíhá obsluhovat. Jenže právě ty projevy vřelosti a úsměvy jsou často to jediné, co lidem „na place“ dodává sílu fungovat dalších 10 - 12 hodin. 

Divili byste se, jak moc dokáže člověku zkazit den jeden hulvátský zákazník, který si svou intelektuální velikost kompenzuje velikostí ega. A stejně tak, kolik energie vám dodá jediný milý usměvavý a vstřícný člověk.

3. Učení se pokory

Tenhle bod úzce souvisí s předchozím, přesto je jeho pointa přesně opačná. Právě ti lidé v kavárnách a restauracích, kteří přistupují k obsluze ohleduplně, mohou být prostě přirozeně laskaví lidé, ale s největší pravděpodobností mají ke svému chování lepší důvod – prožili si to sami.

Nejcitelněji poznáte „kolegy z branže“ ve chvíli, kdy přijde na řadu placení. Zatímco spousta lidí žije v domnění, že „dýško“ je zbytečný luxus – Od čeho má číšník/servírka svůj plat? Službami políbení tuší, že pár korun navíc není ani tak o finančním přilepšení, jako o gestu uznání a ocenění něčí služby. 

Je sice pravda, že dobrý číšník si může na „tringeltu“ vydělat víc než dostane zaplaceno od zaměstnavatele, ale dokonce i když spropitné zaměstnancům nezůstává, ocení jej, je to jejich jediná zpětná vazba, že svou práci odvádí dobře a že si toho lidé všímají. 

Nikdo nemá povinnost platit spropitné obsluze, která není přátelská k němu, ale uvědomte si, že i „kyselá obsluha“ pravděpodobně začala den s nadšením, až do chvíle, než jí ho zkazil zákazník před vámi (nebo dvacet let v oboru.)

 

4. Porozumění lidem

Tenhle bod platí hlavně pro barmany, baristy a jejich ženské protějšky, ale i výčepní ve čtvrté cenové se často stává psychoterapeutem/psychologem a tak všeobecně vrbou svým zákazníkům.

Nejen, že denně pozorujete desítky lidských příběhů, vnímáte jak se lidé baví mezi sebou, jak se naopak nebaví, když všichni zírají do displejů telefonů a sedí proti sobě mlčky, jak vychovávají své děti, řeší telefonáty. Dokonce vidí a slyší i těch pár vteřin, následujících těsně po telefonátu, ve kterých se projeví čirá povaha každého z nás. 

Jeden známý citát praví, že kdyby lidé mohli slyšet těch pár vteřin po ukončení telefonátu, nebyli by na světě ani dva přátelé nebo milenci.

Často se lidé svěřují přímo zaměstnancům podniku, sedí na baru a nadávají na svou práci/tchýni/manželku – tohle ohrané filmové klišé má svůj reálný základ. Vídáte opakovaně stejné lidi a vnímáte jejich změny v chování, vidíte nové lásky, rozpadající se manželství.

Barman je terapeut zadarmo, který se s přibývající hladinou alkoholu v krvi dozvídá tak intimní příběhy a historky, že by mnohdy překvapily i nejbližší přátelé „pacienta.“ A všechny ty emoce, příběhy a vjemy, musíte zpracovat, vypořádat se s nimi a nenechat se jimi ovlivnit

Po deseti letech v oboru by si leckterý barman mohl v klidu otevřít vlastní terapeutickou poradnu.

5. Práce s vlastním egem

Další velmi důležitá schopnost, kterou doceníte po zbytek života – když jste několikrát denně konfrontováni s arogantními lidmi, kteří se k vám chovají s despektem, musíte umět polknout hrdost a jednat profesionálně. Za žádnou cenu nesmíte dát znát, že vás jeho chování uráží a veškerá ješitnost jde stranou.

Tuhle vlastnost asi sdílí všichni zaměstnanci zákaznické podpory, obchodníci, recepční... atd. Zákazníkovi prostě nemůžete naznačit, že jste se setkal se zvířaty, která měla lepší vychování než on, musíte se usmívat a nadávky si nechat až do kuchyně. (Pokud chcete vědět, co si o zákaznících myslí obsluha, zeptejte se kuchařů, ti slyšeli už úplně všechno.)

6. Nic vás nerozhodí

Lidé se mají dobře, možná až příliš dobře, generace mileniálů nastavila jistý trend a nastupující generace Z v něm ještě přitvrdila – melodrama. Sebemenší problém je zanechá v paralýze a neschopnosti jednat, mladí lidé se ani ve třiceti nemohou odstěhovat z domu, protože prostě netuší, jak se o sebe postarat. 

Po zkušenosti z gastronomie jste ale obrněni vůči lecčemu. Nestíháte? Nevadí. Dochází vám polovina sortimentu? Nevadí. Restaurace hoří? Nevšiml jsem si. Po pár letech se prostě naučíte nad vším mávnout rukou. Když jste přežili ruský zájezd padesáti turistů, přežijete absolutně cokoliv. 

 

7. Sáhnete si na dno sil

Znáte ten pocit, kdy už takzvaně padáte na... Nejste schopni se na nic soustředit, jste bez energie, zapomínáte i vlastní jméno a usínáte ve stoje? Výborně, tak běžte obsloužit „dvanáctku stůl,“ potom skliďte nádobí a běžte pomoct kuchařům do skladu. Končíte za čtyři hodiny.

V restauracích neexistuje pauza, odpočinek nebo slovo: „nemůžu,“ jediná pauza nastane po obědech, jenže to máte dost práce s úklidem a přípravou na večer, takže odpočinout si můžete doma. 

Viděli jste někdy servírku v podpatcích? Ano? Tak ta byla zaručeně nová. 

Obsluha nachodí denně klidně desítky kilometrů, v rukou odnosí tuny jídla a talířů, nosí sudy piva, zboží, suroviny. A do toho se musí tvářit mile, nejednat podrážděně a poslouchat hloupé komentáře svých zákazníků.

8. Obtěžování

V tomhle seznamu by se dalo asi ještě chvíli pokračovat, ale představu jste si určitě udělali, rozepíšu poslední a velmi důležitý bod – nevhodné návrhy / sexuální obtěžování.

Tenhle bod se pochopitelně týká hlavně žen, předně proto, že když se s ním setká muž, tak je v úplně jiné pozici a obvykle mu nedělá problém dotyčnou usadit.

Opilé a oplzlé poznámky, plácání po zadku, významné pohledu do výstřihu, familiérní titulování žen pojmy jako „slečinko, kočko, zlato,“ a podobné učebnicové příklady nevhodného chování ze strany mužů, se nikde jinde nevyskytují v takovém množství a nikde jinde by nebyly tolerovány tak, jako v barech a restauracích. 

Kombinace alkoholu, dokazování si mužnosti před svými kolegy chlapy a uvolněná nálada doplněná o již zmiňovaný despekt, často ústí v chování, na které máme v zákoně paragrafy. Ženy v gastronomii se ale musí učit se s takovým chováním vyrovnat a „nebýt dramatické,“ – „Protože přece o nic nejde.“ 

Zatímco doma čekají okoukané manželky, muži si v podnicích upevňují své ego a hází sexistické poznámky na všechny strany. Kreativitě se v tomhle bodě meze nekladou. 

Ženy, které si touhle školou prošly, se už vyrovnají s lecčím, vědí, jaký je pocit, být pro někoho jen sexuálním objektem. Vědí, jaký je pocit, když jim někdo s ledovým klidem nabízí peníze za „trochu srandy po práci.“

Vědí, jaký je pocit, když se je denně snaží sbalit dvacet chlapů naprosto „originálními“ hláškami a ptají se je na číslo. 

A pokud z toho vyjdou silnější, tak už je nepřekvapí vůbec nic. 

Takže až půjdete příště „na jedno," pokud chcete být dobrým zákazníkem – usmějte se, nechte spropitné a zapamatujte si: Nikdy neodpovídejte obsluze, která od vás převzala nebo vám naopak přinesla objednávku slovem – Hodná.

#zkusenosti #gastronomie #sluzby #pohostinstvi #restaurace #bar #sociologie #zamestnani #podnikani #gastro #klise #sexualniobtezovani #behaviorismus #terapeut #prace 

Hodnocení: +11
Pro přidání komentáře se přihlaste nebo zaregistrujte.
  • Skvěle vystiženo! Až jsem se párkrát musela pousmát.
    +1
  • Matěji, děkuji za článek! ✨ Rodiče v gastronomii podnikají celý život, sama jsem u nich pracovala na výpomoc jako servírka přes 4 roky. Ačkoliv jsem se spoustou věcí, které v článku popisuješ, několikrát setkala, vždycky na práci servírky budu vzpomínat s úsměvem na tváři. 😊
    +1
Doporučené příspěvky
8 minut
11 minut
5 minut
11 minut
7 minut
7 minut
4 minuty
7 minut
6 minut
6 minut
4 minuty
9 minut
Doporučené příspěvky
8 minut
11 minut
5 minut
11 minut
7 minut
7 minut
4 minuty
7 minut
6 minut
6 minut
4 minuty
9 minut