03.03.2020 7 minut čtení

Nejvyhořelejší město na světě? Samozřejmě Tokio. To nejméně vyhořelé ale neuhádnete. A jak si vede Praha?

Syndrom vyhoření už od loňského roku nelze brát jen jako obyčejnou přepracovanost. WHO jej totiž oficiálně klasikovala jako regulérní diagnostikovatelnou nemoc, jejíž následky mohou být mnohem horší, než si možná doposud workoholici mysleli.

Ze syndromu vyhoření se ve 21. století velmi rychle stálo jedno ze stěžejních podnikatelských a kariérních témat. Zejména jeho oběti si postupem let začínají uvědomovat, že zaplatit za pracovní úspěchy svým psychickým (a v důsledku i fyzickým) zdravím vlastně není tak úplně výhodný deal. Zvlášť, když vám vážné následky vyhoření následně mohou zamezit v tom, aby vaše dobře rozjetá kariéra mohla nadále vzkvétat.

I proto se Světová zdravotnická organizace rozhodla posunout klasifikaci tohoto stále častějšího následku dlouhodobého pracovního stresu o level výše, aby upozornila, že skutečně nejde jen o přechodný problém. Právě naopak, pokud má vyhoření "volné pole působnosti", jelikož se mu nesnažíte nijak předcházet, může vám zlikvidovat nejen osobní, ale následně i ten kariérní život, případně se může stát zárodkem pro vznik jiné duševní choroby.

Jedním ze spouštěčů syndromu vyhoření, o kterém se příliš často nemluví, může být i pocit, že je vaše práce zbytečná, anebo že vám celkově vlastně vůbec nedává smysl.

Když si projdete jednotlivé průzkumy hledající počty vyhořelých osob, můžete narazit na různorodá čísla. 75 % všech odborných pracovníků nebo téměř 25 % veškeré dnešní pracovní síly. Jedno je jisté - není to málo a případů vyhoření spíš přibývá, než že by stagnovaly nebo jich ubývalo. Jde o přirozený důsledek všudypřítomného tlaku na neustálý a nikdy nekončící rostoucí pracovní výkon, který dnes drtivou většinu pracovních pozic stále pevněji svírá.

Společnost Savvy Sleeper se v nedávné době rozhodla podniknout na toto téma další zajímavý průzkum. Nezabývala se přitom věkovými kategoriemi ani konkrétními pracovními obory, ale šla na celou problematiku z pohledu zeměpisu. Neboli si položila otázku: "Kde dnes žijí nejvíce vyhořelí lidé a kde jsou naopak pracovníci nejvíc v pohodě?"

Z celkem 7 důvěryhodných zdrojů sesbírala dostupná data a přidala je k dalším 340,000 recenzím zaměstnanců, kteří o své práci napsali na portál Glassdoor. Finální objem dat byl dostatečný na to, aby umožnil zhodnotit míru vyhořelosti a pracovní únavy u lidí z 69 měst v celkem 53 zemích.

Aby došli k nějakému relevantnímu výsledku, rozhodli se tvůrci studie u obyvatel jednotlivých měst dle dostupných dat zhodnotit celkem 9 různých faktorů, jako je míra stresu, čas potřebný k dojíždění do práce, pravděpodobnost výskytu duševních poruch, míra nedostatku motivace v zaměstnání, produktivita, počet lidí, kteří denně spí méně než 7 hodin nebo pracují více než 48 hodin týdně anebo celkový počet odpracovaných hodin v jednom roce.

Co ukázaly výsledky? Není asi žádným překvapením, že top 10 měst s nejvyhořelejšími zaměstnanci ovládla hned se 7 zástupci Asie. Na prvním místě (opět nečekaně) skončilo japonské Tokio, kde je přepracování obyvatelstva tak velké, že mají japonští zaměstnanci pocit, že pracovní týden mající 99 hodin je znakem dostatečné a zdravé rovnováhy mezi prací a osobním životem. Z výsledků zároveň plyne, že 54,5 % obyvatel Tokia denně spí méně než 7 hodin, což je považováno za nedostatečný spánek.

10 měst, jejichž populace trpí nejvyšší mírou vyhoření; foto: Savvy Sleeper

Tokio však překvapivě nedosáhlo na první místo v celkovém počtu ročních odpracovaných hodin. Zde dominovala indická Bombaj, jejíž obyvatelé (zčásti i kvůli příšerným dopravním zácpám na cestě do a z práce) jsou ročně prací zaměstnáni neuvěřitelných 3314 hodin. Průměr všech sledovaných měst přitom vyšel na 1985 odpracovaných hodin ročně. I proto se Bombaj umístila druhá.

Třetí příčka patří jihokorejskému Soulu, další "profláklé" baště přepracovanosti a vyhoření. Zdejší zaměstnanci mají v průměru za rok jen 14,2 dny dovolené a 52 % z nich v noci naspí méně než 7 hodin. Není divu, že v posledních letech se v Soulu daří novému konceptu kaváren, kterým se říká "nap cafe". Stručně řečeno je to kavárna, kde se kromě kávy můžete natáhnout a trochu si zdřímnout. A konstantně nevyspalí Jihokorejci si tento druh kávy po dlouhých hodinách v kancelářích poměrně oblíbili.

Odlišná pracovní kultura v Evropě se ve výsledcích velmi dobře ukázala. Jedinou výjimkou je turecký Istanbul, který skončil na celkovém 4. místě a jeho obyvatelé, z nichž 29,4 % týdně pracuje déle než 48 hodin, mají nejvyšší riziko vyhoření v Evropě. Na druhém místě se v Evropě umístil Londýn a třetí Řím. Kde Evropa zabodovala, je v optimističtější spodní části tabulky. Všech 10 měst s nejmenším vyhořením u své populace se totiž nachází v Evropě.

Ve Spojených státech nezaujal první příčku "Big Apple", ale Los Angeles (které skončilo celkově na 9. pozici). Druhé skončilo Chicago (celkově 12.) a až třetí New York, který mezi 69 městy z pohledu míry vyhoření obsadil 17. příčku. Mnohem lépe dopadli San Francisco a Miami, které obsadily 26., respektive 27. místo. Ostatně když se řekne Miami, nevybavíte si jako první byznysové středisko, ale spíš turistické centrum s plážemi a mořem.

Jak dopadla Praha? Ve skutečnosti výborně, neboť se dostala do Top 10, avšak té spodní, když obsadila až 60. příčku a 27. místo z 36 hodnocených evropských měst. Na posledním místě, a tedy jakožto město se zaměstnanci, kteří jsou nejvíc v pohodě a nejméně vyhořelí, se umístil estonský Talinn. Zdejší pracovníci mají ročně v průměru k dispozici až 29,1 dne placené dovolené a jen 5,6 % z nich za týden odpracuje více než 48 hodin.

Skuteční vítězové: 10 měst, jejichž populace trpí nejnižší mírou vyhoření; foto: Savvy Sleeper

Druhá od konce skončila slovinská Ljubljana, kde pracuje více než 48 hodin týdně jen 5,5 % populace a lidé stráví cestováním do a z práce pouhých 27,93 minuty denně. Celkový průměr nakonec vyšel na 40,10 minuty. A tipli byste si, ve kterém městě lidé tráví dojížděním do práce a z práce domů nejvíc času? Kdepak, žádné Spojené státy ani Asie. Celkem 56,44 minuty na cestách tráví obyvatele keňského Nairobi, které v tomto ohledu dopadlo nejhůře ze všech sledovaných měst.

Třetí od konce skončilo norské Oslo, které patří dle World Hapiness Report za loňský rok k jednomu z nejšťastnějších míst na světě. Aby taky ne, když je zde work-life balance brán velmi vážně a jen 4,2 % zdejší populace tráví v práci 48 hodin nebo víc týdně. Dále před Prahou skončila ještě Sofie, Kodaň, Barcelona, Amsterdam, Bukurešť a Frankfurt. 

Pokud vás zajímají způsoby, jak syndromu vyhoření předejít, podívejte se na Stories odkazované v úvodu textu, najdete tam vše potřebné :).

#aktuality #syndromvyhoreni #prace #kariera #prepracovani #dovolena #pracovnidoba #motivace #asie #evropa #tokio #tallin #praha

Hodnocení: +10
Pro přidání komentáře se přihlaste nebo zaregistrujte.
  • Dost zajímavý průzkum. O syndromu vyhoření se mluví často, ale soupis jak jsou na tom jednotlivá města jsem ještě neviděl :) Tak či onak, o proti Tokiu si můžeme jistě pískat :))
    +2