Věnujete se zejména právu samospráv. To se postupně vyvíjí i v souvislosti s novelami v jiných právních oblastech. Na co by se z hlediska práva měli připravit starostové, když nově získají tento úřad, spojený s určitou mocí, ale rovněž provázaný se širokou odpovědností?
Nejvíce riskují starostové z malých obcí, kde neexistují rady, a vedle nich samotných tak působí jen zastupitelstva. Starostové pak vykonávají nejen pravomoc svou, ale také pravomoc rady. Sami uzavírají všechny smlouvy o dílo, veškeré pracovně-právní vztahy, nájemní smlouvy a další. Fakticky pak mají v rukou větší moc než třeba primátoři, kteří musí se vším projít radou. A jsou tak vlastně i více chráněni než starostové malých měst, kteří ani nemají, na rozdíl od nich, k ruce odborný aparát. Malých obcí je přitom přes 4500, a tam je starosta opravdu ohrožený druh. Mohou snadno překročit pravomoc, porušit povinnosti při správě cizího majetku, což jsou trestné činy. Starostové malých obcí jsou tedy skutečně ohroženi, protože mají více pravomocí než třeba primátor hlavního města Prahy, ale k tomu mají také odpovídající odpovědnost, snadněji je tak lze stíhat… Když ale porovnáte platy – starostové malých obcí by měli mít víc.
Státní zastupitelství sice říká, že v rámci všech trestních kauz je stíhání zástupců obcí minoritní záležitost, což je možná procentuálně pravda, ale kauzy posledních let pro mě byly úplně nepochopitelné. Takto stíhaným lidem to dva nebo tři roky ničí životy. Veřejného činitele si totiž noviny všimnou vždycky a táhne se to s ním. Říká se přece, že na každém šprochu, pravdy trochu. Ničí to i rodiny. Úplně učebnicový příklad je kauza Postoloprty, kde snad státní zástupkyně zákon o obcích ani neznala. V osvobozujícím rozsudku pak soud představitele města nejen osvobodil, ale zároveň konstatoval, že jejich činnost byla vždy ve prospěch města. Soudy tedy to, co státní zastupitelství kazí, zachraňují, ale podle mne je to pozdě.Lidé si radnice navíc pořád pletou s národními výbory a myslí si, že za všechno můžou starostové, což ale také není pravda. Samospráva je zkrátka ve vývinu, a je třeba říct, že zákon o obcích už nám zdaleka v tomto znění nestačí.
V čem jsou hlavní problémy zákona o obcích?
Je velmi stručný, nedává nám návody na jednotlivá jednání. Nejabsurdnější kauza, stíhaná v roce 2019, která snad letos skončí, spočívá v tom, že starostka v Beskydech v obci Velká Lhota způsobila obci prospěch. Přesvědčila občany, aby dávali obci dary, když přejíždějí po místních silnicích těžkou technikou. Získali tak asi 500 tisíc, nyní je ale za to stíhána. Vytýkají jí, že neoprávněně vybírala poplatky. Přitom ale oni uzavírají darovací smlouvu, stala se z toho místní zvyklost, žádné poplatky. Soudce vůbec nechápal, proč jsme se s tím u něj ocitli, a také ji osvobodil. Přesto se státní zástupce ještě odvolal. Nechápu, proč u nás tak jdeme po lidech, kteří něco dobrého opravdu dělají. Už stíhání za to, že své obci způsobila prospěch, je přece absurdní. Znovu se na tomto případu ukazuje, že samosprávu prakticky nikdo nezná, a zákon o obcích je pro státní zástupce nečitelný. Skoro 20 let jsem byla zastupitelkou a rok jsem starostovala, díky tomu mám se samosprávou hluboké zkušenosti. Ostatní advokáti mi mnohdy volají a ptají se mě třeba na to, kdo má jaké smlouvy schvalovat. Je to složitý obor, to přiznávám. I proto, že jde o obor po desítkách let nový.
Věnujete se mu už od studia. Co vás na něm lákalo?
Za minulého režimu jsem pracovala asi čtyři roky na sociálním odboru na národním výboru. Mám prostě typově tzv. samaritánskou povahu, tedy je mi blízké pomáhat lidem. Tam jsem tehdy taky mohla pomáhat – rodinám, babičkám… A u toho jsem chtěla studovat. Když jsem se dostala do prvního ročníku na právnickou fakultu, proběhla sametová revoluce. Byla jsem tedy v té první vlně nového práva, navíc v roce 1990 byla obnovena samospráva. Díky své předchozí pracovní zkušenosti jsem si uvědomovala, co přináší ta nová, po 50 letech znovu vykopaná samospráva. A začala se jí už na fakultě cíleně věnovat, i diplomovou práci jsem psala na téma Orgány obce. Odborně mne vedl pozdější předseda Legislativní rady vlády a náměstek ministrů vnitra Pavel Zářecký. Hodně mi otevíral oči, jak se mám na ta témata dívat. Říkal mi, takhle se na to nekoukejte, teď je ta obec samostatná, zapomeňte na národní výbory. Začalo mě to hrozně bavit, a on mi tehdy doporučoval, ať se oboru věnuji, že pro něj mám vlohy. Tak jsem ho poslechla, protože samospráva mne opravdu pohltila.
Více na: www.legalTV.cz
