Spustili jsme DISKUZNÍ FÓRUM! Zeptejte se na cokoliv, co vás zajímá.
19.02.2020 8 minut čtení

Seriál UBER aneb jak jsem se stal spolupachatelem nekalé soutěže – Část druhá: Uber vs. Taxi

Nadnárodní gigant propíraný v desítkách kauz a soudních sporů. Osmihlavá korporace stavějící byznys na technologické inovaci. A moje osobní zkušenost s ní z pohledu řidiče. Jak probíhal vstup Uberu na náš trh a jak se k němu postavili taxikáři?

Poslední dva roky byla mým hlavním zdrojem příjmu tahle revoluční společnost ze San Francisca, která navždy změnila trh s přepravními službami. Uber je s miliony uživatelů po celém světě denním předmětem diskuzí. Jelikož mám ale pocit, že náhled na celou problematiku je značně zkreslený – předně kvůli opatrné komunikaci ze strany společnosti - rozhodl jsem se pro tento seriál, ve kterém se s vámi podělím o svou vlastní zkušenost a interní náhled na fungování tohoto nadnárodního kolosu.

Část první: Co je to UBER?

Část druhá: Uber vs. Taxi

Uber vstoupil na český trh (do Prahy) v roce 2014 během masivní expanze do celého světa. Z důvodu opakujících se legislativních sporů a protestů ze strany ostatních přepravců začal v té době vyžadovat po svých řidičích živnostenské (koncesionářské) oprávnění k přepravě osob. Zatímco v některých částech Evropy se taxikářům podařilo službu z města vytlačit, u nás jeho integrace zprvu probíhala poměrně v tichosti. 

Zákazníky byli především turisté ze Spojených států a dalších zemí, ve kterých již služba fungovala. Jednou z největších výhod služby je totiž její globálnost – stejná aplikace funguje u nás, v Americe i v Austrálii. Lidé, kteří neznají cenové podmínky konkrétních regionů, sáhnou raději po Uberu, který bývá zpravidla nejlevnější možností osobní přepravy.

Pominu-li minoritní akce ze strany „tradičních přepravců“ a jejich zvyšující se nevoli, otázky na legálnost celého konceptu začaly padat začátkem roku 2017. Katalyzátorem protestů se stal pokus spustit služby v Brně. Podobně jako v jiných městech Evropy, byla proti společnosti vznesena žaloba, na jejímž základě byla činnost pozastavena. (Soudní spor nakonec vyhrál Uber, přesto služba nebyla v Brně dodnes obnovena.)

Mediální rozruch okolo kauzy u nás razantně navýšil zájem o službu ze strany zákazníků i řidičů. V roce 2018 jsem příležitosti absolutně svobodného podnikání podlehl i já. V té době byl Uber, jakožto alternativní přepravní služba, již široce známý. Nejsilnější marketingovou kampaní se paradoxně stal pokus činnost Uberu v České republice zakázat. Na dva tisíce nespokojených taxikářů vyjelo několikrát blokovat hlavní tahy v centru města, akce zdvihla velkou míru nevole mezi uživateli služeb a rozvířila diskuzi nad legitimitou a kredibilitou podnikatelů v klasické taxislužbě. 

„Jestli chcete podnikat na našem území, pak za stejných podmínek.“

Nouzi o zákazníky tak Uber neměl, právě naopak, několikanásobně zvýšená poptávka mu zajistila poměrně pevnou vyjednávací pozici s pražským magistrátem a vládou. Otevřené podpory se mu dostalo i ze strany bývalé pražské primátorky Adriany Krnáčové. 

A znovu novela

Stejně jako v jiných zemích a regionech, „zákon o taxislužbě“ je v našich končinách zkostnatělou verzí z roku 1994. Tedy z dob, kdy by předzvěst příchodu „digitální platformy“ zněla jako výplod Julese Vernea. Ačkoliv byl „Předpis č. 111/1994 Sb.“ od té doby několikrát novelizován, koncept služby poskytované prostřednictvím mobilní aplikace v něm oporu stále nenajde. 

Podnikatel v osobní přepravě – „taxikář,“ musí splňovat hned několik státem předepsaných norem: 

  • Koncesovaná živnost
  • Záznam vozidla v registru vozidel taxislužby
  • Povinné ručení pro taxislužby (zahrnující odpovědnost za úraz zákazníka)
  • Cejchovaný taxametr
  • Střešní svítilna s nápisem taxi
  • Viditelný sazebník (zvenku i uvnitř vozu)
  • Platný průkaz řidiče taxislužby
  • Zkoušky z místopisu, legislativy a práce s taxametrem
  • Roční pravidelná kontrola STK

Uber na druhé straně zpočátku splňoval pouze jeden z těchto předpisů:

  • Koncesovaná živnost

Podnikaví lidé jsou ale vynalézaví, takže brzy přišli s nápadem, jak obejít i tuto jedinou vyžadovanou povinnost. Začaly vznikat takzvané „flotily“ – společnosti registrované pod službou Uber jediným koncesí opatřeným účtem, jež následně zaměstnávaly řidiče, kteří dostávali jen podíl z příjmu, případně byli placeni hodinově.

My už ale z prvního dílu víme, že cenová politika Uberu stojí na hranici výdělečnosti. Jak by se tedy službou mohl uživit někdo, kdo je placen jen hodinově nebo podílem ze zisku? Jednoduše – levná pracovní síla z východu. „Flotily“ spolupracovaly s pracovními agenturami dovážejícími zájemce o nárazový výdělek z ekonomicky slabších států. 

Jak může někdo, kdo k nám přijede jen za účelem nárazového výdělku, přepravovat lidi po městě, které znají lépe než on? – Odpovědí je navigace v mobilu. Další technologická vymoženost, bez které by se celý systém sesypal. Ta se konec konců stala jedním z hlavních argumentů taxikářů proti Uberu

„Museli jsme skládat zkoušky, abychom prokázali, že se v Praze vyznáme, zatímco Uber využívá řidičů, kteří místo provozu sledují navigaci a netrefí ani na Václavské náměstí.“

Takzvané zkoušky z místopisu skládají řidiči taxislužby ve většině evropských metropolí. Například v Londýně jsou zkoušky na „black cab“ považovány za jedny z nejtěžších testů, jaké můžete složit. Zájemce o ně se musí zpaměti vyznat ve všech ulicích celého Londýna. 

Takový stav pochopitelně nebyl dlouhodobě udržitelný. Návaly cizinců bloudících po městě byly trnem v oku všem protestujícím a do věci se začal vkládat magistrát i vláda v čele s premiérem. Společnosti byla umožněna činnost na našem území po splnění závazných podmínek. Problém byl, že „závazné podmínky“ neměly oficiálně platný termín. Uber začal přesto po svých řidičích vyžadovat „žluté karty“ (průkazy taxislužby,) čímž eliminoval desítky flotil s námezdními zaměstnanci. Dále je finančně motivoval ke složení zkoušek z místopisu. Zároveň přestal přijímat nové řidiče bez těchto zkoušek. A začal vyžadovat registraci vozidla do registru taxislužby (ta vás zavazuje i k povinnému ručení pro taxislužby).

 

Vše tedy bylo na dobré cestě a Uber se pomalu podřizoval stávajícím podmínkám. Mezitím ovšem sněmovna již pátým rokem pracovala na novele zákona, který by zrušil povinnost zkoušek z místopisu, povinnost označení svítilnou a cejchovaného taxametru. Novela na konci roku prošla poslaneckou sněmovnou a vyjma výše zmiňovaných změn vyžadovala i odpovědnost digitálních dispečinků za své obchodní partnery – řidiče.

Označení vozidla je nezbytné pro identifikaci vozu zákazníkem, který může využít služby přímo z ulice. Uber zajišťuje všechny zakázky skrze aplikaci, identifikace jejich vozů tedy není nutná. Taxametr, který zajišťuje správnost a legitimitu ceny za přepravu, byl nahrazen aplikací, která cenu určí předem – Zákazník tedy okamžitě ví, kolik bude za službu platit. 

V reakci na tuto „výhru“ Uber zrušil povinnost zkoušek u nových řidičů a začal přijímat četné žádosti o spolupráci ze strany řidičů. Jenže o pár týdnů později byl zákon senátem smeten ze stolu a situace je zpátky tam, kde byla.

Jaká je tedy současná legislativní situace? 

Uber se odkazuje na paragraf zákona, který umožňuje přepravu na základě předchozí smlouvy (dříve pod položkou „smluvní přeprava“), Podle tohoto zákona přepravce nemusí být označen a nemusí určovat cenu na základě taxametru. (To ho nezbavuje povinnosti mít vozidlo taxametrem vybaveno a zároveň vysloveně ustanovuje nutnost předem sepsané smlouvy.) Uber se tedy pohybuje v takzvané „šedé zóně.“ V případě kontroly „taxi týmem“ Městské Policie je řidič i nadále v rozporu se zákonem, ovšem při splnění zbývajících zákonem stanovených předpisů je na tento prohřešek nahlíženo benevolentně s ohledem na táhnoucí se diskuze kolem novely zákona.

Jakým způsobem ovlivnil trh taxislužby příchod další alternativní plaftormy – Boltu? A jak je možné, že i přes oblíbenost Uberu v Praze stále přežívá tisíce klasických taxikářů?

Uživatelská základna klasické taxislužby se za posledních pár let výrazně ztenčila. Kromě Uberu je zásadním důvodem i rostoucí konkurence v jejích vlastních řadách spojená s integrací operativního leasingu do přepravních služeb. V neposlední řadě – velká část zákazníků Uberu nejsou zákazníci, kteří dříve využívali klasické taxi. Kdo tedy jsou?

O tom až v dalším díle.

Pokračovat na další díl: Otázky a odpovědi

#Uber #alternativnipreprava #podnikani #taxi #ubervstaxi #byznys #dumping #ekonomika #taxisluzba #finance #koncese #prepravci #prace #zkusenost #praha

Hodnocení: +15
Pro přidání komentáře se přihlaste nebo zaregistrujte.
Doporučené příspěvky
9 minut
9 minut
9 minut
4 minuty
4 minuty
2 minuty
1 minuta
4 minuty
10 minut
4 minuty
4 minuty
5 minut