Jak asi sami dokážete předpokládat, musel objevit docela chytrý trik, který mu to vše umožňuje. Byla by to pravděpodobně velká náhoda, ale možná jste už některou z jeho skladeb, které nahrává pod 73 různými pseudonymy, slyšeli. Zde je jeho příběh, jeho tajemství a také popis jeho úspěšné.
Začátky: „I love Hugh Grant“
Farley je čtyřicetiletý manžel a otec dvou dětí, který pracuje z domova. Předtím se však 17 let vydělával na živobytí jako člen kapely Moes Haven. Kapela zažila velmi málo profesionálních úspěchů, nicméně napsali jednu vtipnou skladbu s názvem „I love Hugh Grant“ o britské herci, díky níž začali vydělávat peníze na iTunes a Spotify.
Tedy vydělávat. “Původně jsme psali vážné a písně a neprodali vůbec nic. A pak přišla píseň I love Hugh Grant a my začali vydělávat 74 centů měsíčně,“ prozradil Farley v rozhovoru.
Většina lidí by skončila, ale já jsem dostal skvělý nápad.
Je zřejmé, že 74 centů měsíčně není zrovna bohatstvím, jak by si ho většina z nás představila. Ale jak říká americký hudebník, on dostal nápad: “Většina lidí by v tuto chvíli skončila, ale já si uvědomil, že pokud bych byl schopný vyprodukovat 20 tisíc písní s podobným úspěchem jako I love Hugh Grant, vedlo by se mi poměrně dobře.“
Takže se rozhodl svůj nápad zrealizovat. Začal nahrávat píseň po písni – názvy většiny z nich byly inspirovány termíny, které lidé na digitálních hudebních platformách nejvíce vyhledávali a najednou začala jeho myšlenka fungovat.
Vítězná strategie: „A Song for Waterbury, Connecticut“
Farley je neuvěřitelně plodný, pracuje z nahrávacího studia v suterénu svého domu. Mnoho z jeho výtvorů se nedá moc považovat za velké umění a sám je také první, kdo se k tomu přizná. Například napsal a nazpíval 1800 písní, ve kterých doslova jenom opakuje vlastní jména znovu a znovu, stále dokola.
Ale lidé hledají vlastní jména a v tomto případě poptávka určuje nabídku. Navíc, pokud naleznou na zmíněných platformách píseň s vlastním jménem, nezřídka kdy se rozhodnou poslechnout si i další písně stejného autora. Kromě toho napsal také 1500 písní o různých městech v USA, Kanadě a Austrálii, přičemž téměř žádné z nich nenavštívil, hledá si o nich informace na Wikipedii.
Nazpíval 1800 písní, ve kterých doslova jenom opakuje vlastní jména pořád dokola.
Jak sám říká: “Tyto písně jsou legrační, měli by vás rozesmát, což je právě to, co je činí hodnotnými. Součástí vtipu je i uvědomění posluchače, že byl schopný autor napsat písničku o jeho rodném městě, kde žije třeba jenom pár tisíc obyvatel. Půl vtipu tak spočívá v tom, že si lidi říkají, proč jsem to sakra udělal.“
Již brzy po svém začátku se objevily první úspěšné písničky jako například „A Song for Waterbury, Connecticut“ nebo píseň „I Made This Song About Wollongong“, ve které zpívá o stejnojmenném australském městě. Nic ho však nepřipravilo na to, co se stalo, když nalezl nejúspěšnější hudební termín všech dob.
Trocha nechutnosti: Stovky písní o lidském vyměšování
Farleyho nejúspěšnější a nejlukrativnější písně jsou o našem vylučování a Američan na toto téma přišel díky optimalizaci pro vyhledávače. Vytvořil stovky těchto písní na třech velkých platformách digitální hudby a víte proč? Protože ho před několika lety napadlo, že většina malých dětí jakoby procházela fází, kdy jsou posedlé svými tělesnými funkcemi.
Před několika lety ho napadlo, že většina dětí prochází fází, kdy jsou posedlé svými tělesnými funkcemi.
Ve skutečnosti nahrává písně tohoto žánru po dvěma odlišnými pseudonymy, „The Toilet Bowl Cleaners a The Odd Man Who Sings About Poop, Puke and Pee a oba si v hodnocení vyhledávání vedou opravdu skvěle. „Připodobnil bych to k situaci, kdy disponuje jedna velká společnost více značkami, chci tak zastrašit všechny potenciální konkurenty.“
Farley dělá jenom svou práci
Řekl bych, že část z poslední citace o zastrašování konkurentů je alespoň částečně vtipem. Ale příjmy, které mu měsíčně z jeho činnosti plynou už takový vtipem nejsou. Nejedná se úplně o částku, která by vás během roku zabezpečila na zbytek života, nicméně tento druh SEO orientované hudby přináší svému autorovi v současné době přibližně 65 tisíc dolarů ročně, a jak roste počet nahraných písní, pomalu rostou i jeho příjmy.
Pokud jste schopni se donutit samostatně pracovat, pak stačí objevit kreativní myšlenku.
Kromě toho jeho manželka pracuje na plný úvazek, takže jak sám říká: “Vyděláváme více peněz, než je třeba.“ Důležité navíc pro něj je, že mu tato činnost umožňuje být doma a starat se o své dvě děti. “Část, která se mi na mé práci líbí nejvíce, je ten mýtus trpícího umělce. Můj přistup bych však připodobnil ke standardnímu každodennímu chození do práce. Pokud jste schopni donutit se samostatně pracovat, pak stačí objevit kreativní myšlenku a můžete se vydat v mých šlépějích,“ říká na závěr Farley.