Spustili jsme DISKUZNÍ FÓRUM! Zeptejte se na cokoliv, co vás zajímá.
05.02.2020 5 minut čtení

Psychologie investora – Není všechno zlato, co se třpytí

Každý se musí naučit tuto lidskou přirozenost překonat tak, aby jeho investiční rozhodnutí negativně neovlivňovala...

Předsudek dostupnosti (availability bias) můžeme shrnout následovně: Pokud investor není s veškerými relevantními informacemi obeznámen nebo je nemá k dispozici a bude se spoléhat pouze na to, co se mu náhodou dostane pod nos, je extrémně pravděpodobné, že jeho investiční rozhodnutí nebudou optimální.

Výstižnou definici toho behaviorálního předsudku uvádí Michael Pompian: „Předsudek dostupnosti je určitým odhadem od oka, mentální zkratkou či zjednodušením, které lidem umožňuje odhadovat pravděpodobnost určitého výsledku podle toho, jak je daný výsledek v jejich životě obvyklý či důvěrně známý. Pokud tomuto předsudku lidé podlehnou, vnímají možnosti, na které si lehce vzpomenou či si je lépe uvědomí, jako pravděpodobnější, než ty možnosti, které si dokážou obtížněji představit nebo kterým je těžké porozumět.“

Tomuto předsudku se věnovali také legendární kognitivní psychologové a zakladatelé behaviorální ekonomie Daniel Kahneman a Amos Tversky. Podle nich existují situace, ve kterých lidé odhadují četnost či pravděpodobnost určitého jevu podle toho, jak snadno se jim vybaví výskyt  a příklady těchto jevů v mysli. Například člověk může odhadovat riziko srdečního infarktu mezi lidmi ve středním věku podle toho, že si vzpomene na takové případy mezi svými kolegy a přáteli. Podobně může člověk odhadovat pravděpodobnost neúspěchu určitého podnikatelského záměru pomocí znalostí o tom, s jakými problémy se může daný podnikatel setkat.

Lidé často nevhodně a nedbale předpokládají, že snadno dostupné myšlenky, představy a dojmy představují nezkreslené indikátory reality. Lidé odhadují pravděpodobnost určitých jevů podle toho, jak snadno si vzpomenou na podobnou událost z minulosti nebo na stejnou analogickou událost. Dojmy získané z naší představivosti a minulých zkušeností se kombinují a spojují tak, aby vytvořily řadu možných či představitelných výsledků. Tyto však ne vždy odráží skutečnou realitu.

Klasickým příkladem je výzkum Jamese Montiera, který se ptal lidí, co je podle nich pravděpodobnější příčinou smrti v USA – úmrtí kvůli padajícím částem letadla nebo úmrtí po napadení žralokem? Většina lidí se domnívá, že pravděpodobnější příčinou smrti je útok žraloka než padající části letadla. Útoky žraloků mají zcela jistě větší publicitu než úmrtí kvůli padajícím částem letadla, a navíc si je dokážeme snadněji představit (částečně také díky slavnému filmu Čelisti). Nicméně pravděpodobnost, že nás zabijí padající části letadla, že 30-krát větší než šance, že umřeme po útoku žraloka.

Brad Barber a Terrance Odean v roce 2007 publikovali článek s názvem Všechno, co se třpytí: Efekt pozornosti a novinek na nákupní rozhodování individuálních a institucionálních investorů. Autoři v této studii testovali a potvrdili hypotézu, že jsou individuální investoři častými kupujícími těch akcií, které na sebe strhávají pozornost. Neboli individuální investoři nakupují akcie, které se jim z jakéhokoliv důvodu dostanou pod nos více, než jiné akcie, kterým není věnována taková pozornost.

Nákupy poháněné pozorností či nápadností jsou podle nich důsledkem toho, že investoři musí pátrat mezi tisícovkami akcií, které mohou potenciálně koupit. Individuální investoři naopak nečelí stejnému pátracímu problému, když prodávají, protože mají sklon prodávat pouze akcie, které vlastní, a neprodávat tzv. nakrátko. Autoři vyslovili hypotézu, že mnoho investorů uvažuje o nákupu pouze těch akcií, které se jako první dostanou do jejich pozornosti. Z toho vyplývá, že preference určují výběr poté, co pozornost určila množinu, ze kterém můžeme vybírat. Empirické závěry této studie jsou tak v rozporu s tradiční finanční teorií.

Při nákupech je pro většinu individuálních investorů nemožné a neuskutečnitelné ohodnotit podstatné náležitosti každé dostupné akcie. Autoři uvedené studie se tak domnívají, že mnoho investorů tento vyhledávací problém řeší tím, že uvažují o nákupech pouze těch akcií, které nedávno zasáhly jejich pozornost. Je tak méně pravděpodobné, že investor koupí akcií, která ve středu jeho pozornosti není.

Takové nákupní chování nicméně negeneruje nadprůměrné výnosy. Autoři článku jsou přesvědčeni, že většina investorů bude mít největší prospěch ze strategie “kup a drž” dobře diverzifikovaného portfolia. Investoři, kteří kladou důraz na pátrání po “příští skvělé akcii”, by si měli zapamatovat to, co kalifornští zlatokopové zjistili už dávno: „Není všechno zlato, co se třpytí.“

Závěrečná ironická poznámka Barbera a Odeana je zcela výstižná. Investoři a spekulanti obzvlášť by si neměli hrát na zlatokopy, ale měli by být ve své činnosti trpělivý, pracovití, usilovní, ale ne naivní. A to se samozřejmě netýká pouze akcií. Jak říká Warren Buffett: „Investování je jednoduché, ale ne snadné.“

Abyste jako investoři překonali předsudek dostupnosti, musíte provádět pečlivý výzkum a o investičních rozhodnutích musíte patřičně přemýšlet předtím, než je uskutečníte. Podstatné je, soustředit se na dlouhodobé výsledky a dlouhodobé investiční cíle a důrazně se vyvarovat sázení na krátkodobé a často iluzorní trendy. Uvědomte si, že každý z nás má přirozenou lidskou tendenci mentálně přeceňovat nedávné a zajímavé události. Každý se musí naučit tuto lidskou přirozenost překonat tak, aby jeho investiční rozhodnutí negativně neovlivňovala.

#psychologie #psychologieinvestovani #behavioralniekonomie #behavioralnifinance #predsudekdostupnosti #kahneman #tversky #montier #barber #odean #investovani

Hodnocení: +15
Pro přidání komentáře se přihlaste nebo zaregistrujte.
Doporučené příspěvky
5 minut
4 minuty
6 minut
5 minut
6 minut
3 minuty
7 minut
4 minuty
5 minut
6 minut
4 minuty
5 minut